Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Krátkometrážny
  • Animovaný
  • Komédia
  • Dokumentárny
  • Akčný

Obľúbené filmy (10)

Stratené v preklade

Stratené v preklade (2003)

K tomuto dílu bych se asi sám nedostal, protože cíleně takovéto filmy nevyhledávám a o existenci jakési Sofie Coppola jsem vůbec netušil. Při jednom z mých pobytů v Itálii s italským kamarádem jsme pořádali filmové sobotní večery a on jednou navrhl tento film, že se mu zdá dobrý. Film jsem tedy poprvé viděl v italštině. A mé pocity po jeho zhlédnutí? Sofia, Sofia, jak se ti to povedlo?! Jak si to dokázala?! Je to takový klenot, že jen otevřu ústa v údivu nedokážu o něm říct ani slovo! Film ve mně pomalinku dozrával a postupem času jsem zjistil, že v mém srdci předešel všechny ty Foresty Gumpy, Shawshanky, Kmotry, Terminátory, Pány prstenů, Tarantiny, Spielbergy, Finchery, Kubricky, Hitchcocky a dostal se n první místo před ně. Jen zírám s otevřenou pusou. A ten konec!

Noc a hmla

Noc a hmla (1956)

Filmová esej Alaina Resnaise je jeden z mála filmů, které by měl vidět každý! Pokud jste tak ještě neučinili, určitě si ho vyhledejte a podívejte se na něj. Trvá jenom půl hodiny, ale po jeho zhlédnutí nebudete tím samým člověkem, budete se na svůj život a věci kolem sebe i na své tělo dívat jinak. Jestli vydržíte, neodvrátit zrak a neutečete v myšlenkách od komentáře, který doprovází fotografie, archivní záběry, a záběry z deset let opuštěných koncentračních táborů, dostanete něco co vám žádný jiný film nedá. Nedokážu to popsat slovy. Esejistický text komentáře je skvělý. Nepřináší suchý výčet fakt s občasným ozvláštněním a snahou o objektivní popis, jako běžné dokumenty, ale literární formou se snaží o pravdivé zachycení reality koncentračních táborů. Je si vědom, že může ukázat jen povrch reality, opuštěné baráky, dráty, koleje, neznámé důstojníky a vězně, trpící vyhublé, ponížené, umučené, mrtvé. Ničemu se nevyhýbá, vše ukazuje ve své nahotě. Komentář se pomalu vciťuje do hrozivé situace vězňů, jejich neuvěřitelného utrpení a beznaděje....(následují spoilery!) ...Ze zločinců se stávají kápové, dohlíží na svěřenou skupinu a zodpovídají se důstojníkům, mají za to výhody, vlastní pokojík s nábytkem a lepší stravu. Racionálně uvažující důstojníci přemýšlí. Co dělat s tolika popravenými? ….sklad plný ženských vlasů, tisíce brýlí, tisíce lidských koster. Kosti z pecí zkoušeli použít jako hnojivo,...... z lidských těl, ...nelze to ani vyslovit,....vyrábějí mýdlo! …. Na konci všeho, po válce, stáli před soudem kápové, dozorci, důstojníci, a všichni se vymlouvají: „Já za to nenesu zodpovědnost!“ …. „Kdo nese zodpovědnost?“ Ptá se hlas v komentáři a ukazuje prstem na nás a na sebe. „Válka usíná, ale jedno oko má pořád otevřené. Někde uvnitř nás stále žijí šťastní kápové, rehabilitovaní důstojníci a anonymní udavači.“ - Když jsem si dohledal, že autorem komentáře k filmu je spisovatel Jean Cayrol, který jako politický vězeň přežil koncentrační tábor, pochopil jsem proč je to tak silná autentická výpověď.

Rampa

Rampa (1962)

Je „La Jetée“ vůbec film? Vždyť jsou to jen fotografie poskládané za sebe s mluveným slovem. Ano je to film. A jaký! Jeden z nejlepších! Jednotlivé fotografie jsou záběry a scény, které si musíš rozpohybovat v mysli podle vyprávěného příběhu. Je to jako, když čteš knihu a před vnitřním zrakem se ti odehrává čtené. Tady je text podpořen fotografiemi a na mě to funguje skvěle. Znáte ten slavný film „12 opic“ a taky jste si říkali proč je tak dobrý a s originální myšlenkou, až překvapivě na hoolywoodský film? To je proto, že je inspirován tímto filmem. Odpovědí je Chris Marker. Výborná sci-fi povídka, originální cestování časem pomocí psychiky a tak nádherná francouzská nálada. Tady je jen to co tu má být, vše ostatní je vystřiženo. Chris Marker ví přesně co dělá. Málokdy jsem s nějakým filmem tak spokojený jako s tímto a to jsem k němu přistupoval s obavami, jak asi bude fungovat film poskládaný z fotografií. No můžu říct, že funguje na 100%

Vyvolený

Vyvolený (2000)

Nejlepší komiksový a superhrdinský film všech dob, protože se nesnaží tupě převádět barevné obrázky ze sešitů do filmového média jako jiní, ale stojí sám za sebe coby svébytné dílo. Vzdává hold tomu co je v komiksech dobrého, ukazuje sílu mýtů a tajemství nadpřirozených věcí v obyčejném životě, zároveň, jen tak mimochodem, se hluboce ponoří do mezilidských vztahů, mezi mužem a ženou, otcem a synem, do tajemství lásky a oběti. Dotkne se toho, co to znamená být mužem. Je o hledání vlastní cesty, jak objevit svoje životní povolání a jak najít štěstí v jeho naplňování. Všechno doprovází dokonalá hudba, má překvapivé rozuzlení, skvělý casting, scénář, kameru i režii. Za mě je to nejlepší film M. N. Shyamalana a jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Podle mě nebylo potřeba točit další dva díly, pro které se režisér rozhodl, mají klesající kvalitu. „Rozpolcený“ (2016) je zajímavý film, který neměl být napojený na „Vyvoleného“ a „Skleněný“ (2019) už podle mě nemusel vůbec vzniknout.

Mlyn a kríž

Mlyn a kríž (2011)

Film pro ty co dokáží stát v galerii před mistrovským obrazem třeba hodinu a půl, a stále jim má co říct. V Amsterdamu jsem strávil před čtyřmi Rembrandtovými obrazy tři hodiny. Nic lepšího v té galerii nebylo, i když byla plná mistrů. Bylo pro mě zbytečné dívat se na jiné obrazy, než ty čtyři. Čerpal jsem pro svá vlastní díla. Sám jsem malíř a není tedy divu, že „Mlýn a kříž“ přidávám na profilu mezi své oblíbené. Teď tedy k dílu samému. Jsou to jen rozpohybované postavičky Bruegelova obrazu Nesení kříže. Většinou nemluví jen někdy vydávají zvuky. Buď vás baví se na to dívat, nebo jen kroutíte hlavou, co tím chtěl básník říci. Mě to bavilo a klidně bych snesl ve stejném duchu celou stopáž. Bylo to pro mě jako sledovat dopodrobna vše co se na obraze děje. Pak ale promluví sám malíř Bruegel (Rudger Hauer) a obraz začíná dostávat hlubší smysl. Vysvětluje zadavateli obrazu Peterovi Jonghelinckovi (Michael York) významy postav a věcí v jeho díle. Oba dva herce mám velmi rád, takže zážitek byl ještě větší. Film vyžaduje od diváka velké soustředění a pomáhá, pokud znáte alespoň rámcově historický kontext doby vzniku a příběh Ježíše Krista podle Evangelií. Bruegel mluví o umění a významu díla, Jonghelinck o politickém pozadí a Panna Maria o Ježíšovi. Po skončení jsem si některé pasáže musel pustit ještě jednou, protože jsem vnímal, kolik mi uniklo důležitých detailů.

Paterson

Paterson (2016)

Není to drama, není to komedie, v této databázi není kategorie do které by se vešel. A tato podvratnost mě na něm baví. Uživatel Honzeek95 by pro takový film zavedl žánr „filmová poezie“ a má asi pravdu. Protože mám rád poezii, je to film pro mě. Není to ani sonda do obyčejného života řidiče autobusu a ani básníci, kteří píšou tento druh poezie, takto nežijí. Paterson je báseň vyprávěná filmovým médiem. Nebo spíš pocta americkým básníkům počínaje William Carlos Williamsem. Jarmusch točí pořád ten samý film – jeho filosoficko-duchovní pohled na svět a člověka, který se nejvíc blíží asi zenovému budhismu. Tady je to nejčistší esence. V tomto filmu není žádný zvrat, žádná katastrofa, nic co by rozproudilo příběh, způsobem jak jsme zvyklí už od pravěkých mýtů, pohádek, přes řecká dramata až k dnešním filmům. Je to opravdu spíš Lyrika. Přesto je film plný nepříjemného tlaku a katastrof, které tlačí na hlavního protagonistu. Zkuste se představit na jeho místě. Každodenní rutiní opakující se práce, bez nějakého postupu. S partnerkou nemají úplně zdravý vztah, ona ho upřímně miluje a on ji, ale neustále ho tlačí do věcí které se mu nelíbí a manipuluje s ním a on je dost inteligentní aby si to uvědomoval a ustupuje jí protože ji miluje a věří v ní, že když jí dá svobodu jednou to musí vyjít a ona najde své místo, podporuje její sny, že jednou bude péct ty nejlepší mufiny pro místní, že se stane slavnou country zpěvačkou, a proto si musí koupit drahou kytaru a kurs hry na ni. On se utíká do psaní básní a stoickému přístupu k životu, ale uvnitř něj to vře. I ten pes mu dává na jevo, že je Paterson v té jejich trojčlenné smečce až pod ním a vyvrcholí to tím, že mu zničí nejdůležitější dílo jeho života, a to scela záměrně, protože ví, že mu na tom sešitku záleží. Toto je největší katastrofa ve filmu. (Adam Driver je dobrý herec, ale ten buldoček ho svým hereckým výstupem zastiňuje. Kvůli tomu pejskovi je film asi v kategorii komedie, protože tam má dobré komické výstupy). Ve skutečném životě by si Paterson postupně tím vším zadělával na psychické problémy, ale Jarmusch nedělá sondu do skutečného života. Je to prostě o jeho přístupu k životu a pocta jeho oblíbenému typu poezie. Díky tomuto filmu jsem objevil básníka William Carlos Williamse a pár jiných amerických básníků a jejich básně mě opravdu zasáhly.

Princezná Nevesta

Princezná Nevesta (1987)

Film, který si vždy jednou za čas pustím na zlepšení nálady. Je neuvěřitelně inteligentně vtipný, správně romantický a emocionální. Má geniální scénář, perfektní casting, Petera Falka bych chtěl mít jako dědu. Není tu nic co bych mohl vytknout, tvůrci evidentně věděli co chtějí natočit a měli vše pevně v rukou a já to oceňuji. Za mě nejlepší pohádka všech dob. Nejlepší filmová role Giganta Andrého. A jestlipak jste si všimli, ve které roli se tu objevil Billy Crystal?

Večný svit nepoškvrnenej mysle

Večný svit nepoškvrnenej mysle (2004)

Co napsat? Když se díváte do Věčného svitu, nebolí vás oči, protože se díváte srdcem. Pokud máte neposkvrněnou mysl, vidíte věci takové, jaké jsou.

Rusalka

Rusalka (1997)

Umělecké dílo, při jehož sledování jsem si vzpomněl na film S láskou Vincent. Oba filmy jsou vytvořeny z malovaných obrazů. S láskou Vincent otrocky přemalovává realitu a vytváří líbivé kýčovité obrázky, a podle mě je to zbytečná póza. Přemalování všech filmových záběrů muselo dát neuvěřitelnou práci, ale vznikl kýč jak bič, na který jsem nebyl schopen se dívat víc než pár minut. Naproti tomu Rusalka od Alexandra Petrova je umělecké dílo. Tak nějak měl vypadat animovaný film o Vincentovi. Čím to je? Animace Rusalky má jednotnou tvůrčí vizi, působí komplexně a intenzivně. S láskou Vincent po výtvarné stránce tvořil tým malířů, kteří kopírovali natočený film políčko po políčku a povrchně napodobovali van Goghův styl. Protože jsem sám malíř a sochař, nebyl jsem schopen se na ten film dívat. Možná, že má i dobrý scénář, ale já tam viděl jen ten kýčovitě přemalovaný hraný film, po výtvarné stránce na míle vzdálený od van Goghových obrazů. Rusalka naproti tomu má nejen uměleckou formu, ale i hlubokou myšlenku. Protože někteří ze zdejších komentářů nepochopili o kom film pojednává, stručně to uvedu na pravou míru. (pozor spoilery) - Mnich „starec“ (tzn. Ve východní pravoslavné tradici duchovní otec) žije v poustevně spolu s mladým učedníkem, modlí se, pracují a podstupují každodenní duchovní zápas, žít jen pro Boha. Učedník prochází jedním z hlavních pokušení mladého mnicha, a starec se z láskou snaží přivést ho zpět na cestu, pro kterou se svobodně rozhodl. Z láskou, protože sám jako mladý prožil vztah s dívkou a proto mladíka chápe. Po svém selhání, když sešel z nastoupené cesty a způsobil katastrofu, se mladík vrací do poustevny. Přijímá Boží odpuštění a silnější a pokornější pokračuje v duchovní cestě. Opravuje poustevnu. Když to takto popíšu, zní to stroze, ale jak krásně to Petrov natočil! Protože sám jsem mnich a zároveň výtvarník, přidávám tento film do mé oblíbené desítky. Promiň Pátý elemente, musíš postoupit na jedenácté místo.

Barbar Conan

Barbar Conan (1982)

Conan mohl být úplně obyčejný fantasy film s tou nejgeneričtější zápletkou o pomstě, kterých jsou hromady. Co z něj dělá lepší film je HUDBA, dobře napsaný scénář, realističnost (minimum speciálních efektů), špinavé obnošené kostýmy, to, že tu Arnold moc nemluví a tajemná atmosféra kolem záporáka (ta je bohužel okatě okopírovaná z Coppolovi Apokalypsy). Hudba tady tvoří 50% kvality díla. Tak organicky propojený obraz a hudbu jsem neviděl zatím v žádném jiném filmu. Např. „Baby Driver“ (2017) má scény a střih přizpůsobeny už existujícím písním a skvěle to funguje, ale tady je hudba napsaná filmu přesně na míru a vypráví příběh spolu s obrazem. Všechno tu skvěle zapadlo. Conan byl filmem mého dospívání, což znamená, že se nedá spočítat, kolikrát jsem ho viděl.

Ovládací panel
9 bodov