bratr.Milan

Film měl premiéru v roce 2015 v pořadu Shark Week (od r. 1987).

Film získal v roce 2023 hlavní cenu na Mezinárodním filmovém festivalu krátkých filmů BRNO16.

Mahmúd Abdel Rauf al-Mabhouh byl vysokým vojenským velitelem Hamásu a jedním ze zakladatelů brigád Izz ad-Din al-Qassam. Byl podezřelý, že se v roce 1989 podílel na únosu a vraždě dvou izraelských vojáků, Avi Sasportase a Ilana Sa'adona. Byl jedním z nejhledanějších lidí v Izraeli a před atentátem, o kterém pojednává tento film, došlo k mnoha neúspěšným pokusům o jeho zavraždění.

Ve filmu je použita jako podkres hudba Henryka Mikolaje Goreckého.

Výtvarníkem filmu byl Radek Pilař.

Chris Marker nechtěl natáčel portréty známých osobností. Výjimku učinil v tomto snímku a později s filmem Mémoires pour Simone (1986). Nesou v sobě něco výrazného, čím se nepodobají většinové memoárové produkci o životech slavných. K Yvesu Montandovi a Simone Signoret ho pojil osobní vztah, který mohl do obou snímků promítnout.

Snímek byl ve francouzských kinech uveden spolu s filmem Si j'avais quatre dromadaires (1966) a jejich společná návštěvnost byla 17 271 diváků (podle francouzského CNC, nejsou zahrnuta uvedení na festivalech a přehlídkách), což je pro Markerovy filmy nadprůměr, je pravděpodobné, že zájem diváků vyvolal především Yves Montand.

Film končí záběrem na dvanáctiletou dívku, jejíž věk má upomínat stáří státu Izrael.

Tento film je věnován všem obětem nedostatku svědomí lidstva: Hirošima, Nagasaki, Bhópál, Černobyl...

Film získal na filmovém festivalu Marienbad v Mariánských Lázních v roce 2023 cenu za nejlepší film experimentální povahy.

Téma snímku je uvozeno zenovým příslovím: „Když ti pět stran pětiúhelníku (Pentagonu) připadá neproniknutelných, zaútoč na něj z té šesté.“

Tři krátké němé filmy Tchaïka, Owl Gets in Your Eyes (1994) a Petite ceinture (1994) vytvořil Chris Marker společně jako „Trois video haikus“. Odkazují k japonskému básnickému útvaru haiku. Jde o nejznámější formu japonské poezie. Tento originální přístup vyplývá z Markerova zájmu o japonskou kulturu.

Ve 45. minutě, když Saul (Bob Odenkirk) zoufalý v emocionálním okamžiku sedí na zemi, je asi půl minuty vidět v odrazu okna stojící člen štábu. Když si uvědomí, že je vidět, schová se za kameru, která je přikrytá plachtou, aby nebyl tak nápadný.

Podstatnou část filmu tvoří komentované i nekomentované úryvky z filmu Olympia 52 (1952) od Chrise Markera. V nich je mimo jiné rozebrán příběh neuvěřitelných vítězství Emila Zátopka, který na olympiádě v Helsinkách v roce 1952 získal tři zlaté medaile: v běhu na 5 000 metrů, na 10 000 metrů a v maratonu.

Sovětskému svazu se film nelíbil, a proto se nemohl objevit v roce 1958 na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech.

Chris Marker byl kritizován za to, že vůbec nezmínil otázku gulagů, že složil slib mlčení tváří v tvář zvěrstvům stalinismu. V SSSR po Stalinově smrti v polovině padesátých let bylo cítit uvolnění a posun ke svobodě, díky tomu měl naději ve znovuzrození komunistického modelu. Tyto naděje se nakonec nenaplnily a Chris Marker své rozčarování vyjádřil ve filmu Le Fond de l'air est rouge (1977), který vznikl o devatenáct let později a v němž si vyřizuje politické účty.

Animaci a speciální efekty pro film dělal Arcady Brachlianoff.

Sovětské úřady nebyly příliš nakloněny myšlence natáčet propagační film o SSSR zrovna v Jakutsku, nejzaostalejší oblasti, ale nakonec se podařilo získat potřebná povolení.

Film vznikal od září do října roku 1957 při cestě Chrise Markera s André Pierrardem, ředitelem Francouzsko-sovětské asociace, Armandem Gattim a kameramanem Sachou Viernym po Jakutsku.

V letech 1990 až 1993 Chris Marker instaloval v Centre Georges Pompidou (Paříž) multimediální projekt nazvaný „Zapping Zone“ (podtitul: Návrhy pro imaginární televizi). Francouzské slovo „zapping“ v názvu odkazuje k bezhlavému přepínání TV programů, typickému chování diváků v 80. letech, kdy se velmi rozšířila nabídka TV programů. Součástí instalace byly fotografie, interaktivní počítačové programy a filmy na videokazetách. Vše bylo rozděleno do zón inspirovaných filmem Stalker (1979) od Andreje Tarkovského. V zóně nazvané „Bestiář“ se promítalo pět krátkých filmů: Chat écoutant la musique (1990), An Owl Is an Owl Is an Owl (1990), Zoo Piece (1990), Bullfight in Okinawa (1992), Slon Tango (1993).