Adramelech

Celkem roztomilá oddechovka a zároveň dobrý příklad toho, jak lze do značné míry založit působivost filmu na krásné postavě ženy, která nemá problém se poodhalit až odhalit a ještě navíc umí jezdit na zebře. Příběh je dobrodružný, romantický a místy až pohádkově působící kýč. Občasné vtipné hlášky mě pobavily. Oceňuji práci se zvířecími herci; pokud to byla nějaká počítačová animace, tak byla na rok 1984 hodně dobrá.

Katastrofické filmy je zvykem točit spíše v USA, ale proč by se o to nemohli pokusit i naši filmaři? Bohužel však už dávno nejsme filmovou velmocí a i na tomto filmu je to poznat. Herecké výkony byly poněkud slabší, scénář a režie také nic moc. Zvláště scéna s demonstrací mi přišla hodně nelogická. Proti komu nebo čemu ti lidé demonstrovali, jsem nepochopil. Nicméně bylo zajímavé vidět, jak se takový příběh odehrává v prostředí normálně tak poklidného města, jako jsou České Budějovice. Dost strašidelná postava byl ten kněz. Sotva jsem ho spatřil, naskočila mi husí kůže a chtělo se mi zavolat: „Neblbněte, haranti, a mazejte  pryč!“ Nakonec z toho vyvázli ještě dobře; nikdo je neojel. Domnívám se, že tímto filmem nemá být řečeno, že lidé, kteří nemají děti, jsou špatní, nýbrž že má být ukázáno, jak rychle v období katastrof opadá z lidí nátěr civilizovanosti. Docela depresivní film. To, co prožíváme dnes ve skutečnosti (covidbyznys, apartheid neočkovaných, ekonomická krize, inflace atd.), je proti tomu ještě máček.

Kdyby konec nebyl tak nesmyslný, mohl to být parádní film.

Taková moderní, trochu praštěná česká pohádka pro děti. Co z toho činí naprostý bizár, jsou západoněmecké reálie počínaje zásobením obchodního domu přes automobily s německými SPZ až po německé knihy v knihovně atd. Třešničkou na dortu je zahradní voliéra, v níž Luciini rodiče chovají několik papoušků ara. Ti se u nás tehdy ve zverimexu neprodávali. Jak to vnímali čeští dětští diváci v roce 1984, když film přišel do našich kin, to netuším, ale asi čubrněli. I ti mrňousové si přece museli všimnout, že tam něco nesedí. Já jsem ten film tehdy neviděl, anžto jsem v té době byl již dospělý. Dnes zajímavá kuriozita. Ale docela mě tam štvala ta uječená holka, hlásek měla jak nebozízek.

Jedna nanicovatá holka uvízla v jednom nanicovatém dni, který se jí pořád dokola vrací. Je to její smůla, ale je to i smůla diváka, protože tak nezáživný film na téma časové smyčky se hned tak nevidí. Děvče zkouší tu a tam udělat něco jinak, ale pořád prožívá tzv. den-blbec. Jenomže když má člověk k dispozici neomezené množství času, může se stát, že ho něco napadne. I Američance se to může stát! Tak se snaží o to, aby ten den aspoň prožila co nejpříjemněji a nejlépe. Konec příběhu se rozplývá v oparu sentimentality. Nějak nenacházím, co bych zde mohl pochválit, ale budiž, dávám jednu hvězdičku za to, jak se jedna z vedlejších ženských postav otírala prsama o okno auta.

Komentovaný spoiler. Film začíná tím, jak sluníčkářka jménem Maxi spolu s jedním dalším sluníčkářem pašují do Německa migranta. Záhy ještě uvidíme duhovou vlajku (vivat LGBT!) a rovněž je nám sugerováno, že kouří pouze zaostalí či deklasovaní lidé; ti rozumní a úspěšní jsou nekuřáci. Následuje teroristický bombový útok, při němž kromě deseti lidí přijde o život i jeden kos. Detailní záběr kamery na kosa. (Práva zvířat jsou důležitá, pokud to náhodou někdo neví.) Běžný den v současném Německu právě začal. Němci, jak je v Evropě zvykem, se semknou a zapálí svíčky. Chlápka (je to otec Maxi), jenž bezděčně přinesl do domu bombu maskovanou za balík, který mu předal kurýr pro paní XY, vyslýchají dvě policistky (důraz na genderovou problematiku a rovnoprávnost žen). Při výbuchu přijde o život i sluníkářčina matka a dva malí bráškové. Děvče hledá na webu heslo „islámský terorismus“. Vida, i tak tupá kačena si konečně všimla, že něco takového existuje. Následně jí snědí mladíci na ulici činí dost hrubou formou sexuální návrhy. Není v tom Německu nakonec něco v nepořádku? dumá holka, tedy aspoň to naznačuje její zamyšlený výraz. Na pomoc jí přispěchá německý vlastenec Karl, který jí půjčí bundu s kaupcí, aby neprovokovala čmoudy svými blonďatými vlasy. Karl Maxi navrhne, jestli by s ním nechtěla na pár dní odjet někam, kde je bezpečno, konkrétně do Prahy. Maxi přijede do Prahy a shledá, že se ocitla na celoevropském srazu pravicových radikálů. Na můj vkus to tam má dost unyle neomarxistický šmrnc, sraz pravicových radikálů bych si, milí soukmenovci, představoval jinak. Nějaká Giulie tam sice zvolá „Sieg heil!“, ale je odmítnuta. „To je minulost, Giulie, smiř se s tím.“ Giulie se s tím zřejmě smiřuje jen nerada, protože se tváří dost kysele. Karl hovoří o tom, že je třeba svrhnout současné evropské vlády, které dostaly Evropu tam, kde teď je, ale hlubší politická analýza situace chybí. V čem konkrétně vlády evropských států chybují, se nedozvíme, i když si to můžeme domyslet. A nemají na tom náhodou svůj díl viny i sluníčkářští pašeráci migrantů? To zjevně nikomu nepřišlo na mysl. Hlavní idea Karlova projevu je tato: „My bychom to dělali líp než oni.“ Zkrátka mladí šmejdi by rádi vykopali od koryt staré šmejdy, aby mohli zaujmout jejich místa, jenom nevědí, jak to navléci. Inu, dalo by se, ale to by člověk musel mít peněz jak Soros. Koupit sdělovací prostředky něco stojí, kontraktoři také nebojují zadarmo atd., atd. V tomhle filmu prostě není s kým sympatizovat. Kim Čong-una na vás, chamradi! Na Maxi však Karlovy blafy zapůsobí. Kromě toho se zdá, že se jí Karl líbí. Program pokračuje, mluví se o ženách znásilněných a pobodaných migranty. Jedna žena podává návod, jak se proti tomu postavit: „Musíme si jedna druhé vážit.“ Tak kde to vlastně jsme? Na srazu sluníčkářů, nebo nácků? Nemá v tom scénárista tak trochu guláš? Zpět do Německa. Aktivisté (možná je to pro ně lepší označení, protože k pravicovým extrémistům mají daleko) se pozastavují nad tím, že Evropané proti tomu, co se tady děje, téměř neprotestují. Aby to změnili a zároveň na sebe upoutali pozornost, dostanou nápad: jedna z hlavních postav hnutí musí být zastřelena. Obětí má být Karl a střílet bude francouzská aktivistka Odile. To je přirozeně důvodem k tomu, aby se spolu ještě předtím vyspali... Od dalšího líčení upouštím, i tak jsem už vyslepičil víc než polovinu děje. – Co bylo účelem filmu? Patrně kompromitovat německou opozici, která se snaží čelit neomarxismu v jeho multikulturalistickém aspektu, a prezentovat ji jako pravicové radikály a navíc debily. V Německu nějaká organizovaná opozice asi existovat bude, ale doufám, že nevypadá takto. Z pozic neomarxismu musím filmu vytknout, že byla opomenuta minimálně dvě důležitá témata: inkluze ve školství, usilující o snížení celkové úrovně vzdělání, a green deal, mající za cíl rozvrátit evropskou ekonomiku. Můj názor na film viz v hodnocení. – – Mám pocit, že jsem ve své recenzi nepostihl celé poselství tohoto filmu, a proto ji doplňuji: Klíčem k porozumění je Karlův projev v Praze. Karl je mezi „svými“, takže můžeme mít za to, že mluví otevřeně. O čem mluví? O potřebě převzetí moci. Značná část evropského obyvatelstva totiž nechápe dobrodiní multikulturalismu a odmítá nechat se od migrantů kulturně obohatit. Čím je to způsobeno? Tím, že, jak vědí sociologové, propaganda dokáže ovlivnit jen něco přes šedesát procent populace. Ostatní lidé jsou schopni používat mozek a tvoří si názory sami. Na tyto nonkonformisty se zaměřují určité politické síly, které jim říkají to, co tito lidé chtějí slyšet, a prezentují to jako svůj politický program. Propaganda označuje tyto politické aktivisty slovem populisté. Právě takovým populistou je Karl. Hnědá nebo spíš jen lehce nahnědlá kouřová clona, kterou občas vypouští, slouží pouze k tomu, aby přilákal příznivce z řad těch, jimž tato barva konvenuje. Existují populisté? Ve filmu ano. Těžko říci, zda existují i ve skutečnosti, protože žádná z tzv. populistických stran dosud nikde v Evropě nevyhrála volby. Teprve potom by se vidělo, o co jim vlastně šlo – jestli o osud Evropy nebo jen o to, aby se dostali k lizu. Termín populista je jednou z hanlivých nálepek, kterou se dnešní vládnoucí evropské elity snaží dehonestovat a ostrakizovat své kritiky. Těch nálepek je ostatně víc: třeba rasisté, xenofobové a nejnověji též antivaxeři. Snahou tvůrců tohoto filmu bylo přičinit se mimo jiné o to, aby nálepka populistů na svých nositelích líp držela.

Pustil jsem si ten film a koukám, že tam hrají samí černoši. Napadlo mě, že to někdo s tím BLM už trochu přehání. Pak jsem si všiml, že film natočili v Ugandě, kde jsou černoši doma a bílí migranti z Evropy tam zrovna v zástupech neproudí. Režisér přece nebude kvůli rasové vyváženosti filmu shánět nějaké bílé huby. Potěšilo mě, že lidé v Ugandě ještě nezblbli a zřejmě mají multikulturalismus na háku. – Film byl rozhodně dobrý, napínavý, bohatý na dějové zvraty a místy dost drsný. Pokud jde o logické lapsy či nejasnosti, nebylo jich víc, než jsme zvyklí vídat ve filmech tohoto druhu, ať už jsou jakékoli provenience. Předností je rovněž exotické prostředí, v němž se příběh odehrává. Prozrazovat momenty z děje by v tomto případě bylo na závadu.

Taková americká blbůstka, vlastně komedie, místy trochu nechutná – třeba ten závod v pití panáků, který skončí poblitím, o chcaní z jedoucího auta nebo o vysrání se do sušičky prádla ani nemluvě a občas byla i primitivní až vulgární, ba někdy dokonce i sentimentální! V jistém ohledu však přesto splnila mé očekávání. Při sledování amerických filmů totiž pokaždé čekám, jestli uslyším některou z mých oblíbených hlášek: „Zdá se, že máme problém. – To není vtipné. – Ještě na to nejsem připravená.*) – Hej, chovám k tobě city!“ Tady jsem si ty hlášky o nepřipravenosti fakt užil. Marný nebyl ani rugbyový zápas s liliputy plus další scény s nimi včetně sexu s liliputkou. Vzhledem k tomu, že zde figuruje vysoký počet tělesně postižených osob, a to jak mužů, tak žen, by mě nepřekvapilo, kdyby film získal Oscara.   *) Dle sdělení jednoho mého známého, který žil nějaký čas v USA, říkají toto Američanky nejen ve filmech, nýbrž i ve skutečnosti.

Je to spíš fantasy než pohádka a princezna mi přišla málo princeznovitá.

Diváci se opět setkávají se svou oblíbenou hrdinkou, blonďatou slepicí, kterou zabít jenom jednou je fakt málo. Časová smyčka, v níž se v prvním dílu motala ta holka, jež se nakonec přetrhla (ta smyčka), se zase zacelila a uvíznul v ní jiný student. Vychází najevo, že příčina vzniku smyčky není metafyzická, nýbrž fyzikální: může za to nějaké technické hejble, které studenti používají v laboratoři. Škoda, že nasrané časoprostorové kontinuum nepřišlo na nic lepšího, než zase vraždit, nebo že aspoň neobstaralo vrahovi jinou masku; tahle byla už okoukaná. Ale pak přijde docela originální nápad, který děj pošoupne na trochu jinou kolej. Časová smyčka spolkne víc osob včetně oné bloncky, která tam samozřejmě nemůže chybět, ba vlastně pohltí jaksi všechno a divák je zvědavý, jak se s tím tvůrci filmu popasují. Na můj vkus tam bylo moc sentimentálních momentů, ale jinak dobré. Vždyť od filmů tohoto druhu nečekáme žádné velké intelektuálno, nýbrž jenom trochu zábavy.