Adramelech

Zaujaly mě hned úvodní titulky. Ukázat titulek nejdřív v Braillově písmu a pak přes něj nechat postupně přejet titulek v latince mi přišlo velmi nápadité. Výborný námět. Kdyby byl konec lépe myšlenkově dotažený nebo možná nebyl přetažený, bylo by to na plný počet hvězdiček. Idea filmu mi vzdáleně připomněla znamenitou hororovou povídku Modré čočky od Daphne du Maurierové. Nezfilmoval ji někdo? V databázi ČSFD jsem takový film nenašel – hledal jsem i podle jména autorky literární předlohy.

Nepatřím k obdivovatelům Zdeňka Svěráka, ale tenhle film se fakt povedl. Vzhledem k tomu, že je zde už spousta recenzí, glosuji aspoň scénu se zdobením oken na 1. máje. Bývalo tomu skutečně tak, jak se to ve filmu líčí. Výzdobu oken kontrolovala nějaká okrsková důvěrnice či jak se jí říkalo, zkrátka nějaká komunistická baba, jež občany, kteří neměli vyzdobená okna, někam nahlásila. V roce 1985 u mě jedna taková dokonce zazvonila a vyzvala mě, ať si okna vyzdobím. Když jsem jí odpověděl, že jako signatář Charty 77 se na výzdobu oken mohu klidně vykašlat, mazala pryč, jako kdyby se bála, že ode mě chytí mor. – Dovoluji si současnému režimu učinit nabídku: Jestli nám vrátí aspoň zlomek svobod, jimž jsme se těšili za tzv. totality, konkrétně když povolí kouření v restauracích, jak to tehdy bylo běžné, budu na svátek sv. Václava zdobit okna Havlovou fotografií.

Hle, důkaz, že i současná česká kinematografie je schopná vyprodukovat kvalitní film. Příběh o tom, jak dva staříci – jeden chromý, druhý nahluchlý – vezmou spravedlnost do svých rukou, protože soudní spravedlnost se ukázala být krátká, mě hluboce dojal. Je možné, že až se dnešní střední generace dožije věku, v němž jsou oba hlavní hrdinové filmu, tak by mohla nastat podobná situace. Předpokládám, že neomarxismus bude v té době již postavený mimo zákon, jako je dnes nacismus, ale ještě předtím napáchá v Evropě podobně velké škody na lidských životech i hmotných statcích, a že někteří lumpové, ti budoucí i ti, kteří jsou aktivní už dnes, budou soudně stíháni. Jako vždy v takových případech se patrně najdou zločinci, kteří propadnou sítem justice bez odpovídajícího trestu, a pak –

Čarodějnictví, cestování v čase plus milostný příběh, to jsou dobrá témata, která vydají i na seriál. Výsledek je každopádně koukatelný, pokud film bereme jako oddechový, a to i navzdory tomu, že pozdější díly vykazují sestupnou tendenci. Přesto jsem desátým dílem první série skončil. Z okultně-historického hlediska tam jsou občas hrozné úlety, např. tzv. Kniha stínů je novodobý vikánský konstrukt, který zavedl až G. B. Gardner (1884–1964), takže čarodějnice ze 17. století by se po takové knize sotva sháněla. Ale film je prostě jenom film a ne odborné pojednání o dějinách magie. Diváci stejně většinou mají o takových věcech ještě mlhavější představy než scénárista, a tudíž se nad takovými nesrovnalostmi asi nepozastaví. Zato tu pěknou mladou mulatku sotva přehlédnou.

Nepříliš zdařilé zfilmovaní románu resp. novely od H. P. L. Škoda, že se tvůrci nedrželi přesně literární předlohy a že příběh upravili a zmodernizovali, čímž dosti ztratil ze své působivosti. V původním Lovecraftově podání byl naprosto dokonalý.

Film je veskrze ptákovina, ale něčím mě přece jen zaujal. V době, kdy v důsledku politiky green dealu prudce zdražuje elektrická energie, kdy domácnosti, jež naletěly energošmejdům, dluží desítky ne-li stovky tisíc za elektřinu, působí veškerá ta ve filmu ukazovaná elektronizace domácností naprosto absurdně. Také váznou dodávky čipů z Tchajwanu, takže mluvící počítače asi hned tak mít nebudeme. Naopak budeme rádi, když budeme moci svítit, vařit a topit. Natočit takovýhle film v roce 2022, tomu říkám být mimo mísu. Nebo že by USA ani Thajsko hru na "zelenou energii" nehrály?

Ach proboha, tenhle film znám snad zpaměti. Když jsem žil ve Vídni, běžel tam pod názvem Miez und Mops - Zwei tierische Freunde, a to zrovna v době, kdy jsem dělal uvaděče v kině. Odporný kýč, ale byl hojně navštěvovaný. Dodnes z něj mám trauma.

To, že se jedná o komedii, jsem poznal hlavně podle toho, jak se ten hotelový poslíček v jednom kuse kroutil jak kašpar a jaké dělal trapné grimasy. Jinak mi ten film přišel veskrze stupidní.

Film začíná černou obrazovkou, ale já jsem ze zvědavosti vyčkal, jestli se tam přece jenom něco ukáže nebo zda černá obrazovka vydrží až do konce filmu. Kolem sedmé minuty se objevily nějaké obličeje a ozvaly se jakési hlasy, nicméně smysl to moc nedávalo. Jako již poměrně zkušený filmový divák však vím, že není nezbytně nutné, aby film dával smysl, a vůbec už není zapotřebí, aby člověk chápal kdo, co a proč. Někteří filmoví tvůrci totiž právě tohle pokládají za zvláště vytříbené umění. Zbytek filmu trvajícího dlouhých 98 minut se odvíjel zhruba v podobném duchu, ačkoli postupně vyšlo najevo, že děj obsahuje i nějakou myšlenku. Film na mě silně zapůsobil, konkrétně tak, že u mě vyvolal úporné zívání. Občas jsem si musel udělat pauzu na cigáro, abych si trochu odpočinul a lépe toto ojedinělé dílo vstřebal. Koukám, že hodnocení výrazně osciluje od nuly do pěti. Dávám nula bodů.

Naprosto netuším, proč se ten film jmenuje Gothika, když se stylem gothic nemá nic společného. Gotičky nosí stylové černé outfity a malují si pusu černou rtěnkou, hrozně jim to sluší, kdyby se ve filmu nějaká vyskytla, nepřehlédnul bych ji. Film na rozdíl od gotiček pochválit nemohu. Příběh má logické trhliny a ani konec se právě dvakrát nepovedl, i když celkový dojem poněkud zachraňuje dobrá atmosféra a kamera. Dalo se to vidět, ale nijak zvlášť mě to neoslovilo.