Beyoung

Svědectví nejen o tom, jak nebezpeční jsou psychopatičtí lídři ve své fanatické touze po moci nebo na jak zrůdné dno ve jménu téhle touhy dokáží klesnout... Lež jde ruku v ruce s 'pravdou' a pokud je generacím lidí od dětství vymýván mozek, tak jako v KLDR, intuice se vypne a schopnost kritického myšlení často nenávratně zakrní: Slepě a oddaně pak následují Vůdce a v nutnosti mu vyhovět pohřbívají příbuzné nebo kamarády, trpí, hladoví a kradou sousedům výkaly, protože je musí odevzdávat. Ti kteří již nemohou, prozřou a vzepřou se diktatuře útěkem, končí pak většinou mnohem, mnohem hůř. Obdivuji skálopevnou motivaci jednoho obyčejného člověka, pastora, který těmto uprchlíkům zachraňuje životy, zcela nezištně, a za cenu rizika vlastní smrti. Bylo by možná dobré tohle dílo pouštět mladým lidem ve školách, protože to není tak dávno, co jsme podobný režim měli i u nás. Mnoha lidem kritické myšlení, bohužel, chybí... A nikde není psáno, že se tahle tíživá historie (možná právě jejich přičiněním) nemůže zopakovat!

Narcistní 'sci-fi' (asi i komedie), které vykresluje muže jako věčně mladé, vitální a okouzlující bytosti, a ženy jako stárnoucí a nemocné chudinky. No nevím...

Malkovich i Close hrají pohledem. Tahle Frearsova varianta je oproti Formanově pečlivější a víc se zaměřuje na detail. Je tak perfektně kompaktní a má hlubší psychologický efekt. Funguje jako sonda do osobností, potažmo myslí dvou narcisů, mezi nimiž je jediný rozdíl: markýza de Merteuil je žena, a Valmont muž. Jeho řídí testosteron a touha dobývat, jí zas touha se mstít. Oba dva jsou absolutně pohlceni potřebou po kontrole ostatních lidí, v jejímž zájmu si vnitřně ospravedlňují manipulace, lži i ztráty, které jejich činy ostatním přinášejí. Klíčová je jejich vzájemná 'výpomoc', vyžadování protislužeb, ale i soutěžení,  díky čemuž rozehrávají brilantní šachové partie. Nezapomínají tahy promýšlet dlouho dopředu, takže jim uniká, že i mistr se jednou utne. Zábavná hra končí ve chvíli, kdy je Valmontovi jasné, že to je tentokrát on, kdo prohrál, stal se směšnou figurkou, a že přitom obrovsky zradil sám sebe! Když později pláče nad tím, že nadarmo roztrhal srdce "vzácného jednorožce", nastává moment k zamyšlení nad zbytečností celé situace. Dojemný závěr a poučná podívaná.