Dubček - Krátka jar, dlhá zima

Sympatický tv pomník A.Dubčeka, který ho sice trochu víc heroizuje než je skutečnost, ale to nemění nic na tom. že byl nositelem velkých pozitivních nadějí. Konstrukcí a vizuálem to vypadá jako hraný dokument - autorská dramatizace na minimu a způsob vyprávění je dost sterilní a nepoutavý ( České století: Musíme se domluvit působí dramatičtěji a emočně zasáhne diváka víc, ikdyž je zjednodušenější ve faktech ), ale události okolo srpna 1968 popisuje faktograficky a opravdu poučně. PS: Hrozně mne baví J.Zapletal, který si tady potřetí střihl roli Smrkovského, kterého hrál v Českém století i Janu Palachovi (2018). (23.08.2018)

Najväčším nedostatkom filmu Dubček - Krátka jar, dlhá zima je nepochybne nízky rozpočet. Táto prekážka na diváka dýcha prakticky celých 90 minút, či už prostredníctvom obmedzeného množstva priestorov (väčšinou interiérových), v ktorých sa príbeh odohráva, alebo neobratným využívaním historických filmových materiálov. Omnoho lepšie na tom bohužiaľ nie sú ani herci, ktorí s výnimkou predstaviteľov Dubčeka a Brežneva spĺňajú prinajlepšom parametre domácich telenoviel. Ak niečo poteší, tak je to scenár, ktorý síce posun deja občas opiera o vyslovene hlúpe barličky, no samotné dialógy postáv fungujú dobre. Z potenciálnej filmovej udalosti roka na Slovensku však napokon zostal len priemerný televízny kúsok. (55%) (30.08.2018)

Ja som spokojný s touto krátkou hodinou dejepisu. Udalosti nevyzerajú prikrášlené ani prifarbené a dramatizácia je výborná. Takže aj pri znalosti všetkého, čo má nasledovať, je film pútavý, takmer až napínavý. Dobre sú využité aj notoricky známe fotky, texty alebo rozhlasový príhovor. Je možné, že ak by film pozeral niekto z inej krajiny, ktorej sa udalosti netýkajú, tak nad ním iba mávne rukou, ale u mňa poctivé štyri hviezdy. –––– Majú, čo chceli. Tú slobodu. Ale prečo sú stále naštvaní? –––– Ak Dubček neprijme potrebné opatrenia, tak ich prijme Brežnev. ... Beznádejný prípad. Spolupracuje iba Biľak. –––– Politika je o kompromisech. Musíš s nimi jednat! –––– Svět je s námi, Saša. Musíme bojovat. –––– Je vás štrnásť miliónov, nemôžete robiť samostatnú politiku! (21.08.2018)

Po shlédnutí filmu přichází srovnání s filmovým Masarykem. Jenže na rozdíl od Masaryka je Dubček evidentně z levnějšího kraje…což nemusí být nutně na škodu. Neotřelí herci tu rozjíždí zřejmou divadelní formou politické čachry roku 1968, nad kterými dnes zůstává rozum stát. Uznávám, že Saša Dubček pro mě byl velkou neznámou. Obecná fakta v takové situaci neznamenají víc, než nic, a tak jsem sledoval každý dialog a vnímal každou postavu, aby mi neutekly nějaké souvislosti. Ty samozřejmě utíkaly, protože toho ve filmu je hrozně moc. Na druhou stranu jsem si o Dubčekovi dokázal trošku udělat obrázek. Komunista, leč z toho lepšího ranku. Jen nedokážu pochopit, proč tak, milý a vstřícný člověk, věří v idey politického směru, který o dvacet let dřív znárodní hospodářství a o deset let dřív například zničí Miladu Horákovou. To úplně nechápu a musím říct, že větším hrdinou pro mě byl František Kriegel, o kterém se nikde nemluví, ale přitom byl jediný, který nepodepsal moskevskou smlouvu s předpokladem, že v tu ránu se mu může stát cokoliv. Čímž neříkám, že Dubček udělal zle, když ji podepsal. Ve výsledku by mu stejně nic jiného nezbylo. Ostatně jako Háchovi, který si do Mnichova jel vyposlechnout, jak mu Hitler zabírá zemi a přitom se k dialogu ani nedostalo. Po filmařské stránce jsem tedy byl více než spokojený. Komornost a divadelnost k takovému příběhu prostě patří. Nedá mi ale, abych se u takového filmu nevyjádřil ke komunistům. K té svoloči a verbeži, která to veškeré zlo způsobila. Dubček může být sebelepší člověk, ale to nic nemění na tom, že to co tady komunisti s naší zemí udělali, to tu rezonuje i mezi lidmi v dnešní době. V závěrečné scéně měl vlastně i pravdu. Rusové se zachovali před padesáti lety tak, že jim to ani v nadcházejících padesáti letech půlka Evropy nezapomene. (22.08.2018)

V dejinách radšej spomíname, alebo sa učíme o sviečkovej manifestácii a štrngajúcich kľúčoch... konečne sa niekto rozhodol vrátiť sa v histórii ešte o kúsok ďalej, k udalostiam ktoré boli nemenej významné. Mám trochu problém oddeliť moju vďačnosť a uznanie, že tento film vôbec vznikol a jeho samotné spracovanie - pretože, bohužiaľ, rozhodne nie sú na jednej úrovni. Halama zvolil veľmi zaujímavý, neopozeraný strih: prelínanie hraných scén s archívnymi zábermi funguje vrámci lepšej predstavivosti na jednotku. No dokumentárny nádych sa zároveň bije s komorným poňatím, obzvlášť v druhej polovici, kedy sa celá pozornosť upriami na Dubčekovo rozhodovanie. Nehovoriac o niekoľko ťažko premárnených šancí na vytvorenie hutnej, ťaživej atmosféry. Momenty, kedy boli využité, patria k tomu najlepšiemu z filmu. A čo si vážim ešte viac, je pozornosť, ktorú tvorcovia venovali Kriegelovi, pretože to je podľa dostupných informácii hrdina v Dubčekovom tieni... No nemôžem prehliadnuť, že sa táto téma nedala spraviť oveľa údernejšie a emotívnejšie. Škoda, rovnako ako to, že sa nás v kine stretlo asi 15 a z toho bola väčšina pamätníci doby, nie ich potomkovia. PS: ...ja si to jednoducho neodpustím, pani Radeva s jej (ne)herectvom by mala zostať pri Ordinácii v ružovej záhrade, tým duplom, že už sa tento seriál nevysiela... (23.04.2018)