Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Dokumentárny
  • Krimi
  • Akčný

Recenzie (35)

plagát

Rédl (2018) (seriál) 

Dokonalá odpověď Hřebejka na kritiku Učitelky. Seriál, kde se postavy nedělí jen na bezpáteřní slabochy a čestné sympaťáky, a který nemá jednoduchý soud ani pro svoji dobu. Ukazuje i diletantství, které v 90. letech vyplave, když se přetrhne, byť špatná, tradice. Podnětů k přemýšlení se mu ale daří dát mnohem víc. Dobře napsané, dobře zrežírované, dobře zahrané, drhne to jen v detailech - nejlepší letošní český seriál.

plagát

BlacKkKlansman (2018) 

Chci aby se mi ten film líbil, fandím mu, ale mám u něho občas smíšené pocity. A to nejenom proto, že Spike Lee je trochu sloppy co se týče timingu, občas asi i vedení herců a celkového tónu a vyznění některých scén, ale taky proto, že nacpat tohle téma, kde jde o každou nuanci do nutně schematického rámce si žádá oběti. Něco z těch mých smíšených pocitů vystihuje tahle recenze: https://www.jacobinmag.com/2018/08/blackkklansman-spike-lee-kkk-white-supremacy Ideální doplňující četba tohle: https://www.databazeknih.cz/knihy/ku-klux-klan-tady-bydli-laska-354390

plagát

Ostré předměty (2018) (seriál) 

Přiopilá, nihilistická reportérka přijíždí do rodného jižanského zapadákova, aby psala o brutálních vraždách dvou místních teenagerek. Brzy je jasné, že část zdejších nijak netouží vědět, kdo je vrah a i pro nás je to v pořadí až druhá otázka - tou záhadou je podivný vztah Camille s matkou a úloha její mladší sestry v místním neštěstí. Pomalá, dusivá atmosféra letního horka na americkém Jihu připomíná seriál True Detective, ke kterému Sharp Objects tvoří zajímavý protipól. Zatímco Woody Harrelson a Matthew McConaughey v nejchudším státu americké federace naráželi na nejnižší formy lidské existence, tentokrát sledujeme starou slávu amerického Jihu, jejímž tradičním vzorcům se Amy Adams v roli Camille snaží unikat. Nakonec se ukazuje, že jsme sledovali potměšilý horor - o tom, že ženy nemusí být z podstaty hodné a pečující, ale mohou být, stejně jako muži, pragmaticky, zvráceně zlé.

plagát

Jan Palach (2018) 

Film, který se pateticky vznešeně nesoustředí na vzpurnost Čechů během Pražského jara, ale akcentuje brzy přicházející rezignovanost a smíření s tím, že to „stejně nemohlo dopadnout dobře.“ Jenom tak se dá Palach pochopit. V pohádkách pro dnešní liberály jako je Hořící keř, které s pozdním antikomunismem oslavují tehdejší hrdiny, to nedává smysl.

plagát

Barry (2018) (seriál) 

Barry dělá to, co mu jde nejlíp – zabíjí lidi na objednávku. Není zvyklý si stěžovat, když se ale při sledování jedné z obětí náhodou připlete na herecký kurz, začne mít pocit, že by svůj životní styl rád změnil a stal se hercem. Příběh hitmana s duší, která se začne probouzet na hodinách herectví, je nejdřív praštěnou komedií, postupně v ní ale začíná jít do tuhého - aniž by přestala být vtipná. Nejenže podsvětí Barryho vtahuje zpátky, on sám si začíná představovat, že emoce, které díky vraždění zažívá, by z něj mohly udělat druhého Al Pacina. Kontrast narcistního rádoby uměleckého hereckého prostředí a roztomile pragmatického uvažování čečenských gangsterů, kteří chtějí Barryho schopnosti vytěžit, stejně jako jeho herecký kouč, nutí člověka uvažovat, co stačí k dobré komedii – Barry to každopádně všechno má.

plagát

Princezna Cyd (2017) 

Někdo přijede, přiměje vás dívat se na věci jinak a zase odjede. Film o obyčejných věcech, který publikum nejspíš rozdělí na ty, podle kterých se v něm „nic nestane“ a na zbytek, který si se Cyd prožije epizodu jejího šestnáctiletého sexuálního probouzení nebo životní restart, který její návštěva znamená pro spisovatelku Mirandu. Síla Princess Cyd spočívá v tom, že většinu času budí dojem dokumentárního záznamu něčího života, aniž by ale vykazovala obvyklé znaky snahy o doku feeling. Je to celé "jen" skvěle napsanými obyčejnými dialogy, režií a hereckými výkony relativně neznámých herců.

plagát

Good Time (2017) 

Feťáci a dlužníci pozdního kapitalismu potácející se New Yorkem zachycení v příběhu přiměřeně chaotickém, poháněném hudbou Oneothrix Point Never a strachem z policie. Jeden z filmů odehrávajících se v dystopické atmosféře dnešních špatných městských čtvrtí, ze kterých zůstává hlavně nervozita - žádná záchranná síť neexistuje.

plagát

Blok 99 (2017) 

Vězeňské béčko pro intelektuály se specifickým kouzlem daným pomalostí/rozvážností Vince Vaughna. Akční filmy možná našly svoji novou superstar – tvrdost, hrdost, hlášky a americká vlajka na zápraží tvoří starter pack, se kterým zachází nečekaně dojemně.