Adramelech

Český národ si na mučedníky potrpí. Palach zemřel, aniž by svým činem změnil tehdejší politickou situaci. To student Martin Šmíd, zabitý v listopadu 1989 při demonstraci na Národní třídě, zaznamenal větší úspěch, a přitom ani neexistoval. :-)

Dva zástupci druhu Homo debilis se pokoušejí zbohatnout nezákonnou cestou a dopadne to tak, jak to dopadnout musí. Charaktery byly vykreslené vskutku realisticky a herecké výkony byly velmi přesvědčivé. Není to pěkný film v pravém slova smyslu, ale to neznamená, že není dobrý. Podruhé si jej však rozhodně nepustím.

Vědci zjistí, že k Zemi se žene kometa, která dorazí asi za půl roku a vyhladí život na planetě. Oznámí svůj objev americké vládě a jsou neprodleně odlifrováni do Bílého domu. Americká prezidentka (sic!) nechápe vážnost situace a přiklání se k názoru, že by bylo lepší řešit to až po volbách. Další děj se točí kolem aktivit populistů, kteří chtějí varovat lidi před nebezpečím, a tuposti politiků uzavřených v myšlenkovém kruhu svého politikaření a byznysu. Film pomocí této alegorie poukazuje na neochotu a neschopnost vládnoucích elit řešit aktuální životně důležité problémy. Další překážku představuje nablblost médií a zabedněnost velké části obyvatelstva. – Nad Evropou se v současné době kupí celé mračno „komet“ od multikulturalismu přes green deal až po covidfašismus a postoj politických kašpárků k nim je podobně nekompetentní. Ano, sekera je už přiložena ke kořeni vinnému, cítíme to všichni. Ani nám již asi nezbývá moc času. Řešení by se sice možná ještě našlo, ale bylo by o dost náročnější než vyslat ke kometě kosmickou loď naloženou atomovými bombami. Každopádně se jedná o film, který diváka nenechá lhostejným a přiměje jej k tomu, aby se zamyslel. Řekl bych, že právě o to filmovým tvůrcům šlo.

Příběh mě moc nezaujal, ale líbilo se mi herecké obsazení. Pozoruhodné bylo, jak se na hlavního hrdinu lepily ženské. Přitom to byl takový tichý introvert a vypadal, že neumí do pěti počítat. Parádní byl záběr na revolver uložený v dřevěné kazetě vyložené červeným sametem. Krásná zbraň!

Usoudil jsem, že film s takovým názvem bych měl vidět a našel jsem na webu verzi se slovenskými titulky, kde je název filmu přeložený jako Šialená krava; hezký překlad. Film ukazuje život norských středoškoláků: vidíme tam snědého muslima, černošku a dokonce i pár bílých Norů. Hned bezmála úvodní scéna se společnými pánskými a dámskými WC je docela hustá. Studenti se mají připravovat k maturitě a profesor požádá premianta třídy Maria, aby se věnoval problematické spolužačce Fridě. Holka má celkem přijatelnou vizáž a ani není nijak zvlášť hloupá, ale jinak je prototypem spratkyně vyprodukované současnými evropskými pořádky, kdy výprask nezvedeného haranta je pro rodiče již téměř neznámým pojmem. Mimochodem, znám jednu holku, kterou doma občas výchovně propleskli, ale znalost pravopisu do ní stejně nevtloukli; dotyčná teď publikuje na webu články o domácím násilí. Marius je přirozeně slušný chlapec, ale Frida se chová tak nesnesitelně, že jí vlepí facku. Frida mu dá pusu a posléze jej flákne přes hlavu batohem. Děvče je prostě poněkud emočně nevyrovnané. Zbytek filmu pojednává o citovém a mentálním vyzrávání norské mládeže. Nabyl jsem z toho dojmu, že v zemích s chladnějším klimatem se puberta asi dostavuje trochu opožděně. Samotný děj nestojí za zmínku a závěr filmu vyznívá trapně. Pod pojmem psychobitch bych si představoval trochu jiný týpek než Fridu. Znám jednu holku... – ale dosti už o tom.

Film Matrix z roku 1999 byl dobrý, ba přímo znamenitý, ale měl jeden drobný nedostatek. Namontovali do něj esoterický motiv, ačkoli logika příběhu to nutně nevyžadovala. Ano, mám na mysli postavu vědmy. Nijak zvlášť tam ale nerušila a člověk tu trochu duchovních šplechtů dokázal přestát, za což byl zbytkem filmu bohatě odměněn. Matrix Revolutions bohužel vychází právě z tohoto slabého místa a občas se rozvíjí do trapnosti, která je pro mě na hranici akceptovatelnosti. Chci říci, že dialogy místy hraničí se slabomyslností. Úplný škvár to sice není, ale oproti původnímu Matrixu je to o hodně slabší.

Druhý díl Matrixu ukazuje, že matrixovské téma nebylo tak silné, aby se z něj daly ždímat další myšlenky, i když prachy možná ano. Tu a tam nechyběly dobré akční scény, hlavně to pěstní kočkování s agentem a jeho klony, ani ta automobilová honička nebyla špatná. Celkový dojem z filmu byl přesto rozbředlejší a jaksi slabší než původní Matrix a nezachránil to ani dobrý vizuál a triky. Se zvukovou stránkou jsem moc spokojený nebyl. Buď byla muzika moc nahlas nebo dialogy moc potichu. Každou chvíli jsem musel štelovat hlasitost. Řekl bych, že obdivovatelé Matrixu budou asi zklamáni; aspoň já jsem zklamaný byl.

Pokud se k nějakému komerčně úspěšnému filmu natočí druhý díl, natož pak další díly, bývá to většinou průšvih. Výjimky existují, ale jsou vzácné. Natočit pokračování příběhu, které by bylo stejně dobré jako původní příběh, uměl třeba Carlos Saura. Ten ovšem patří k režisérské smetánce. Jeho kolegové to zpravidla nedělali. Nebo si dovedete představit, že by dejme tomu Bergman natočil film s názvem Fanny a Alexandr po dvaceti letech? Prokletí nastavované kaše do jisté míry unikly i další díly Jurského parku, kde je sešup nejprve téměř neznatelný, ale u posledního dílu už jasně patrný. Nyní pár slov k filmu The Matrix 4: Resurrections. – To, co bych tak zhruba napsal, zde již vyjádřili jiní, konkrétně J*A*S*M, Cival, verbal a řada dalších uživatelů. I termín „recyklovaná sračka“, jímž jsem film hodlal označit, zde už někdo použil. Tak se pod to také podepisuji. Filmu dávám jednu hvězdičku za to, že mi připomněl, že ženská, která umí běhat po zdech a po stropě, je v životě ve výhodě.

Celkem slušný a netradičně pojatý horor, který však dokáže zalézt člověku pod kůži. Děj volně plyne, seveřané toho moc nenamluví a ta ovce byla fakt přízračná. Další plus je krásná islandská příroda.

První, co mě na tomto filmu překvapilo, byl prapodivný vizuál. Celé to bylo barevně ujeté dozelena, připomnělo mi to počátky barevné fotografie, které měly k věrné reprodukci barev podobně daleko. Začátek je tak trochu o ničem, ale potom se začne odvíjet zápletka. Na webu se objeví kompromitující fotografie jedné studentky. Co ukazují? Jak si holka rozdává trojku se dvěma černochy? Kdepak, ukazují něco mnohem horšího, a sice jak slečna pije alkohol! „Alkohol není součástí indonéské kultury,“ dozvídá se nešťastné děvče při následném pohovoru na fakultě, když ji ještě předtím sprdnou kvůli tomu, co má na sobě za šaty, a poté jí pro nevhodné chování ukončí výplatu stipendia. Zdá se, že v Indonésii asi budou mít nějaký zajímavý režim. Pokud jde o další vývoj osudů hlavní hrdinky, nebudu spoilovat. Kdo chce vědět, jak to bylo dál, ať se u toho filmu nudí sám. Dávám jednu hvězdičku za záběry ukazující, jak vláda nechává zdarma vykuřovat ulice desinfekcí proti horečce dengue.