Jan Palach

„Nevíte, na kterou? Na dvou židlích se sedět nedá, pane kolego.“ Při vzpomínce na výborný Hořící keř mi blesklo hlavou, že se tomuhle filmu vyhnu, neb ho vidět nepotřebuju. Ale po lvích nominacích mě přece jen zlákal. A nijak zvlášť nelituju. Především, Jan Palach končí tam, kde Hořící keř začíná, takže se nejedná jen o jiné zpracování téhož. Podle některých zdejších reakcí jsem čekal, že se v podstatě nedozvím nic o Palachovi jako takovém (ve smyslu jaký to byl člověk). Což je bohužel do určité míry pravda, ale vnímal jsem to spíš jako snahu ho trochu „odheroizovat“, ukázat, že to byl i „normální“ kluk. Ačkoliv tady šlo hlavně o ducha doby a její atmosféru. A ty se myslím podařily zachytit docela dobře. Škoda jen, že s navozováním emocí to bylo výrazně horší, větší zúčastněnost jsem cítil snad až chvíli před upálením (a po něm měl následovat závěrečný střih, ty poslední cca 2 minuty byly totálně mimo). Nevím, zda se tu dá psát přímo o zklamání, po Pravidlech lži jsem od Sedláčka už totiž nic neviděl. Dohromady mi to ale dává lepší průměr. (03.03.2019)

Takový jakýsi značně stylizovaný dokument o osmašedesátém. Jako drama to moc nefunguje. Palach je sám o sobě značně nesrozumitelná osobnost plná tajemství, a tedy skýtající možnosti fabulací, což se zde naprosto neděje. O jeho psychice (a o tom je ten příběh zejména) se dovídáme pramálo. Zřejmě tomu chybí lepší režisér a scénárista kalibru Oldřicha Daňka. (10.03.2019)

Nejvíc mě překvapuje (vlastně jediné, co mě překvapuje a co mě na tomhle filmu překvapovat může), jak bezpečně je natočený, jak málo vybočuje z představy, jak "má" vypadat film o Janu Palachovi. Sedláček si udělal celkem jméno na subverzivních výkladech českých dějin, zde postupuje dětskými krůčky (a v chodítku) tím jediným směrem, který je před ním vytyčený, a vypráví sošný dojímavý příběh o sošném dojímavém člověku tak dlouho, dokud ho neodvypráví. A pak je konec. Podařilo se mu to nepokazit, ale to je vše. (09.08.2018)

FIlm o Janu Palachovi 4*, život a smrt Jana Palacha -5*. On si totiž Honza asi neuvědomil, že žije mezi Čechoslováky. Těm je totiž srdečně putna všechno, co se netýká jejich žaludku a židle. Sedláček odvedl dobrou práci. Pokud JP byl magor jak o něm nedávno na ČR1 mluvil nějaký jeho dávný kamarád (rval si špendlíky pod nehty apod), Sedláček se tomu šikovně vyhl. Trošku šablonovitý až silně kýčovitý je vztah s profesorem (Vondráček), víc prostoru nedostal problematický vztah s matkou (Bydžovská). Kristína Kanátová pěkný, Denisa Barešová je taková svazačka. Kompars na sovětské vojáky byl asi easy, udělali nábor na pražské tržnici. Scéna, v níž JP pochoduje za prezidentem, by se měla vystříhnout, to je až moc trapná přeháňka. Kdyby zůstal u Rýna, nemuseli nám kantoři celej život tlačit do hlavy tenhle nesmysl. (18.03.2019)

To, co zdánlivě chybělo v Hořícím keři, se snaží doplnit Sedláček. Nicméně náhodným obrazům ze života Jana Palacha se skutečně nedaří nabídnout ani hypotézu, natož konkrétní odpověď na tu základní otázku, proč se to zlomilo právě v něm. Osobně bych spíše uvítala filmy o jiných pochodních, například o Ryszardu Siwiecovi. (09.05.2022)