Réžia:
Robert SedláčekScenár:
Eva KantůrkováKamera:
Jan ŠusterHudba:
Michal RatajHrajú:
Viktor Zavadil, Zuzana Bydžovská, Denisa Barešová, Kristína Kanátová, Jan Vondráček, Karel Jirák, Michal Balcar, Anna Stropnická, Gabriel Cohen (viac)Obsahy(1)
Jan Palach. Študent, ktorý sa v roku 1969 upálil na protest proti sovietskej invázii do Československa. Nekompromisný mladý muž, ktorý priniesol najväčšiu obeť v túžbe vyburcovať národ z okupačnej letargie. Meno, ktoré u nás pozná každý. Film rozpráva príbeh posledných mesiacov Palachovho života, ukazuje cestu, na ktorej sa z milujúceho syna, oddaného priateľa a citlivého študenta filozofie stala „pochodeň číslo 1“. (CinemArt SK)
(viac)Videá (2)
Recenzie (390)
Film, který se pateticky vznešeně nesoustředí na vzpurnost Čechů během Pražského jara, ale akcentuje brzy přicházející rezignovanost a smíření s tím, že to „stejně nemohlo dopadnout dobře.“ Jenom tak se dá Palach pochopit. V pohádkách pro dnešní liberály jako je Hořící keř, které s pozdním antikomunismem oslavují tehdejší hrdiny, to nedává smysl. ()
Docela mě zaráží, kolikrát tu zaznívá, že je to bezemoční film, který dostatečně nevykresluje Palachovy pohnutky. Vážně? Asi jsem teda viděl jiný film. Je sice pravda, že Kantůrková doslovnou odpověď nedává, ale jinak je to velice poctivá drobnokresba Palachovy osobnosti, kde jsou jednotlivé podněty k onomu činu spíše naznačovány a vyplývají z událostí. Viktor Zavadil je trefa do černého a ačkoli se snaží hrát Jana Palacha enigmaticky a do jisté míry ho vykresluje jako nepříliš otevřenou, ale empatickou introvertní osobnost, je radost sledovat každý jeho mimický záchvěv, který jakoby probublává z nitra na povrch. Dobová atmosféra a na český film poměrně štědrá výprava rovněž funguje a třeba procházka ulicemi sověty okupované Prahy, kde za zoufalého zpěvu protestujících střílí typicky arogantní ruští vojáci do davu, mě vyloženě napumpovala emocemi a adrenalinem. Stejně jako následná rezignace... V dnešní době, kdy rozmazlená veřejnost pomalu zapomíná a znehodnocuje podobné osobnosti a činy, v době kdy se během zdravotní celosvětové krize bezskrupulózně a bez kontextu ohání slovy jako fašismus nebo marxismus, zuřivě máchá na ulici šibenicemi a slovo "nácek" se, jakožto pejorativní označení názorového oponenta, cpe pomalu do každé druhé věty, je znalost těchto příběhů a především (!) dobového kontextu potřeba. Jan Palach coby film nemá žádné vyšší umělecké ambice, kupodivu není ani přehnaně patetický nebo tendenční, ale věrně zobrazuje režim, události a nakonec i pro moderní české dějiny ikonickou osobnost, která nebyla ani hrdinou, ale velice pravděpodobně ani žádným bláznem, a onen čin vykresluje nejen jako důsledek tíhy socialistického režimu samotného, ale především jako opakované zklamání z apatických reakcí společnosti na něj. Tedy jako čin pod tíhou okolností a s jediným cílem: něco změnit. ()
Zatímco Agnieszka Holland mohla svůj Hořící keř opřít o poměrně kvalitní historické prameny, Robert Sedláček si takový luxus evidentně dovolit nemohl. Proto je výsledný portrét děravý a plochý. Nicméně i přesto, že o samotné postavě Jana Palacha Sedláček neřekne tolik, tím více toho dokáže sdělit o době, v které se film odehrává. ()
To, co zdánlivě chybělo v Hořícím keři, se snaží doplnit Sedláček. Nicméně náhodným obrazům ze života Jana Palacha se skutečně nedaří nabídnout ani hypotézu, natož konkrétní odpověď na tu základní otázku, proč se to zlomilo právě v něm. Osobně bych spíše uvítala filmy o jiných pochodních, například o Ryszardu Siwiecovi. ()
Jan Palach je první vlaštovkou, neboť Masaryk, Milada, Lída Baarová ukázaly, že natočit kvalitní film o výrazných českých osobnostech, je v našich končinách obrovský problém. Asi jsem ani nečekal, že dostanu v některých momentech tak silný zážitek a pocítit vlastenectví. Film nijak konceptem nepřekvapí, přece jen plyne v zavedených kolejích a bez úkroku stranou. Herecké duo Bydžovská, Zavadil bylo trefa do černého a nedivil bych se, kdyby posbírali České lvy. Robert Sedláček vykreslil Jana Palacha jako obyčejného studenta, jeho vztahu s nejbližšími a poukázal na období okupace, které ho přiměly spáchat tento čin. Pro někoho blázen, pro mě hrdina, který se nebal poukázat na zlo, se kterým se většina národa hodlala smířit. Zážitek z filmu umocnilo i to, jak se jeho čin nabízí v kontextu dnešní doby a našich politických špiček.......8/10 ()
Galéria (27)
Zaujímavosti (10)
- Záběry z Kazachstánu se podařilo natočit podstatně blíže, v někdejším sídle sovětských vojsk v Milovicích. Ani do Francie se tvůrci nemuseli obtěžovat, kraj lahodného vína nahradila vinařská obec Velké Žernoseky v Ústeckém kraji. [Zdroj: časopis Cinema 09/2018] (ČSFD)
- Natáčelo se v Praze, Václavské náměstí ovšem nahradilo kvůli dobové dlažbě Perštýnské náměstí v Pardubicích. Scény s hořícím Palachem se natáčely ve vozovně Střešovice. Scény z nádraží zase v Lužné u Rakovníka. Scéna z kostela se natáčela přímo v evangelickém kostele v Libiši, kam Palach chodil. (rakovnik)
- Herec Jiří Zapletal v tomto snímku ztvárnil roli předsedy Národního shromáždění Josefa Smrkovského již potřetí, předtím ji představil v seriálu Roberta Sedláčka České století (od r. 2013), konkrétně v epizodě 1968: Musíme se dohodnout (2014) a ve filmu Dubček (2018) režiséra Laco Halamy. (majky19)
Reklama