ForGump

Potomci lidí bylo první co mě napadalo při sledování v trošku light, ale i tak emotivní, verzi. Garland je mistrný režisér, který svými inscenačními schopnostmi přivádí diváka na pokraj nevolnosti. Je to film o rozvrácené Americe ale především o novinářích, kteří to dokumentují a je to velice nepříjemné, přesto brutálně zdařilé. Hlavně se to s ničím nemaže, a to je to co všichni potřebujeme. Scéna s Jessem Plemonsem je jak z jiného vesmíru a mám z ní husí kůži, jakmile si na ní vzpomenu. Body tomu ubírá mírné neuspokojení z psychologie postav a pak až trošku moc přestřelené, byť nekonvenčně střižené, až Emmerichovské scény. Jinak se ale velmi vyplatí si to celé s hlavními čtyřmi postavami prožít. 80%

Mám k osobě prezidenta Havla vesměs vztah vřelý, mnohdy mi jeho sofistikované projevy chybí v dnešním veřejném životě. Nemusel jsem, ale chtěl jsem si to takto uvést. Má to totiž i lehký vliv na celkové hodnocení, neboť jsem mu mírně nadsadil. Bohužel nepřijde mi dokument o posledních letech Havlova života jako moc zvládnutý. Bylo vidět, že toho materiálu bylo méně než měl Pavel Koutecký při tom pro mě nejlepším dokumentu o Havlovi Občan Havel a to o dost. Jsou tam nějaké zajímavé momenty jako třeba když se třeba potká Havel s Klausem po letech, ale jsou to spíš jen takové drobné střípky, jinak se tam ta zajímavost hledá špatně. Dá se tam cítím nějaká struktura, i z těch tří natáčených let, kdy stežejním bodem je příprava filmového Odcházení. Bohužel pak už je to jen pozorování Havlova chřadnutí a návštěv lékařů. Objeví se Dalajláma, Albrightová, či na malý okamžik Miloš Forman, kdy spolu s Havlem prohledávají gauč a fotel, jestli tam nezapadla disketa se záběry a modelem Kaplického Blobu a roztomilé rozmlouvání piva od manželky Dagmar. Tam to bylo hezké, ale kraťoučké. Jinak je to spíše drobně nezábavné a i na tak krátkou stopáž jako 85 minut. Nicméně jak říkám, trošku z úcty nedám dvě ale tři, byť by to asi sneslo, ale zavírám očka. 50%

Nevyhýbavě jedoucí v kolejích prvního dílu. Takže příjemná oddychovka, celkem zábavná, se sympatickým castem a nějakou tou nostalgií. Ale opravdu nic víc nečekejte. Není to rozhodně tak hrozné jak by se z reakcí zdálo. 50%

Velice krkolomná báchorka o večernici, která se v posledních chvílích stane nečím ještě podivnějším a ještě více nefunkčním. Hlavně je to celé takové mdlé. Pokus o český lekací film nevyšel nijak zvlášť. Používání hudby přesně jako v Hollywoodu, kde to ve chvílích děsu praští do nějakého hidebního tělesa či něco zakvílí a práskne do oken. No jenže v tomhle těžko nacházím nějaký smysl filmu. Vůbec to nemá tu funkci jako by to mít mělo. A ani herci nejsou nic moc skvostného. Maštalír se ve filmech tváří stále stejně jako u nás Hynek Čermák a Anna Geislerová nám nějak herecky odchází. Velký neba. 30%

Záměrně přestřelená teenage komedie, která má strašně sympatický cast, vynikající bizarní humor a dobře načasované jokes a ještě je vizuálně a hudebně nápaditá. Strašně super. 80%

Nebylo to špatné, ale bohužel hlavní kostra příběhu je vlastně strašně omšelá. Někdo se dostane úplně nevinně do konfliktu s gangstery (včetně té zápletky s autem, kterou jsem už viděl v nějakém padesát let starém francouzském filmu) a pak jen zbývá čekat, co z toho bude, ale upřímně bylo to opět nečekané, co se ze záhady kufříku vylouplo a Coenovi asi respekt za to, že zůstal do jisté míry v tomto ohledu originální. Musím říct, že nebýt toho, že je to celé hlavně o vynikajících ženských lesbických postavách, které hrají Quelley a Wisvanathan, tak bych byl asi přísnější, ale ony dvě tomu dodávají šmrnc a člověk si je oblíbí. Naštěstí místa plná Coenovského podivna tu nejsou tak časté jako jsme zvyklí a celkem rychle to i uteče, ale bohužel nic převratného. Jen taková jednohubka. 60%

Jakožto nepolíbený divák MP jsem zavítal na Svatý grál a zklamaný jsem nebyl. Je vidět, že pánové jsou velmi inteligentní a některé slovní vtipy jsou velmi nápadité a minimálně úsměvné, ale je tam i spousta v dnešní době už minimálně nevtipných až vyloženě hospodsky pokleslých. Přišlo mi to jako terč, na který střílí lukostřelec zády. Vcelku film není úplně kompaktní. Je to takové pásmo scének, které se místy vrší a vrší a není to úplně filmově v pořádku. Do jisté míry mám i problém s artušovsky potrhlým příběhem, a to hlavně tím, jak je pravděpodobně záměrně až gilliamovsky nesoudržný, přeskakující a zmatený, včetně toho, že herci hrají více rolí, což mi to taky neulehčovalo. Scénář a samotné narážky mají nějaký zvuk i dneska, tedy například to, že se mocní vozí na imaginarních koních a jsou svým způsobem karikatury a hloupě sofistikovaní. To je věčné téma, stejně jako honění se za ceným skalpem může působit až sebeparodicky a nakonec i tak, že nejste sami sebou. Čili pro mě film zajímavý a jsem rád, že jsem ho viděl. Ale že by se ze mě najednou stal skalní fanda to asi ne. 60%

Fentasy je pro mě absolutně k nesnesení. Velmi intenzivně nudný, po příběhové stránce bez invence, bez hutnějšího dramatu a bohužel i bez režijního a scénaristického umu. Nechápu jak mohl film vznikat tak dlouho a nakonec je z toho velmi sterilní a nezáživná podívaná s nepřesvědčivými, nijakými a mnohdy i otravnými hereckými výkony, kde i David Švehlík působí jako ochotník. Jakoby Adam Sedlák měl na Slovensku klony, jimž ale do jeho kvality chybí dost. Velké zklamání. 20%

K celému večeru je těžké něco vyjádřit, ono tam nebylo příliš pamětihodných momentů. A tak nějak to celkem uběhlo, bylo to dost hnané kupředu, ale na druhou stranu zase to byl jen takový sled předávající - oceněný, děkování atd. Ono s tím asi nic nejde moc dělat. Je to prostě velká nuda. Eben je prostě Eben a nemá cenu se vůči němu nějak vyhrazovat, myslím, že i on sám si byl dobře vědom, že by tady se sexistickými poznámkami na nohy sličných tvůrkyň po právu narazil, a tak se celkem stáhl a čistého času na podiu byl málo a zůstal mu jen ten vtip o tchyních, který jsem asi nepochopil, kam tím básník mířil, ale to bylo překvapivě to jediné divné. Úvodní černobílá sekvence byla taková starosvětsky pojatá, z jiných století, což tedy si myslím i o Ebenovi jako moderátorovi. Tohle století a desetiletí už není pro něj a už z něj mám podobný dojem jako z Karla Šípa. Ti dva jsou z téhle doby tak vykolejení, že prostě nepatří do moderního prime timu, ale ČT má asi jiný názor. Velmi mě mrzí, že nenechali více projevit The Antagonists, ale tak nebyl asi čas. Bylo to v tomto pojetí nějakého žánru typu přenos z předávání dost sterilní. Předávající kolem 31 let a pak na závěr i v násobcích čísla nebudili nějaké zvláštní emoce, prostě standard. Narušení a víceméně i probuzení z letargie přišlo očekávaně Simonou Pekovou, která získala cenu za nejlepší hlavní herečku. Tato excentrická a stále v roli z filmu Přišla v noci hrající žena vlastně jen zopakovala etudu z předávání Cen kritiky a ještě se u toho s radostí nadýchala výhružně vypouštěného kouře z pod děkovacího stolečku. K tomu není co dodat, aspoň to bylo výrazné. U oceněných tam ale jinak bylo víceméně to stejné, občas přispěchal někdo s nějakým tím apelem jako třeba slovenský režisér Bebjak, nebo producenti vítězného animáku či upřímnou radostí. Nicméně asi je záhodno se pozastavit u důležité řeči Darii Kashcheevy vítězky Českého Lva za Electru o roli žen a matek ve filmu a nejen v něm. Ten přerušil nejprve trapný výhružný kouř (což byl tedy btw idiotský nápad, který tedy zaslouží mimořádné odsouzení) a poté ohromně necitlivě samotný režisér přenosu Čech. Z mého pohledu to byl z hlediska pořadatelského absolutní faux pas a mimořádnou filmařku s nominací na Oscara ohromně zostudili. Kdo měl to právo řvát tam ukryt v nějaké své budce, že je něco moc dlouhé? Opravdu neuvěřitelné a naprosto šokující, jakoby snad na ten čas měl někdo patent. Jakoby až někdo nebyl rád, co slyší, či snad upřednostňoval trapné žerty typu šaškování dvojice Marhoul a Svěrák, které patří spíš na dětskou party, nebo ebenovská moudra. Pro mě to byl smutný moment, který se pak ještě snažil nenápadnou narážkou umocnit režisér dnes cenami přesyceného seriálu Volha Pachl výkřikem o času, který tady byl vyčerpán. Ubohé. Do hodnocení se samozřejmě vždy promítne i samotný resultát Akademie. ČFTA se tentokrát nedokázala úplně rozhodnout, kam jejich náklonnost bude směřovat. Tak to také dopadlo celé. Každý dostal něco. Technické kategorie ovládl Bod obnovy jakožto mimořádný a nevídaný český počin. Pro mě dost překvapivě uspěla i Volha, která vzala ještě více šokujícně i mužské herecké kategorie. To bylo dost nečekané, ale Mirka Spáčilová z toho měla jistě radost, protože takový jsme byli. Jak skvělé. Ve scénáři jsem byl velmi potěšen, že Alice Nellis si odnesla sošku z mého pohledu absolutně nejlepší film loňského roku Němá tajemství, stejně jako za stejný film Milena Steinmasslová za vedlejší, ale zároveň jednu z hlavních úloh. A pak tu byl problém. Akademikům se evidentně líbil film Přišla v noci, který ale viděla až poté, co poslala do předem prohraného boje o Oscara film Bratři, a tak režie pro mě celkem nepochopitelně pro Přišla v noci, kde tedy nedokážu nějak pojmout to slovo nejlepší, když ve stejné kategorii máte Matěje Chlupáčka za Úsvit a Tomáše Mašína za Němá tajemství a nejlepší film Bratři, kde bylo třeba se nezpronevěřit svém říjnovému rozhodnutí. A řekl bych, že to ČFTA asi celkem bude budit ze spaní. Bratrům jakožto největšího favorita večera nechala pouze ten závěrečný producentský triumf. Což o to vyprodukovat to asi bylo fuška, nicméně jakožto vlastně nejviditelnější počin z celého toho předávání je to vlastně velká a bídná vizitka. Pochopila to totiž i jinak mnou velmi kritizovaná americká Akademie a o nějakých festivalových úspěších taky ani vidu ani slechu. Ale na druhou osobní stranu je to pro mě vlastně uklidnění, že zůstávají Akademici ve své volbě konzistentní a mají stále jiný vkus než já, který Bratry považuje za suverénně nejslabší film z těch pěti a od Masaryka nejhorší vybraný nejlepší snímek, který dostal Českého lva. ČFTA prostě v konečném důsledku stále ráda má ty hladivě či konvenčně pojaté eposy o hrdinech, ale o filmech, které říkají něco sofistikovanějšího o dnešní době, na to je příliš zbabělá. Nakonec je tedy celý ten paklík emocí a dojmů mírně negativní, ale na druhou stranu už od Českých lvů raději nic neočekávám. 30%

Vůbec jsem na Němá tajemství nebyl připravený a o to víc mě sundala. Naprosto brilantné vystavený, režírovaný a nasnímaný kousek, s mimořádnými hereckými výkony, hlavně třech hlavních žen - Jany Plodkové, Magdalény Borové a Mileny Steinmasslové, jíž jsem snad nikdy neviděl lépe hrát. Film nabízí postavy, které vám nejsou jedno a jejich jednání dává smysl a není ani za mák směšný. Vynikající scénář Alice Nellis totiž dostává diváka do kolen a musím říct, že se mi snad nikdy v posledních deseti letech u českého filmu nestalo, aby se mi do hlavy dostalo tolik emocí a nutilo mě to skoro až brečet. Tak silný snímek Němá tajemství jsou. Vlastně nechápu, jak se povedlo vytvořit takhle skvěle propracovaný film. Myslel jsem, že toho tady nejsme schopni, ale tady mi dává téměř vše absolutní smysl. Příběh, který přeskakuje z přítomnosti do minulosti a vlastně se konkrétně o něm nedá mluvit kvůli spoilerům a velmi dobře si hraje s diváckým očekáváním, pracuje s postavami, kdy sledujeme od začátku, že je něco špatně, ale až časem zjišťujeme co a dostáváme další indicie a nakonec jsme extrémně překvapeni, kam až to dospěje. Od Rodinného filmu Olma Omerzu jsem neviděl tak skvělý český film, s kterým bych šel a pak se nechal vláčet a vodit za nos. Jsem strašně rád, že Tomáš Mašín v sobě ten řemeslný um, který nebyl schopen ze sebe dostat v Bratrech, má. Však stačí mít výborný scénář a vynikající, talentovanou a naprosto nekonvenční kameramanku Annu Smoroňovou, jejíž záběry mě od objevení Martina Douby v Modrých stínech, tak nenadchly.  Opravdu mám v sobě ryzí nadšení. A jen a jen doporučuji. A za mě český film roku 2023.