Ferrari
Ferrari
Ferrari
Ferrari
Réžia:
Michael MannScenár:
Troy Kennedy-MartinKamera:
Erik MesserschmidtHudba:
Daniel PembertonHrajú:
Adam Driver, Penélope Cruz, Shailene Woodley, Gabriel Leone, Sarah Gadon, Alessandro Cremona, Jack O'Connell, Patrick Dempsey, Daniela Piperno, Lino Musella (viac)Obsahy(2)
Je leto 1957 a automobilové impérium bývalého pretekára Enza Ferrari je v kríze. Všetkému čo spolu s manželkou Laurou vybudovali hrozí bankrot. K tomu ich búrlivým manželstvom hlboko otriasla strata ich syna Dina. Enzo musí pozbierať posledné zvyšky svojich síl a pretekárskej vášne, keď sa tím Ferrari púšťa do zradných 1000 míľových pretekov naprieč Talianskom. (Forum Film SK)
(viac)Recenzie (189)
Krátký úsek ze života legendárního italského průmyslníka a zakladatele automobilky, v jejichž strojích by chtěl jezdit snad každý (a jen málokdo si to může dovolit :). Ale tady to ani tak není o těch nádherných mašinách s černým vzpínajícím se koněm na žlutém poli ve znaku, tady je to o člověku. Nějaké závody tu samozřejmě jsou, je tu i jedna neskutečně ztvárněná havárie (uff, to jsem nečekal, masakr), ale z velké části jde o drama člověka, který se ocitá na rozcestí... A je tu Adam Driver v titulní roli, a opět válí. Asi jsem také čekal více toho benzínu a burácení motorů, ovšem ani lidská stránka života Enza Ferrariho není bez zajímavosti. 75% ()
Hned úvodní čtvrthodina mistrovsky představí ústřední postavy, jejich vnitřní bolesti, konflikty a životní motivace. Především postavu Enza Ferrariho, továrníka a inženýra, železného a zásadového muže s pošramoceným rodinným životem. Adam Driver se pro tuto roli narodil, energie a tón filmu stojí ještě více na něm, než na autech. Osudová a zároveň energická hudba Daniela Pembertona, místy doplněná vokály, dává filmu duši. Retro stylizace prostředí i ostatních postav je skvělá, každý z vedlejších herců disponuje potřebnou osobností. Trefné dialogové hlášky, které osvětlí smrtelné nebezpečí vášně závodníků i nelehkou pozici Ferrariho a jeho firmy v daném odvětví - odpovědnost za životy v honbě nejenom za prestiží, ale i kardinálním udržení firemního byznysu. ()
Mistrovské dílo, které se nebojí vypadat jako selhání. Michael Mann je režisér, jenž napříč desetiletími soustavně natáčel výtvarně provokativní, akcentovanými povrchovými vlastnostmi své textury zneklidňující snímky, které na jedné straně fungovaly jako modernistická dramata o vnitřních dilematech postav na pomezí různých světů a na druhé straně úspěšně budovaly dojem populárních, hollywoodské žánrové konvence následujících bijáků. Tentokrát nicméně druhý rys potlačil na úkor prvního, a tak natočil svůj nejpodvratnější, nejprovokativnější a dost možná nejodvážnější film. Film, k němuž na svém blogu po prvním zhlédnutí předkládám soubor dílem analytických, dílem interpretačních cinefilních postřehů... určených těm, kdo už jej viděli. ()
Pro mě zcela nepochopitelné opomenutí Penélope Cruz v oscarových nominacích. Adam Driver je tu fajn, nesnaží se expresionisticky „po-italsku“ přehrávat, i ve vypjatých scénách je jeho herectví příjemně decentní, dokonce i ten šedivý příčesek na hlavě mu věřím, ovšem hlavní hvězdou je tu pro mě právě Penélope. Ne auta, o kterých ostatně vím kulový, ne závody, ale tato žena zmítaná emocemi, pochybnostmi, která celý film svádí vnitřní boj, aby na konci kapitulovala, protože rodinný byznys je nade vše. A s tím souvisí i Mannův záměr, kde se nesnažil přiblížit Ferrariův život nějakým nudným biografickým popisem a odškrtáváním letopočtů, ale v krátkém časovém úseku přiblížit manželský svár jedné významné famílie. A ty závody tu jsou jenom příjemným doplňkem, ač produkčně pěkně ošéfované a kamerou hezky dramaticky nasnímané. Měl bych snad jenom dvě výtky - není přece nutné v neanglicky mluveném prostředí přizpůsobovat angličtinu herců do jakéhosi přízvukového šišlavého patvaru, jako se to děje tady, a pak ty CGI auta, létající při bouračce vzduchem, bych v takovém hezky staromódně pojatém filmu vídat nechtěl. ()
Když věci dobře fungují, tak se na ně i dobře kouká, poučuje Enzo Ferrari svého synka. Stejnou maximou se řídí i Michael Mann. Další z jeho portrétů umanutého profíka v existenciální krizi je radost sledovat díky vypravěčské semknutosti a tomu, jak rytmicky, bez jakýchkoli zádrhelů šlape. Během expozice se prakticky z každého záběru dozvídáme nějakou podstatnou informaci, která bude později zužitkována. Zároveň je představen řídící stylistický postup - využívání duality a kontrastů (např. světlé scény s milenkou vs. tmavé scény s manželkou). Pomalejší scény se pravidelně střídají s rychlejšími, pohyb se zastavením a melodramatickým (v jedné scéně vyloženě operním) zveličením určitých emocí, zejména žalu, který - každý po svém - zpracovávají oba manželé. Mann navazuje na hollywoodské klasiky jako Hawks nebo Sirk a nechává mnohem víc než jiní současní režiséři vyprávět mizanscénu. Současně se vzpírá konvencím klasických životopisných dramat, když se soustředí pouze na krátký úsek Ferrariho života a namísto vytváření umělých konfliktů skvěle dramatizuje všednodenní setkání a běžné byznysové úkony (vyplácení mezd, podepisování dokumentů, dohody s investory). Tento cit pro detail současně přispívá k uvěřitelnosti fikčního světa. Práce se přitom neustále konstruktivně nebo destruktivně střetává s osobním životem (Ferrari díky ní nachází řeč se synem a zároveň kvůli ní ztrácí svou ženu). Nejvíc emocí a vzrušení je příznačně přítomno ve filmařsky bravurních scénách závodů, které představují Ferrariho největší vášeň. Katarzi ale oproti jiným sportovním filmům nakonec nepřinášejí. Spíš vědomí křehkosti života (tehdejší závodní auta i díky vynikajícímu zvukovému designu fakt nepůsobí bezpečně) a poznání, že jakkoli se budete snažit mít vše pod kontrolou, určité události stejně předvídat nelze a nakonec vám nezbude, než je přijmout a nějak začlenit do svého životního příběhu. 90% ()
Michael Mann je pořád dobrý řemeslník, třeba klíčová scéna bouračky, je absolutně luxusní má v sobě velké emoce, Technicky se jedná o kvalitní snímek, ani herecky na adresu Adama Drivera nemůžu říct špatný slovo. Problém je však v příběhu tak zoufale nudná storka se hned tak nevidí. Já jdu na film s názvem Ferrari a klíčovou dějovou linkou je rodinné drama o nemanželským dítěti, to snad není normální tohleto. Píše se, životopisné drama, ale co je životopisného na tom, že tam Enzo Ferrari chodí a řekne, aby tankovali beznín do auta a ne na řidiče. To je teda životopis jak stehno a ještě teda aby se neřeklo tak tam byly dvě scény s Penelepkou ohledně nemanželskýho haranta. Ty tři hvězdičky bych si tu obhájil, ale já se fakt cítítm těžce podveden a to mě těžce sere, zjištění, že Mann umí s obrazem a Adam je kvalitn herec na to jsem tenhle film nepotřeboval. ()
Michael Mann vypráví o jednom krátkém úseku v životě majitele slavné automobilky. A bohužel vypráví příběh, který není příliš atraktivní a nedaří se mu zaujmout. Adam Driver navíc hraje odměřeného chladného profesionála, jenž drží svoje emoce na uzdě, a výsledkem je tak vcelku nudná podívaná. To se změní v poslední části, kdy se začne závodit a Mann ukáže, že mu to režírování akce pořád jde, i když může působit poněkud starosvětsky. Celkově je ale Ferrari vcelku nezajímavá podívaná o lidech, kteří bojovali s osobní krizí a jednou velkou životní ztrátou. A jeden z nich jen tak mimochodem navrhoval auta. ()
„…NESMÍŠ ODEJÍT K CIZINCŮM. JSI NÁŠ NÁRODNÍ POKLAD. KLENOT KORUNY ITÁLIE…“ Exhibice Adama Drivera, Penelope Cruz a veteránskejch závoďáků. Scény, ve kterejch jsou ti dva spolu, jsou parádní! (A věřím, že motorističtí fanoušci si užijou i ty veterány…) Jinak je to prostě takovej film o kousku života Enza Ferrariho, kterej se zaměřuje na události před závodem „Mille Miglia 1957“, jenž měl pro Enza zásadní význam. Takže nečekejte žádnej další „Le Mans 66“ nebo „Rivalové“. Jde o životopisný drama s jedním zajímavým závodem. /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Film je založen na biografii „Enzo Ferrari: The Man, the Cars, the Races, the Machine“, kterou v roce 1991 napsal novinář Brock Yates. 2.) Onen automobilový závod „Mille Miglia“, byl kvůli událostem v tom roce 1957 posledním v historii. 3.) Thx za titule “lordek“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE * NAPĚTÍ * ()
Podruhé jsem byla svědkem Driverova rozhodnutí dělat Oscar baiting kombinováním cosplaye Vita Corleoneho a mumlání siňóri tórtelíny, a kdybych mohla být tak smělá, příště možná už radši jako spíš ne. ()
Michael Mann je po delší době zpátky s dusným životopisným drama Ferrari a je to fajn, byť se opět čekalo více. Příjde mi, že všichni velcí tvůrci až na Nolana letos zklamali a neobstáli na plno svůj potenciál. Kdo od Ferrari bude čekat bratříčka Le Mans, Rush či Gran Turisma bude lehce zklamaný, jelikož závodů si tu divák moc neužije. Dokonce i ten finální postrádá drive, napětí i atmosféru, hlavně jsem nerozumněl pravidlům, takže nedá divákovi pořádnou satisfakci a za to může i fakt, že samotní závodníci jsou nemastní neslaní a rivalita s Maserati mohla a měla být hmatatelná a úderná, ale je tu nepodstatná, což je škoda, ale když vezmu v potaz, že Michael Mann chtěl hlavně natočit film o Enzu Ferrarim o jeho osobním životě a problémech a samotný závod tu je, jen aby se neřeklo, tak jsem s tím v pohodě. Jelikož herecky jde o prvotřídní kvalitu. Adam Driver hraje výborně, líbily se mi dialogy i jeho projev, zkrátka zajímavá osobnost. Zdatně sekunduje Penelope Cruz, která tu předvádí nasranou ženu dokonale. Tyhle interakce mezi němi jsou moc hezky vyhrocené. Povedl se i retro vizuál a atmosféra poválečné Itálie, překvapivě si Mann dokáže udržet divákovou pozornost a nenudil jsem se, což je při těchhle filmech vzácnost. Na závěr musím vypíchnout jednu šokující scénu, která zamává s každým divákem v hledišti! Je tu jedna nekompromisní a brutální scéna, kde došlo i na Gore!! Urvané končetiny, střeva, rozpůlené těla, to jsem fakt v takovém filmu nečekal, takže velké PLUS! Kdyby si mě Mann podmanil i finálním závodem a došlo by na obchodní schůzku s Fiatem, která se jevila atraktivně ( škoda, že na ní nezbyl čas) možná bych uvažoval i o plném hodnocení, ale takhle se musí spokojit s příjemnou čtyřkou. 75% ()
Až na ty již stokrát zmíněné figuríny vylétávající z automobilů a občas možná nedovysvětlené okolnosti, či postavy příběhu, je snímek Ferrari, výborné dusivé drama, které není jen o závodění ale i o životním příběhu Enza Ferrariho. Film má svůj styl, tempo, typické pro Manna a mě naprosto sedlo. Za zmínku stojí herecký výkon Adama Drivera, který film v delších pasážích neuvěřitelně táhne. 90% ()
Mann si vybral ke zfilmování epochu Enzova života, která by z většiny lidí udělala v posteli se třesoucí, brečící trosky. Úvodem načrtne vztahovou situaci, hodnotové měřítko a nechá někoho umřít. Mistrná expozice s naprosto přesným Driverem a děsivou Cruzovou. Příběh silný v detailech. Nervydrásající rodinné drama katastrofami stiženého továrníka, střídá neméně strhující závodní inferno, které vás, pokud nevíte co se tenkrát v Mille Miglia dělo, sežvýká drobnou odbočkou do života jedné italské rodiny. Erik Messerschmidt vtáhne přímo mezi burácející vozy, Mann si rovněž pohlídal zvuk takže motory ryčí a plechy kvičí jak podsvinčata. K tomu se přidává Enzovo brilantní taktizování = lhaní a křivení skutečnosti, pro každého ze závodníků ušité na míru. Péče o jednotlivosti ukazuje sílu Mannovy filmařiny a já doufám, že na další takovou chuťovkou nebudeme čekat tak dlouho jako na Ferrariho. ()
Opak Le Mans v mnoha směrech. Z hlediska časového narativu malý, komorně střižený závoďácký film. Studie utrápeného génia Ferrariho z překvapivého pohledu rodinného dramatu, nikoliv okázalé jezdecké symfonie sporťáků. Ne že by se tu snad nejezdilo a dokonce v příjemné retro akcentní stylizaci s extrémní dávkou realismu a fyzična (až na ta otřesně digitální létající auta), ale prim hraje Enzův obývací pokoj, ložnice a kancelář. Mann si splnil sen, natočil ho značně nehollywoodsky, nemainstreamově, bude těžké vydělat tímhle filmem hodně penež, ale produkční kvality má solidní. Není to žánr na který jsme u Manna zvyklí a některé jeho tradiční trademarky chybí a ani tu nemohou být, ale ostudu si neudělal. ()
Je mi jasné, že lidi, co čekali další Ford v Ferrari, museli z kina odcházet zklamaní; Michael Mann se spíše zaměřil na životopis a vztahy a já doufám, že se i přes svůj pokročilý věk a komerční propadák alespoň ještě jednou vrátí do kin, jelikož jsem od něj až na dva kousky viděl vše a i ty plánuji dohnat. Po výše zmíněném filmu pro mě bylo poněkud podivné sledovat v hlavní roli Adama Drivera (když potřebujeme Itala, jdeme za ním), který na mě v této éře, co film zpracovává, působil poměrně nevěrohodně mladě (i přes make up a super udělaný účes), na druhou stranu jsem tomuto herci vždycky fandil a nakonec si film užil i díky němu. A závěr mě celkem šokoval, i když ta méně důležitá půlka onoho inkriminovaného záběru byla již v trailerech a byla dost kritizovaná kvůli špatnému cgi. Nakonec solidní a mrzí mě ten obří neúspěch v kinech. ()
Pro režisérské matadory evidentně vysoký věk není pražádnou překážkou v další tvorbě, nicméně z tria legend, jedenaosmdesátiletého Scorseseho (Zabijáci rozkvetlého měsíce) a šestaosmdesátiletého Scotta (Napoleon) dopadl osmdesátiletý Michael Mann se svou aktuální novinkou nejlépe. Ač je to opatrná chvála. Už kdysi jsem perfekcionistu Manna označil za otce, který jezdí s kamionem. Synek ho vídává málo (Mann si dává hodně velké pauzy a projekty si pečlivě vybírá), hodně se na něho těší, a když už z cest přijede, je plný zážitků. Auta ano, ale jen jako kulisa. Životopis ano, ale vlastně jen výňatek několika měsíců, kdy slavná automobilka krachuje, manželství jejího zakladatele a jeho milé Laury je už nějaký ten pátek v troskách (i proto, že pár měsíců zpět zemřel jejich syn), a to ještě ona netuší, že… to až v kině. Výsledkem je komorní rodinné drama, kterému ovšem chybí nějaká autorská přidaná hodnota. Mann se se svým týmem nemusel tolik držet faktů, Commendatoreho profesní i osobní krizi mohl a měl něčím ozvláštnit. Takhle sledujeme jen chladného šéfa, který bez emocí přihlíží, jak se na trati zabije jeho nejlepší šofér. I když tady Mann hezky pracuje s nejistotou (stejnou jako u samotných závodů), protože právě viděné nás kolikrát nutí přehodnotit, než si jasně řekneme, kým Ferrari skutečně byl. Přitom jej Adam Driver hraje tak suverénně, že se nám Enzo měl dostat hlouběji pod kůži. Tam se solidně dostává nasupená manželka Penélope Cruz, která může a hodlá svou buldočí zarputilostí leccos rozseknout. Temperament na druhou. Moc se mi líbila, sorry Shailene. Klíčový konflikt(y) mezi ústřední trojicí ale nakonec úplně zajímavý není. Kdybych to porovnal třeba s dravou krimi Nelítostný souboj a jeho dialogy a vztahy, bylo by to naprosto drtivé vítězství pro špičkový souboj dvou samců z roku 1995. I když budu mít vždycky raději Mannovy přestřelky – třeba jako ta na diskotéce plné lidí v Collateralu nebo ta památná několikaminutová mezi policií a lupiči na ulici právě v Nelítostném souboji – finální ikonický vytrvalostní závod Mille Miglia vypadá rovněž velmi dobře, ostatně to platí i pro zvuk, kostýmy a zejména kameru Erika Messerschmidta. ()
Skvělá podívaná, přesně takové životopisy mám rád - vyberou si ze života té které osobnosti jednu důležitou kapitolu, a když jsou dobře napsané a natočené, podaří se jim říct vše podstatné. Z tohohle pohledu je ovšem Ferrari ještě o něco mazanější - může totiž být jak o Enzovi, tak o Pierovi, může být o obou zároveň, ale s největší pravděpodobností je o jméně Ferrari a o jeho nositelích a nositelkách. Michael Mann to má v malíčku od úvodní černobílé scény s okatou zadní projekcí přes tiché i hlasité dialogy a úžasnou scénu v divadle po závodní scény s kamerou proklatě nízko u silnice a scény bouraček (ta ošklivá triková z upoutávka v kině už tak ošklivá naštěstí není). Přesto to nejsou burácející motory, co žene Ferrariho vpřed, nýbrž do-ko-na-lé výkony Adama Drivera, který je zase jednou někým úplně jiným a dokáže si ukrást jakoukoliv scénu, temperamentní Penélope Cruz a jejího dokonalého protipólu Shailene Woodley. Šlapající hudba Daniela Pembertona a krásná kamera zážitek dotvářejí a podtrhují. Zase jednou opravdový film pro velké plátno. ()
Oldschool biják, ktorý nie je tak strhujúci ako by sa čakalo, no aj tak ide o parádny film. Skvelí herci, niekoľko úžasných scén a pripomienka toho, že po odchode majstrov tu ostane veľká diera. 9/10 ()
Nie je to priamočiara limonáda ako Ford vs. Ferrari, ale chvalabohu ani rozvláčny gýčový životopis ako House of Gucci. Remeselne umne vyskladaný príbeh z pár mesiacov života Enza Ferrariho, konkrétne v roku 1957, kde jednotlivé udalosti reprezentujú kľúčové črty ústredného hrdinu. Takto sa točia biografie. Herci príjemní, no nič svetoborné ale Penelope Cruz mala strašne otravný prízvuk. ()
Scéna v opere top! Nezaslúžený, avšak pochopiteľný prepadák. Ten film je nedivácky, nervózny a nesympatický. Všetko úmyselne. Pretože takto sa to stalo. Ja som ten príbeh mimochodom nepoznal, takže celkom preplesk. ()
Súvisiace novinky
Michael Mann plánuje remake korejského hitu
Pro hollywoodské režisérské matadory evidentně není vysoký věk žádnou překážkou v další tvorbě filmových spektáklů. Své o tom ví osmdesátiletý Martin Scorsese (Zabijáci rozkvetlého měsíce, Casino),… (viac)
Jak to vypadá s pokračováním Nelítostného souboje?
Režisér Michael Mann je autorem spousty klasik, mezi které patří například Poslední Mohykán, Insider: Muž, který věděl příliš mnoho, Collateral nebo Miami Vice. Jeho pravděpodobně nejznámějším a… (viac)
Pokračování Nelítostného souboje se hýbe kupředu
Americký režisér Michael Mann už se zřejmě oklepal z kasovního neúspěchu svého snímku Hacker z roku 2015, kvůli kterému si dal několikaletou pauzu od tvorby celovečerních filmů, a v současnosti… (viac)
Michael Mann natočí svůj vysněný film
79letý režisér Nelítostného souboje, Miami Vice nebo Collateralu Michael Mann konečně dostane šanci natočit svůj vysněný projekt. Režisér po letech příprav sehnal obsazení a finance pro natočení… (viac)
Michael Mann si nejen Posledním Mohykánem, Nelítostným soubojem, Alim nebo Collateralem zajistil pozici režijní legendy, kterou člověk bude uctívat i kdyby na sklonku svého života a kariéry začal točit nepříliš povedené snímky. Diváky ostatně zvládl Mann snadno rozdělit už svým 9 let starým Hackerem, která sice nějak nesnížila Mannův kreativní um, neopřela se ovšem tehdy o dvakrát silný scénář a pro mnohé by nešlo o zrovna ideální rozlučku s talentovaným tvůrcem. Mann ovšem naštěstí svou kariéru Hackerem neukončil. 80-letý režisér aktuálně chystá kombinaci sequelu a prequelu ke svému Nelítostnému souboji, těsně předtím poté realizoval biopic Enza Ferrariho. Postava, která se mihla nejen v Le Mans '66 Jamese Mangolda, ale především legenda automobilového a závodního průmyslu. Pro Manna jde o vysněný projekt, který chystal více než dvě dekády. a kolem hlavní role se jednu dobu motali Hugh Jackman nebo Christian Bale. Nakonec se v titulní roli objevuje Adam Driver, kdy je Mannův nejnovější film do velké míry financován nezávisle. Vznikl tak film za 95 milionů dolarů, který byl dávno předurčen k tomu stát se finančním propadákem. Stojí alespoň Mannův doslova vydupaný projekt za to? Kdyby se Enzo Ferrari po vzoru královny Alžběty dočkal vlastního seriálu na Netflixu, Ferrari Michaela Manna svým příběhem působí jakoby byl jeho příběh pro základ 3. série jeho vlastního seriálu. Píše se rok 1957, Ferarrimu je již skoro 60 let, přišel o dědice a podepsala se to mimo jiné na vztahu s jeho manželkou Laurou. Ferrari rozhodně není film pro automobilové fajnšmekry a velmi snadno se dá pochopit, že ne všechny zaujme, že místo dalších Rivalů nebo Le Mans '66 dostanou spíše snahu o nahlédnutí do duše Enza Ferrariho. A bylo by vlastně nefér se kvůli tomu cítit jako divák nějak podvedeně. Divák ovšem nutně nemusí být fanouškem automobilů a závodů, aby přeci jen neměl pocit, že bylo kolem dekády chystaného projektu mnoho povyku pro nic. Snadno se dá vzpomenout na nedávné Saltburn Emerald Fennell - také jde o film, kterému se nedá vytknout, že jeho tvůrce spoléhá a těží maximum z pozlátka, přitom všem ovšem tak nějak zapomíná na obsah. Pro Manna jde o srdeční záležitost, kterou napsal spolu s Troyem Kennedym-Martinem (který se kvůli své smrti v roce 2009 realizace filmu nedožil), při sledování se ovšem nedá zbavit pocitu, že jde o ten typ filmu, který si filmař natočil především pro sebe. Na tom pochopitelně není zhola nic špatného, přeci jen každá filmařská legenda by měla po slušné várce solidních zářezů mít na něco podobného právo. O to více zamrzí, že se na kvality nejlepších Mannových filmů Ferrari přeci jen nechytá. Je to pořád dílo precizního režiséra, který nadále umí dodávat výrazný vizuál a například jednou pasáží (bouračka) dokáže opět strhnout. Mann sice stárne, přeci jen ovšem neztratil svou audiovizuální dravost a závodní pasáže tak pořád zvládají být strhující a vyvolávat pocit, že tohle skutečně točí chlapík zodpovědný za Poslední Mohykán, Nelítostný souboj, Ali nebo Collateral. Adam Driver je poté naprostou castingovou trefou, Penelopé Cruz podává jako Laura Ferrari další silný výkon a Shailene Woodley má díky roli Liny Lardi zase jednou štěstí na roli. Nutně nemusí být problém, že se film nesnaží dívat na Ferrariho jako na značku, ale na Ferrariho jako na člověka. Dost možná jde přeci jen o zajímavější a především odvážnější koncept. K čemu je ovšem vlastně nimraní se v osobních tragédiích, komplikovaných vztazích a stěžejních dilematech v moment, kdy výsledek zůstává emocionálně prázdný? Mannův problém přitom tohle nikdy vyloženě nebyl, zde jde přitom o zdánlivě hlavní trumfy jeho Ferarriho. Ferrrari tak i přes relativně tučných 130 minut sice utíká jako po másle, už den po projekci se ovšem může snadno vymazat z paměti. Především proto, že strhujících sekvencí není v Mannově Ferrari zase tolik. Mann ve svém Ferrari často k něčemu vybízí napětí, aby nad tím rázem rychle zavřel knihu. V rámci Mannovi kariéry jde přeci jen alespoň o něco svěžího. V několika ohledech (nejen díky přítomnosti Adama Drivera) Mannovo Ferrari působí jako pokus o retro Manželskou historii. Jenomže při vzpomínání na film Noaha Baumbacha se nedostavuje to nejdůležitější - emoce. Celé to tak má velmi krásnou retro stylizaci a výpravu, krásně se na to kouká a jde vlastně snadno pochopit, že se někdo (pochopitelně subjektivně) nechá opít rohlíkem. Kdo ví alespoň trochu o životě Enza Ferrariho, ví, že jeho podání Adamem Driverem je věrohodné a vlastně snadno připomene toho zdánlivého mrzouta, kterého svým ztvárněním v Le Mans '66 zvládl evokovat Remo Girone. Právě ledovost a nepřístupnost Enza Ferrariho ovšem snaze o věrohodné ztvárnění Ferrariho moc nepřidává. Adam Driver výtečně ztvárňuje realisticky chladného Ferrariho, Mann se snaží věrně vyobrazit Ferrariho vystupování v roce 1957. Vše v podstatě v pořádku, i díky tomu ovšem pořád nevyhnutelně chladné. A moc nepomůže ani fakt, že Driver jako téměř šedesátník zvládá působit více než věrohodně. Už nyní je jasné, že Ferarri rozděluje diváky a mnoho v něm hledá várku přesahů. National Board of Review ho označil za jeden z 10 nejlepších filmů loňského roku a už nyní vznikají nějaké ty rozbory, které minimálně zvládnou zaujmout a svádět k tomu se nad Ferarrim ještě nějak zamyslet. I díky Mannovi poté výsledek zvládá sympaticky působit jako ze staré školy, kdy výsledek většinu času sází na komorní drama, které ovšem zvládá být přeci jen správně strhující v moment, kdy by strhující být mělo. S kamerou Mann ostatně pořád umí divy. Představí se spousty potencionálně lákavých postav, které jsou ve finále spíše křovím, nejde ovšem o extra výtku, film se ostatně pořád přeci jen jmenuje Ferrari a točí se především kolem něj a jeho blízkých. I proto možná zamrzí, že někoho spíše nenapadlo realizovat seriál, který by prozkoumal stěžejní momenty Enza Ferrariho do jeho smrti v roce 1988. Nejedná streamovací služba by rázem měla zajímavý koncept na několik let. Jestli totiž něco Ferrari Michaela Manna dokazuje, je to fakt, že je to pořád výtečný realizátor a jeho Nelítostný souboj 2 by rozhodně nemusel dopadnout tragicky. Jako vypravěč si ovšem tentokrát jednoduše vybral tu horší chvíli a promyšlené kontrastování záběrů (Erik Messerschmidt natočil poslední dva filmy Davida Finchera - Mank a Zabiják), výtečná práce se zvukem, hudba Daniela Pembertona plná té správné energie a retro atmosféra (tučný rozpočet, který film odsoudil k pozici finančního propadáku, je vidět) to celé jaksi nespasí. Michael Mann nenatočil film o Enzu Ferrarim o jakožto legendě automobilového a závodního průmyslu. Michael Mann natočil film o Enzu Ferrarim o jakožto muži, který si utrpěl brutální životní ztrátu, která měla zásadní vliv na jeho život. Ferrari není filmem pro automobilové fajnšmekry v pravém slova smyslu, zároveň bohužel nejvíce nechybí po emocionální stránce (variace na Manželskou historii nemůže fungovat už kvůli chladnosti samotného Enza Ferrariho). Přesto je Mann pořád výborný audiovizuální realizátor a Ferrari si několika svými momenty přeci jen svou existenci i silnými hereckými výkony snadno obhájí. Od dvou dekád chystaného a Mannova vysněného projektu se ovšem přeci jen snadno dalo čekat mnohem více.... () (menej) (viac)