JosefTomas

A to jsem myslel, že ukecanejší člověk než jsem já nikdo není, ale v porovnání s Nickem Naylorem jsem v podstatě prvotřídní břídil. Htal jsem mu každé slovo, přestože obhajuje věc, kterou z hloubi duše nesnáším a fandil jsem mu, i když je to v podstatě šmejd. Stejně ho však nemůžu odepsat, protože jeho argumenty se synem jsem mu zobal z ruky, záviděl mu tu lehkost projevu a opět si uvědomil, že ten Reitman se potatil možná víc, než jsem vlastně doufal. Já snad začnu i kouřit...

Začínám se mít na pozoru, abych za chvíli nezačal na ostatní taky znenadání bafat... ale hřeje mě u srdce, že své cílené bláznovství mám stále pod kontrolou. A protože moje druhé já souhlasí, není co řešit... Jo a film super.

Změna času, hektický víkend a k tomu čistá únava promluvily a Elvise navzdory jeho kvalitám, či nekvalitám budu muset dokoukat zítra. Protože jsem ale skončil přesně v prostředku příběhu, rozhodl jsem se, že tento unikátní jev, kdy budu dokoukávat jeden film, ještě před ulehnutím do postele zkusím shrnout a zítra se vrátím k druhé části a dopíšu zbytek, kde si třeba budu i protiřečit, kdo ví? Předně je na Luhrmannovi vidět, že jeho režijní absence se na stylových kvantitách (není to překlep) nestihla podepsat. Naopak si myslím, že ho ten režisérský půst trošku dohnal a jeho "úvodních" čtyřicet minut je jak vrcholný sportovec na drogách posednutý Satanem. Ten film utíká strašně rychle, až to škodí zdraví samotnému příběhu a já už taky nemám náladu ho následně expozičně resuscitovat. Ale možná jsem jen sucharsky nasraná upejpavka, která vlastně neví co chce. Naštěstí Luhrmann má k ruce Vrchního sluhu Austina, který ho částečně tahá nahoru. Píšu částečně, protože ačkoliv na "pódiu" Austin nadobro zmizí v Elvisově tváři, mimo něj mu jen dýchá na záda pomyslného stínu. Těžko říct, v čem komu věřit, protože Elvis působí stejně tak za neproniknutelným sklem, jako postava průvodce a vypravěče Toma Hankse, který tady výkon reálně podává v pytli do směšného odpadu. Vizuálně naštěstí Luhrmann nešlape vedle a jeho stylizace mě hřeje už při samotném pomyšlení na pronikavě nakažlivou hudbu a kulturu černošské komunity. Stopáž je ale smrtící a pocitově nepříjemně zvláštní - člověk má pocit, že se jede strašně rychle a potřeboval by odpočinout, jen aby v půlce stopáže zjistil, že je sakra pořád v půlce stopáže........................Dokoukáno a bije se ve mě převážně spokojenost. Nevidět tehdá Blondýnku, která mě na tento Bazův záměr připravila (máme tu realitu, ale jedeme ji po svém), asi bych byl i naštvaný. Luhrmann ale narozdíl od Andrew Dominika zvládá držet tempo, narozdíl od Rocketmana se drží při zemi a díky tomu, že většina zmiňovaných v daném příběhu jsou v reálu posmrti, nemá nikoho, kdo by mu do jeho "verze" kecal. Druhá půlka děje tak zůstává konzistentní ve své kvalitě, takže se u svého původního hodnocení 8/10 udržím a zůstanu u něj. Baz vlastně natočil to, co by si přál každý filmař - vlastní verzi fenoménu, která bude přesně tak ozvláštěnou poctou a zároveň kritikou jednoho z nejslavnějších šoumenů netradiční populární hudby. A to mu tišě zavidím.

Štěpán Rytíř podle ČSFD není blbý scenárista a asi ani režisér, ale ty vole! Co mělo tohle jako bejt? Tohle není ani mind fuck, jako spíš dog shit. Vytáhnout v midpointu zvrat, který otřásne smyšleným světem, to bych ještě bral, ale že otočí tím pomyslným kormidlem směrem od bouře plné zábavy k ostrovu plného nudy a ještě k tomu tak pičuským způsobem, až popře celý dosavadní příběh a ten "nový" je zbytečně prázdný, na to mám nakoukáno víc, než zkousnu. Těžko říct, jestli to chápat jako tvůrčí demenci, nebo vychytralý kalkul, možná od každého něco, ale bohužel je ten film ve výsledku tupá sračka, která v náznacích zní mnohem zajímavěji, než skutečně je.

Obvykle mi nedělá problém něco pochválit, nebo naopak zjebat, ale tady je to celkem obtížné. Seriál je zkrátka natolik odlišný stylem a animací, že jej komparovat s něčím podobným půjde jen stěží, takže nechávám průchod mému nadšení, hazím 80% a vyšší hodnocení si šetřím na případnou druhou sérii, u níž snad budu vědět jak lépe zformulovat můj postřeh.

Zatím se mi nestalo, abych sáhl s Weirem vedle. Po Svědkovi jsem se chtěl někam zašít mimo civilizaci, po Společnosti mrtvých básníků jsem chtěl být básníkem a učitelem, po Zelené kartě jsem chtěl sbalit Andie McDowell (a kdo ne, tak kecá) a po Truman Show jsem pochyboval, že žiju ve skutečném světě. Po Master & Commander paradoxně nechci být námořníkem (to se radši pobliju a sežeru to, než abych musel jet na moře), ale když už bych přeci jen na moři měl být, chtěl bych za velitele tehdejšího Russela Crowa. Byl jsem šokován tou mírou realismu, s otevřenou držkou jsem sledoval nebezpečné vlny mlátit do přidi lodi, se zatajeným dechem jsem společně s Crowem čuměl na pronásledující loď a kdykoliv byla bitva, se vší pravděpodobností bych s návalem adrenalinu odpálil tři holtery najednou. Ten film má o dva roky míň než já a stejně mě v dospělosti a důslednosti předehnal o desítky let. S takovou jistotou, jakou tvůrci dokázali podat námořnický život se vším tím, co obnášel, se nechám mile rád tou vlnou talentu nést dál a dál. A kdo do teď jako já se zhlédnutím otálel, činí tak zbytečně.

Přijde mi po přečtení pár komentářů, že musím namísto tradičního zhodnocení spíše obhájit svůj názor, proč nakonec dávám 4 hvězdy. Na začátek je dobré říct, že to nejsou hvězdy čisté (řekl bych, že jsme někdy spíš na 3.5), ale nakonec zaokrouhlím směrem nahorou, protože mě Carpenter vyloženě bavil. Narozdíl od tabulkově lépe hodnoceného Halloweenu, který mě už zkrátka nudil. Jsou mezi námi (skvělý překlad mimochodem) mělo stejný náběh, ale dal jsem mu stejně jako Halloweenu šanci se vykoupit a svým způsobem to dokázal. Bavil jsem se celou dobu, od určité doby jsem byl vyloženě zvědavý, jen abych na konci s úšklebkem vytknul jen dvě věci - krátkou stopáž, která by filmu pomohla dovysvětlit promyšlenost celého světa a tu až kuriozitní béčkovost. Jinak by skrze tu skvěle cílenou kritiku, nápad a onen kreativní mix žánrů zasloužil plné hodnocení...

No ty krávo. Jestli vás někdy napadlo, jak by vypadalo zkombinovat Jako kočky a psi se Shrekem, ohulit to na jedenáctku a s PG-13 si vytřít prdel na pořádné Rko, tak tady to je. Nekompromisní a jednoduchá komedie, kde je revenge story okořeněná o jednu z nejpůsobivějších satisfakcí za doprovodu nejlepšího načasování písně Wrecking Ball. A čtvrtá hvězda za psa vypravěče.

Hodně silné téma, (pro nás Čechy dokonce po prosinci roku 2023 i aktuální) a hlavně naprosto děsivě padnoucí forma ve formě found footage... ale zbytek? Těžké zklamání. Johnson je obstojný režisér, celkem schopný herec, dejme tomu i střihač, ale ten scénář? Ne, díky. Celou dobu jsem si říkal, že tady někdo točí první draft , co napíšete jako odpichový můstek k finální verzi. Vlastně tu nedává absolutně smysl všechno, co předchází i následuje. Hlavní postava Matta je extrovertní pošuk do filmů, který se ale nadmíru socializuje, že by se terčem takovéto šikany rozhodně nestal. Šikanují se tiší, nenápadní a ničím zajímaví jedinci, kteří jsou kvůli tomu snadný cíl. Nemají to tak komu říct, nejsou příliš oblíbení a nikdo se s nimi nebaví a nebere je vážně... Stejně jako Owen (který by byl hlavní obětí spíš) to schytá jednou kamenem a... konec, sežerou mu dort (!) maximálně. Plus ten cringe celou dobu, kdy se Owen začne líbit holce úplně mimo jeho ligu a Matt na ní pro něj dostane číslo... To už není drama, ale sci-fi a já si říkal, ať už to proboha skončí. Plus točí ne divný, ale dementí film, u něhož se pak diví, že jim to učitel vrátí, aby to přestříhali na další cringe? Ti kluci jsou magoři a sympatie jsem si k nim nenašel skoro vůbec. Navíc se půlku stopáže stejně řeší hlavně to, že Owen se snaží sbalit tu holku a absolutně mu to nejde, do toho se párkrát zjeví šikanátoři, strčí do nich, zesměšní je (ve filmu tak za celou dobu pětkrát?) a zase se řeší holka. Chápu to, protože nápad na maximálně 15 minut se musel někde natáhnout, ale takto primitivní kravinou (a neberu to, že ta holka je důvod, proč se Owen otočí k Mattovi zády, má lepší důvody), ne dík. Zkrátka a dobře, je to zbytečně dlouhé, nudné a hlavně v určitých momentech nepříjemně trapné. Na ty dvě hvězdy to zachraňuje občas kreativní režijní rozhodnutí, forma a výjimečně zvládnuté finále.

Tak tomu říkám smůla. Nebo spíš frustrace. Něco mezi to bude, ale sakra, ten na české poměry kulervoucí vizuál (s limity samozřejmě, záběr použitý i v traileru na jedoucí auto s mrakodrapy v pozadí lehce nevzládá hloubku, ale zbytek je prostě pecka), kamera, sound design a hudba se prostě musely střetnout s tím nejprůměrnějším scénářem průměrné kriminálky, kde dialogy nešustí papírem, ale přímo ztratily veškerou šanci na život. Projev je podle toho náležitě chladný, odtažitý a s nulovou šancí zaujmout, až jsou postavy instatně odsouzeni k záhubě jakékoliv sympatie a dějem se tak víceméně jen proženou, protože není kam se vyvíjet. Je to hlavně škoda, protože na tom projektu je vidět kus práce, ale bohužel pouze v rámci designu a vizuálu. Stačí si ale projít rozhovory, kde se tvůrci (zaslouženě) rozplývají nad kresbami a spoustou vizuálních nápadů, ale scénář, to je ten kámen úrazu většiny českých filmů a nad ním tady zřejmě moc nepřemýšleli. Neodpustím si to škodolibé rýpnutí, ale ten film by taky potřeboval bod obnovy a možnost začít ještě jednou, znovu a trochu lépe. Vyladily by se potom takové kraviny, jakým je třeba rušení signálu pomocí deky.... PS: Velké plátno dělá svoje a pravděpodobně dotáhlo mé hodnocení o hvězdu výš. A ne, nemám domácí kino, ani televizi jako kráva. Jen starý PS VR brýle, ale i to zážitek zajisté pozvedlo. PPS: Viděl jsem rozhovor s režisérem ohledně scénáře a po té řadě kompromisů, které ve filmu byly, můžeme být rádi aspoň za to.