Adramelech

Výrazně slabší než první díl. Pár sexuálních vtípků, trochu akce a jeden retard, to je zhruba vše. Satirický osten, v jedničce jasně citelný, je tady už hóóódně otupený.

Film staví na nadsázce a na obhroublém humoru, který místy sklouzává k samoúčelné nechutnosti (scéna u věštkyně). Jeho předností je to, že se naváží do řady témat, na něž nám současní mocipáni dovolují mít pouze oficiální, propagandou šířený názor: emancipace žen, homosexualita, mentálně postižení jedinci, národnostní menšiny. V dnešní době prolezlé politickou korektností je to celkem příjemná protiváha brainwashingu, jemuž nás vystavuje neomarxistická skvadra, která nyní v podstatě už ovládá Evropu, o USA ani nemluvě.

Nepříliš výrazný okultně-parapsychologický příběh. Připojuji svoji osobní zkušenost s poltergeistem, abych demonstroval, že existují historky ještě praštěnější a nanicovatější. V roce 1991 se na mě obrátila jedna mladá žena, že u ní doma straší a jestli bych se na to nechtěl podívat a něco s tím udělat. Dala mi adresu a domluvili jsme si termín. Přijala mě ve velmi chudobně zařízeném jednopokojovém bytě oblečená v teplácích a obnošeném tričku. Projevy strašení dle jejího podání spočívaly v tom, že se jí z oken vyšroubovávaly šrouby. A vskutku: šrouby byly povolené. Požádal jsem ji o šroubovák a šrouby jsem utáhnul. Potom jsem se pořádně rozhlédnul po bytě. Po žádných astrálních entitách tam nebylo ani stopy. Vyhodnotil jsem to tak, že nejde o okultní, nýbrž o parapsychologický jev. Ona to prostě způsobovala sama, aniž by o tom věděla. Příčinou byla její sexuální frustrace. Viz ostatně freudovskou symboliku onoho jevu. Jistě, žena, která se obléká jak Popelka, chlapa těžko sbalí. To jsem jí samozřejmě neřekl. Pak jsme se ještě chvíli bavili a ona začala signalizovat zájem o moji osobu. Jenže mně přišlo, že by to z mé strany bylo skoro zneužití, kdybych ji ojel. Kromě toho tam nebyla postel, nýbrž pouze jakýsi gauč nebo spíše pohovka či otoman, kde podle všeho spala. Myslím, že se tam ani nemohla pořádně natáhnout a musela spát skrčená. Sice mi blesklo hlavou, že bych ji mohl posadit nebo položit na stůl, ale možnosti jsem nevyužil. Moje blbost! Teď, ve stáří, si říkám, že jsem asi udělal chybu. Tepláky jsem z žádné ženské ještě nestahoval. Co když to bylo nějak důležité pro můj duchovní vývoj a já jsem promarnil příležitost? Co když se kvůli tomu budu muset znovu inkarnovat?

Nečekal jsem, že americké genderové šílenství může být takto zábavné. Komedie přímo jiskří perfektními hláškami. Scéna, jak jedna lesba poblila druhou lesbu mě fakt pobavila. Velmi chválím též herecké výkony představitelek obou hlavních rolí. – Mé nevědomí si také občas dělá z těch amerických vymyšleností srandu, viz následující záznam snu. - - - Sen o koučování (v noci z 9. na 10. prosince 2021) - - - Cestuji s Jitkou v autobuse. Je to velký autobus – na každé straně má tři sedadla vedle sebe – a protože jsme nesehnali sousední místenky, sedíme každý jinde. Je přestávka na občerstvení a Jitka mi říká, že sedí vedle dvou Američanek, které se po celou dobu bavily o svých sexuálních problémech. Patrně měly za to, že jim Jitka nerozumí. Dozvídám se, že v USA se natolik rozmohly neomarxistické ideje, že lidé ztratili schopnost navázat s jiným člověkem kontakt, který by vedl ke společným aktivitám v posteli. Této nesnázi má odpomoci povolání sexuálního kouče nebo koučky. Tito odborníci školí mladé lidi, kteří si musí osvojit mnoho znalostí. Předně jim pomáhají, aby si ujasnili, k jakému pohlaví vlastně patří. Dále je třeba, aby si osvojili způsoby, jak dát najevo svůj zájem, aniž by druhou osobu sexuálně obtěžovali nebo rasově diskriminovali. Je toho mnohem víc, ale Jitka říká, že místy jí to jejich povídání prostě nedávalo smysl. Závěr byl však jasný. Holky navštěvují kurzy sexuální koučky, ale ani jedna z nich pořád nemá chlapa a už jim z toho hrabe.      Míjejí nás dvě děvčata, jedna běloška a jedna mulatka. „To jsou ony,“ upozorní mě Jitka. Pomyslím na to, že mulatka asi nebude stát na společenském žebříčku úplně nejvýš, protože je málo černá. Kdo ví, jestli na jejím životě vůbec záleží. Přitočím se k holkám a obě současně – každou rukou jednu – je plácnu po zadku, aby se žádná necítila diskriminovaná. Holky se zastaví, otočí a hledí na mě s otevřenými pusinkami. Skoro slyším, jak jim to v hlavách šrotuje. Mulatka asi dávala na kurzu větší pozor, protože se zeptá, jestli jsem islamista. V tom případě by se ode mne musely nechat znásilnit a nesměly by si stěžovat. Svými vousy jim totiž asi připomínám islamistu. Prohlásit se za islamistu a střihnout si s Američankami trojku někde za popelnicemi bych však nestihl, protože autobus za chvíli odjíždí. Také si nejsem jistý, jestli by pro to Jitka měla pochopení.      Říkám, že pracuji jako sexuální kouč a že ve svých kurzech mimo jiné učím tomuto tradičnímu způsobu, jímž dříve muži dávali ženám najevo své sympatie a náklonnost, ba přímo sexuální zájem. Tato metoda spadá do oboru nonverbální komunikace. Holky na to, že v USA je takové chování zakázané a trestné. „Jo děvčata,“ odpovím, „tady je dovoleno víc věcí, za které by u vás člověka zavřeli. Nechtěly byste sem emigrovat?“

Každý, kdo někdy podnikal v oboru obchodování s ženami a pašoval přes hranice nezletilou dívku, ví, že to není jednoduchá práce. Tady se úkolu ujala nezkušená amatérka, která ani předem nevěděla, jaké zboží bude transportovat. Taková situace mohla být zdrojem četných zábavných i dramatických momentů. Protože však tvůrcům chyběla invence, natočili pouze nezáživný a podprůměrný film.

Příběh je trochu nedotažený a nekonzistentní, ale ta holčička nadaná okultními schopnostmi byla skvělá. Vymisťování do astrálu prostřednictvím čichového podnětu je dnes už obsolentní praktikou, ale sem tam to ještě někdo umí. Nechyběla ani bájná bytost (pyromanická lesba). Kdyby si filmoví tvůrci trochu víc pohráli se scénářem, mohl to být znamenitý film.

Dokumentární film s minimální výpovědní hodnotou o propojení internetu, byznysu a pornografie. Ani jsem z toho nepochopil, jestli webové stránky Pornohub chválili nebo kritizovali. Dal jsem hodnocení odpad, ale kvůli nějakému technickému problému se nezobrazilo. Jakmile bude problém odstraněn, hodnocení doplním.

Nejodpornější je scéna, jak chlápek okusuje vidličku. Patrně to mělo naznačit, že mu už od samého začátku trochu hrabalo, no a později mu začalo hrabat tuplem.

Doufám, že i tato laťka stupidity bude překonána a že se časem dočkáme Útoku sedmihlavého žraloka.

Na SkTonline, kde většinou sleduji filmy, v poslední době serou samé seriály, film aby člověk pohledal. Ze zoufalství jsem si pustil tohle, a vida, ona je to sračka.