Príbehy obyčajného šialenstva

Příběhy vyprávějí opět o „ulítlých“ podobách lásky, ale v různých generacích. Postavy se opět chovají trhle, ale poprvé je má autor očividně rád, nevysmívá se jim a neubližuje z chladného nadhledu, nekarikuje je z čiré zlomyslnosti. Vzdává se provokací pro efekt, rebelství pro pověst, „hlášek“ pouze pro vtip. (08.06.2020)

Tentokrát bez sáhodlouhých komentářů, pouze s poznámkou a jakýmsi přiznáním, miluju pohled Petra Zelenky na film i život jako takový, zejména potom jeho smysl pro jemný (černý) humor, nadhled, ironii, sarkasmus, smysl pro absurditu, který je hodně podobný (blízký) tomu mému, ale zároveň schopnost ukázat a pojmenovávat věci (problémy) pravými jmény a srozumitelně (navíc vtipně) je podat. Je nesmírným potěšením a zážitkem zjištění, že je někdo schopen (i s pomocí vynikajících hereckých výkonů v čele s I. Trojanem, M. Krobotem a N. Divíškovou konče, přičemž na "náhodnou telefonistku ze Slovenska" Zuzanu Šulajovou se pro změnu více než příjemně kouká) na filmové plátno převést divadelní představení (byť hodně krácené) a současně vaše tužby. Protože tenhle snímek, to jsou především mistrně napsané (bizarní) postavy, následně se stejným úspěchem zahrány všemi představiteli, které mají navíc jednu společnou věc. Všechny se potýkají s "problémem" (někteří více, jiní méně úspěšně) zvaným ŽIVOT a najití si "toho svého" místečka v něm. Co říci k samotnému závěru?! Třešínka na dortu a typický Petr Zelenka tak, jak ho mám nejraději. P.s. SPOILER „Miluji vás. Pardon, už musím končit“. Takhle to umí podat snad pouze pan Krobot. p.p.s. a jedna lékařská rada (zdarma) závěrem, pokud to tedy už dávno nevíte. Já (přiznám se) jsem to doteď netušil. Průvodním znakem Alzheimerovy choroby jsou „divoké oči a nelekavost“. 92% s dovětkem, pokud (tragi)komedie, s notnou dávkou ironie, absurdity a život. nadhledu, potom (v tomto podání) kdykoliv a kdekoliv! (07.11.2011)

Několik výborných fórků (které jistě zkultovní), několik všeobecně platných životních pravd, vynikající herci a režisér - ale podle mě se film rozpadá na jednotlivé scénky a chybí mu nějaká výraznější věc, která by to celé propojila (tedy kromě vztahu Petra a Jany.) Miroslav Krobot je bezkonkurenční a potěšil mne Karel Heřmánek, který podobnou roli v českém filmu neměl již hooodně dlooouho! 70%. (28.04.2005)

Petr Zelenka prostě nedokáže natočit obyčejnou komedii. Když se o komedii pokusí, jedná se spíše o životní drama okořeněné humorem. A stejně tak i v tomto případě se zasmějete některým fórkům a hláškám, celá atmosféra je však i místy depresivní a tak nějak i zamrazí. Velmi mě potěšil soundrack sestavený z různorodých náladových písní - paráda. Konec filmu, kdyby měl veselý hudební doprovod, by mohl být zakončením bláznivé komedie. V tomto případě je to dost depka. Herci jsou všichni skvělí. Ivan Trojan je velice příjemný, civilní a opravdový (chvílemi mi svými postoji a problémy připomínal Woodyho Allena), Zuzana Šulajová je neodolatelně krásná a Miroslav Krobot si Českého lva bez pochyby zasloužil. Zvláštní, bizardní a přece opravdové. (29.10.2006)

Zelenka šroubuje jednotlivé dialogy na prostinký děj, ale pozapomněl přitom na fakt, že film není divadlo, které lze ukecat. Ve světě pohyblivých obrázků působí situace, do nichž posílá své hrdiny, nevěrohodně a příliš vykonstruovaně. (Sub)žánrový pojem tragikomedie nenaplňuje ani v jednom z nich, jelikož vařené vlasy, sexuální voyeurismus či samotná romantická linie postrádají konečnou pointu. Celek se stává pouze nudnou, přehnaně pozérskou a rádoby uletěnou fraškou, která když nakonec po dvou hodinách skončí, zanechá na jazyku další z mnoha nadávek adresovaných českému filmu. (17.05.2007)