Krátky film o láske

Přepsáno v březnu 2019. Krátký film o lásce ve zvoleném prostředí nálady vyzní odlišněji, než jeho kratší televizní verze Dekalog VI. Je odhaleno více ze soukromí, vzájemné střety rozdílných verzí lásky jsou zásadnější a urputnější. Ubyl cynismus, přibyla melancholie, pohyb vpřed je obdařen nadáním pro poezii, vyústění bezvýchodněji smutní. Láska je sobecká, zármutek instinktivně destruktivní. Závěr přináší rozhodující konflikt a nevinná nezkušenost je odhodlaně bráněna mateřským ochranným pudem. Procitnutí z promarněného naplnění je rozsáhlejší, niterný smutek je zoufalejší v tísni. Krátký film o lásce je úžasná existenciální filmová poetika lásky, touhy a zklamání. (13.08.2009)

Introvertný poštár Tomek má jednu takú záľubu, akúsi úchylku, ktorú pravidelne, večer, čo večer, vždy na čas dodržiava, to by musel byť extrémne nadrogovaný, ak by náhodou na túto bežnú rutinu pozabudol. On totiž sleduje špeciálnym ďalekohľadom mimoriadne atraktívnu ženu, v stredných rokoch. Volá sa Magda, a je to veľká kočka, ktorá to aj dobre vie. Obidvaja bývajú oproti sebe na sídlisku. Tomek je plachý, hanblivý, utiahnutý. Magda je sexy kráska, ktorá si vodí domov mužov, s ktorými si užíva, a na to sa mladý sopliak nedokáže už pozerať. Posiela jej falošné potvrdenky na peniaze, a tak ju tým priláka na svoje pracovisko, kde sa chce aspoň na moment ňou pokochať. Do úvahy prichádza aj horúca linka, ktorú občas praktikujú. A keď už je tak veľmi z nej zúfalý, tak volá k nej domov plynárov... Domyslite si prečo ? Dostane aj pekne po papuli, od jej fešáka. Neskôr sa Tomek ku všetkému prizná. Povie jej, že sa strašne zamiloval. Pôjdu si spolu sadnúť. Pozve si ho k sebe domov. Je nervózny. Na celej čiare zlyháva. Odíde s krikom domov, a podreže si žily ! Zoberú ho do špitálu. Magda má výčitky. Je nešťastná z toho, čo sa udialo. Očakáva jeho návrat. Trvá to. Je trpezlivá. Zbadá ho, pre zmenu svojim maličkým ďalekohľadom. Beží do bytovky, kde Tomek býva. Otvorí staršia paní, u ktorej žije. Leží v posteli, a dá sa povedať, že je akosi mimo. Magda ide k nemu. Má predstavu, že sa jej vylialo mlieko, a Tomek k nej potom následne prišiel. Koniec je otvorený, lebo neviem, čo sa s nimi ďalej stalo. Čo FILM, to DIAMANT, na mysli mám renomovaného Poliaka Krzysztofa Kieślowskiho, ktorý je tak neuveriteľné sústredený režisér, až to zachádza do extrému. Geniálna atmosféra ma zakaždým u neho sprevádza. KAMERA je sprievodcom do vnútra postáv, ktoré prežívajú samé starosti a problémy. Mrazí ma pri tom ! Toto je taká brutálnejšia verzia lásky, ktorá strašne bolí ! Presvedčte sa ihneď sami, že si nevymýšľam ! (27.01.2017)

Kieslowski umělecky zpracoval jeden z typických patopsychologických případů. Kluk z dětského domova i ve svých devatenácti letech podvědomě hledá maminku, hledá teplo a bezpečí mateřské lásky. Jenže Magda není jeho maminka a tak když dojde na TO... Až potud je to klasický stalking. Relativizace spočívá v tom, že Magda si nakonec přes Tomka a jeho dalekohled uvědomí prázdnotu svého života. Ač je film pro diváka velice emočně náročný, ač je skvěle a citlivě natočen, nemělo by se při jeho sledování zapomenout, že Tomek je duševně nemocný člověk (a proto vychází dobře se svou bytnou). (27.05.2009)

Je krátký ... ale vypráví o LÁSCE ? Možná je spíš zjitřeným poetickým příběhem o POTŘEBĚ lásky - nebo jakéhokoli blízkého vztahu ... o závislosti ... a o strachu ze samoty ... jako když se předčasně zestárlá žena bojí usínat, pokud je vedlejší pokoj prázdný. V chování všech protagonistů lze najít určité chorobné znaky - ale co je vlastně měřítkem normálnosti ? Na každý pád se jedná o velice zraňující a traumatizující historku - o iluzi lásky, která ubližuje jak objektu své touhy ... tak i sama sobě. Na mě působila dosti depresivně - možná víc, nežli zamýšlela. (18.11.2013)

Ač je samo pohrávání si s „pohledy“ jednotlivých postav i samotných diváků velmi důmyslné (až geniální), jádro toho, o čem celý film pojednává je vlastně ukryto v několika málo větách uprostřed. Hlavní ženská postava (umělkyně) se ptá hlavní mužské (chlapec): „Proč mě vlastně sleduješ?“ „Protože vás miluju. Opravdu vás miluju.“ „A co... co chceš?“ „Nevím.“ „Chceš mě políbit?“ „Ne.“ „Chceš jít se mnou... Chceš se se mnou milovat?“ „Ne.“ „Třeba bys se mnou chtěl někam jet...“ „Ne.“ „Co teda chceš?“ „Nic.“ Zatímco si umělkyně plete lásku s výměnou něčeho za něco (převážně v oblasti sexuální), hlavní hrdina jí nabízí sebe sama bez jakýhkoliv podmínek. Tím se situace vykreslená zpočátku obrací na konci naruby. Chlapec sledující ženu vypadá osaměle, protože nemá žádnou partnerku. Ve skutečnosti je však mnohem osamělejším člověkem umělkyně, protože celý život netuší, co to vlastně opravdová láska je. (25.01.2017)