Adramelech

Nemohu si pomoci, ale působí to na mě tak trochu jako neomarxistická propagace transsexuálů. Ale možná jsem jen alergický na to, jak se nám současná média snaží vymývat mozky, a že tvůrcům filmu křivdím. Třeba to tak nemysleli. Každopádně se pokusím hodnotit film bez předsudků: Logika děje všemožně skřípe. Barman, z něhož se vyklube agent s horkou vodou, disponuje strojem času v houslovém pouzdru – no to si z nás snad někdo dělá srandu. Jinak po většinu filmu sledujeme hlavně dějové propletence vznikající v důsledku cestování časem sem a tam, ale tyto jsou bohužel vesměs nezáživné; většinou se tam jenom kecá. Zamotanost děje ještě neznamená, že je film dobrý. Psychologicky je to hluboké, jako když se kočka vychčije na záhon, akčních scén je minimum a zcela chybí humorné hlášky, které mnohdy dokážou povznést nebo aspoň učinit stravitelnějším i celkově slabší filmové dílo. Nelíbilo se mi to.

Pohádka o tom, jak kosmické sedminožky naučily lidstvo, aby spolu národy Země spolupracovaly. Zaujalo mě, že heptapodi komunikovali s lidmi pouze přes průhlednou, leč neprostupnou stěnu, protože zřejmě nechtěli riskovat, že by se nakazili lidskou mentalitou. To by totiž asi byl jejich konec. Jinak příšerně dlouhá stopáž.

Jedná se o komorní film, protože téměř celý jeho děj se odehrává v jedné komoře, tedy místnosti. Dva cizí lidé, muž a žena, se probudí a zjistí, že jsou k sobě přišití břichy. Neznají se a netuší, kdo a proč jim to udělal. Dál je to hodně psychologické, dramatické a hlavně nechutné. Komu se líbil film Lidská stonožka, ten jistě ocení i tento bizarní snímek. Můj šálek čaje to právě není, ale přesto jsem film sledoval se zájmem až do konce, aniž bych cítil potřebu jej posouvat. Nezbývá mi, než abych vyslovil umírněnou pochvalu morbidní fantazii tvůrců, kteří to vymysleli a natočili. Rovněž oceňuji, že příběh má svým způsobem logické vyústění, byť poněkud šílené.

Molekulární bioložka naklonuje prehistorického šavlozubého tygra. Ten při transportu uteče a začne žrát lidi. Nejdřív sežere nějakého chataře s jeho přítelkyní – nejpěknější ženskou ve filmu. V horském terénu se motá parta turistů plus skupina, která se snaží zvíře uspat a odchytit je živé, aby mohlo být prezentováno vědě. Tygr je všechny postupně konzumuje. Čekal jsem, že černý frajírek, který předstíral, že padá ze skály, až z ní opravdu spadnul a museli ho vytahovat (věru kandidát na Darwinovu cenu!), přijde na řadu jako jeden z prvních, ale bohužel na něj došlo spíše až ke konci filmu. Rozhodl se totiž, že skolí zvíře dvěma dýkami. Když se k němu tygr přiblížil, začal jimi před ním rádoby elegantně machrovat. Tím by možná mohl udělat dojem na své intelektuálně stejně vyspělé kamarády z rodného slumu, ale na tygra to moc nezapůsobilo. Ten si ho sice chvíli prohlížel – přišlo mi, že se diví, co je to za tvora, protože nic tak blbého z pravěku neznal –, ale pak ho plácnul tlapou a bylo po negrovi. Jinak po všech stránkách celkem ubohé béčko, vlastně spíš céčko. Zmíněna budiž ještě počítačová animace, která stála za starou belu. Ztráta času...

V první třetině filmu se toho moc neděje. Divák se pouze seznamuje s charakterem hlavního hrdiny. Tento muž je flegmatik, introvert a nepřijde mi nijak zvlášť sympatický, ale ani nesympatický. Scéna, kdy požádá jednu ženu, aby si před orálním sexem vyčistila zuby, protože má v ústech víc bakterií než v prdeli, dává tušit, že dotyčný u druhého pohlaví asi nijak zvlášť velké úspěchy slavit nebude. Není divu, že si holka najednou vzpomene, že musí jít domů, a zmizí z jeho bytu tak rychle, že si tam zapomene kabelku, pro kterou se za chvíli vrátí a hned znovu vypadne jak cukrář. Pak dojde ke zmizení lidí. První, co muž udělá, je to, že se svlékne donaha, polije se vodou z láhve (z kohoutku žádná neteče – tomu říkám horor!) a svépomocí provede kremaci své ten den zesnulé babičky. Trochu zvláštní, ale je to Němec a Němci jsou čistotní, zodpovědní a mají rádi pořádek. Potom začne farmařit. V obchodech sice musí být zásoby potravin minimálně na několik let, ale on se asi obává, že užitková domácí zvířata by během časové prodlevy uhynula nebo zdivočela. Kde by pak sehnal koně k orbě? Následně se seznámí s jednou a možná i jedinou přeživší ženskou. Oba toho moc nenamluví, ale ke vzájemné komunikaci v horizontální poloze se přece jenom propracují. Nicméně celkově jim to spolu nějak neklape a rozejdou se. Snad mi nikdo nebude mít za zlé, když zde prozradím poměrně grandiózní závěr filmu: Žena si pořídí nového psa a odjede autem směrem na jih. Shrnuto: Svět obydlený lidmi za moc nestojí, ale svět bez lidí taky není žádná výhra. Jedna hvězdička za pěknou štíhlou postavu představitelky hlavní ženské role, jedna za filmové záběry ukazující vrh kůzlat, půl hvězdičky za scénu, kdy žena, jejíž mateřštinou je angličtina, v půjčovně DVD vybírá filmy a slabikuje jejich německé názvy (Jeptiška utýraná do krve, Vyliž svého bližního); asi natrefila na regál s křesťanskými filmy. Druhá polovina hvězdičky je za čokla – myslím toho úplně posledního, co byl very sweet, ne toho chcíplého, co se objevuje spíše na začátku. Ve filmu jich totiž hraje víc.

Slaboduchá amatérská slátanina, naprostý filmařský paskvil, kapitální tvůrčí fiasko. Tohle se vážně promítalo v kinech a diváci za to platili vstupné? Občas mi až bylo líto těch herců, protože někteří se snažili; třeba ten chlápek, co balancoval s cedulí v rukou na kolečkové židli. I v době normalizace se točily lepší filmy, a to se toho tehdy hodně nesmělo. Dnes se smí skoro všechno, ale zase se to neumí. Řekl bych, že režisérka postrádá jak talent, tak soudnost. Pro výkon každé profese je zapotřebí mít určité nadání a příslušné odborné vzdělání. Pokud někdo nemá jedno ani druhé, může jít leda tak dělat ministra, tam to tolik nevadí.

Totální folkóristická orgie, úžasný vizuál, naprosto fantastická hudba se zpěvy, výborně ztvárněné postavy. Třeba Palahna v hospodě: fajfku v hubě, před sebou stakan vodky, a ta její junonická postava... Ta kdyby do mě drbla ramenem, museli by mě stírat ze zdi. Nicméně pro mě osobně byly nejzajímavější scény s čarováním, jejichž podání hodnotím jako v podstatě autentické. Zkrátka perfektní film. (Mimochodem, pokud by někoho blíže zajímaly magické tradice východních Slovanů, doporučuji tuto publikaci: W. F. Ryan: The Bathhouse at Midnight, Sutton Publishing Ltd, Gloucester, England, 2000, 9.1 x 6.2 x 1.5 inches, 504 pages.)

Mládenec se zamiluje do mladé chovanky psychiatrické léčebny. Sám je také docela slušný magor, takže se zdá, že by spolu mohli tvořit harmonický pár. Dopomůže slečně k útěku z blázince, přičemž přijde o život jedna lékařka. Nic naplat, děvče je přece jenom trochu nervní a když je ve stresu, má sklony k násilí. Dvojice, která si je vědoma toho, že po ní bude pátrat policie, se schovává v lese. Slečna projeví přání, aby jí její přítel pomohl dostat se k dědečkovi do Bretaně. Je to deset tisíc kilometrů daleko, oni jsou bez peněz a navíc se musí skrývat. Přesto vyrazí na cestu a příběh se začíná rozvíjet. Cestování s takovou partnerkou je však čirý horor, zpočátku nepředvídatelný jak mysl schizofrenikova, než začne být patrné, že holka kudy chodí, tudy vraždí, zkrátka že to není právě vhodná žena pro společný život, ba ani pro krátkodobý vztah. Film hodnotím jako nadprůměrný, byť mu v podstatě chybí konec resp. konec je otevřený, ale lze si jej domyslet. Tohle nemohlo dopadnout jinak než špatně.

Asijské horory nebývají špatné a ani tento thajský film není špatný. Duchařský příběh spojený s psychologickým a kriminálním dramatem je docela slušně prokombinovaný, někdo by možná řekl překombinovaný. Já jsem byl celkem spokojený. Normálně bych dal tři hvězdičky, ale jednu přidávám za to, jak představitelka role dcery kulila oči, což dělala často, ať už překvapením nebo hrůzou. Když totiž Asiatka vykulí oči, vypadá naprosto úchvatně.

Dost originální horor s dobrou atmosférou, nečekanými dějovými zvraty a trochu divným koncem. Nebudu zde prozrazovat děj, aby divák nepřišel o požitek. Místo toho se zaměřím na jednu jedinou scénu ze začátku filmu, v níž je podle mého názoru obsažené morální poselství tohoto nevšedního filmového díla. Hlavní postavy: muž, jeho žena a jejich dcera. Žena má ráda telecí maso, ale jejímu manželovi telecí nechutná. Žena pošle muže, aby dojel nakoupit do venkovského krámku nějaké potraviny, zvláště telecí maso. Muž v regálu objeví toto zboží: Veal Cutlets Special! $ 7.99/lb. Mně to přijde jako dobrá cena. (Kotlety jsou zabalené v papíru a balíček, jehož hmotnost odhaduji tak na dvě libry, je převázaný provázkem. To neodpovídá předpisům EU, ale Spojené státy na předpisy EU kašlou, protože jsou velmoc a mohou si to dovolit; kromě toho neleží v Evropě.) Muž vezme zboží do ruky, ale pak je vrátí zpátky do regálu. Nic naplat, k večeři budou zase nějaké burgery nebo čím se ti Američané pořád cpou. Při placení u pokladny dcera, která si v krámě prohlížela časopisy, připomene telecí. Muž odpoví, že telecí neměli. Prodejce to slyší, ale mlčí, protože zákazník má vždycky pravdu, nicméně varuje muže tím způsobem, že mu připíše na paragon tato slova: „Ďábel tě sleduje.“ Doma muž stejně zalže i manželce. No a brzy poté se začnou dít věci. Z toho plyne poučení: Pošle-li vás vaše manželka nebo partnerka nakoupit nějaké potraviny, tak jí všechno kupte dle jejího přání a nikdy jí nelžete, že to či ono neměli, když to měli. Může vás uslyšet ďábel, který – bez ohledu na to, jestli v něj věříte nebo ne – vám pak zatopí způsobem, jehož jednu variantu lze vidět právě v tomto filmu.