Dudek

Jak hodnotit temný melodramatický příběh ženy, jež utíká před skutečností a snaží se chránit svého syna, když nedokáže v divákovi vyvolat žádné emoce? Těžko, ale můžeme se na film podívat ze dvou stran, příběhové linie a zpracování. Příběh je zajímavý a docela i originální, ale na druhou stranu mi tam homosexualita připadala spíše jako obyčejný kulisa, která měla zmocnit celkévě působení snímku. Zpracování je spíše průměrné, chladná hudba, málo dialogů a veliké množství zbytečných scén, na druhou stranu vcelku slušné herecké výkony, zdařilá vizuální stránky a velice dobrý výběr lokací. Snímek sám o sobě působí jako temná voda, pohánění lehkým větříkem se pomalu sune dál a dál, nad ničím se nepozastavuje, ale ani nikde nedrhne, což se v dnešní době stává ne zrovna často. Nakonec jsem se rozhodl pro 4*, protože v porovnání s ostatními snímky s podobnou tématikou si toto hodnocení plně zasluhuje.

Aby se neřeklo, že jsem se poslední dobou koukám jen na horory a sci-fi, vybral jsem si tentokrát německý snímek Napola. Je to velice pěkný film o chlapci, který obdivoval svého vůdce, chtělo být jako on, ale čím více se o nacismu dozvídal, tím více pronikal do jeho tajů a začal jej nenávidět. On je celý film velice působivý a naprosto úžasným způsobem ukazuje, jak jsou z mladých chlapců vychovávání budoucí vůdci Třetí říše. V příběhu je skvěle vidět, jak byli mladíci manipulování, aby pevně věřili v sílu nacismu, který nelze porazit. Zfanatizovaní a nepřipravení se pak vrhali do různých prohraných bitev, což se ostatně dozvíme již před závěrečnými titulky. Již na samotném začátku se seznámíme s hlavním hrdinou, boxerem Friedrichem, kterému je nabídnuto studium na prestižní škole Napola ( Nationalpolitische Erziehungsanstalt), ze které každoročně vyjde spoustu lidí, které čeká zářná budoucnost. Tam se seznámí s literárně nadaným Albrechtem, jehož otec sní o tom, že ze syna jednou bude vysoce postavený důstojník SS. Jenže Albrecht má o své budoucnosti jiný názor a nenechá si narozdíl od ostatních vtloukat do hlavy falešné ideály, čímž se ostatně dostává do problémů. V tom momentu, kdy by si divák mohl myslet, že se film odehrává až příliš stereotypně přichází obrovský obrat. Friedrich přijíždí k Albrechtovi domů, aby popřál jeho otci, vysoce postavenému nacistovi, vše nejlepší k narozeninám. Obyčejná oslava se však moc nepovede a tak spolu chlapci po návratu do školy nekomunikují, do toho přichází první bojová akce. Naši hrdinové se tak pouští do lesa, kde mají pokud možno zlikvidovat ozbrojené vězně, kteří se tam rozprchli (vzhledem k situaci, v jaké se to odehrává je tato scéna zcela smysluplná). Byl jsem doslova šokován, jak silný v sobě tato bitva skrývá emocionální náboj. Dennis Gansel naplno využívá jejího potenciálu a uvědomuje si, že se nejedná o nějakou velikou akci, ale o bitvu, jejíž účastníci jsou vlastně ještě děti. Celkově se jedná o velmi povedený snímek, který kazí snad jen ten ne zrovna povedený konec, který působí poněkud useknutým dojmem. Ač ze zdejších komentářů lze vyčíst něco jiného, na mě Napola působila jako film s velice silnou kritikou nacistického režimu, pro který není II. světová válka jen kulisou.

Tady není o čem diskutovat, David Fincher je prostě mistr režisér, kterému záleží na každém detailu. Opět nenechá na pokoji ani vizuální stránku a opečovává jí jak to jde. Dává si pozor aby nedělal zbytečné chyby a přitom se snaží do každého záběru dát alespoň špetku nějaké té dokonalosti. Všechna tato náročná práce se mu nakonec však vyplácí, neboť znovu stvořil skoro dokonalé filmové dílo. Tentokrát na diváka nepůsobí hrátky s kamerou, ale precizně odvedenou filmařinou, originálním příběhem a geniálními hereckými výkony. Některé scény dokonce vzbuzují až hororovou iluzi, která dokáže pořádně rozbušit srdce i těm největším fanouškům žánru. No proč to protahovat, Fincher znovu stvořil temný thriller s brilantní atmosférou a jen málo křečovitými situacemi.

Film podle zcela jistě zajímavé knihy od Phillipa K. Dicka v režii Paula Verhoevena a ještě má hodnocení kolem 80%, tak to bude muset být opravdu něco. Alespoň to jsem si říkal, než jsem si snímek opravdu pustil. Arnold Schwarzenegger opět v budoucnosti bojuje prosti hordám zlých bastardů, kteří usilují o nadvládu na světem, to samo o sobě není ničím zvláštní. Horší na tomhle snímku je, že se v něm nedá přesně orientovat, tedy spíše, že divák nemá jistotu co je skutečnost a co ne... Vlastně, když přišel závěr s šokující pointou, kde jsme se dozvěděli něco více o našem hrdinovi, najednou jsem nevěděl na čem jsem. Prostě a jednoduše to pro mě bylo nepochopitelné. Hlavně ten plán, který se může na první pohled zdát geniální, ale na druhý už pořádně skřípe. To je totiž přesně to co film o hvězdičku stahuje, do té doby byl geniální, i když na dnešní počítačově efekty rozhodně neměl. ___ Po druhém zhlédnutí mnohem srozumitelnější, i když stále zůstává nad některými věcmi rozum stát.

Tobe Hooper má smůlu, že jsem již zvyklí na krvárny, které nám servíruje Alexander Aja, takže na mě vraždy v Toolbox Murders nijak zvláště nepůsobily, stejné je to i s atmosférou, která je tu sice cítit, ale není tak hutná. Zatímco v Haute tension atmosféra nikde nepovolovala a divák neměl šanci oddechnout si, Toolbox Murders takových míst nabízí mnoho. Ovšem není to až taková škoda, protože příběh sám o sobě má co říct. Díky tomu, že se děj odehrává v temném hotelu, mohl scénárista načrtnout plno bizardních figurek, jako to udělal Vørsel v Království – srovnání není až tak scestné, protože i Vraždy bez záruky mají důležitý výtah -, a rozhodně této možnosti využívá. Setkáváme se tak zejména s podivným údržbářem Nedem, ze kterého jde opravdu hrůza a starým sousedem, který mumlá na první pohled nesmyslné věty. Všem samozřejmě kraluje psychopatický zabiják, který se před ničím nezastaví, možná je to proto, že přece jen nejde zabít, ovšem jisté slabiny má, jak se dozvíme v samotném závěru. A právě závěr je to nejvíce kritizované, stejně tak jako u výše zmíněné Noci s nabroušenou břitvou, ale abych pravdu řekl, vyhovoval mi, protože dával smysl a hlavně dodal vysvětlení toho všeho. Myslím si, že Hooper odvedl precizní práci, i když díky MPAA mu nejspíše neprošlo moc krvavých záběrů, bez kterých se slasher prostě neobejde. Na svého francouzského kolegu sice nemá, ale přesto si zasluhuje stejné 80% (spíše tedy 70%)hodnocení... Dodatek: Přestože vraždy nejsou nijak efektivní, hlavně pro ty co jsou již zvyklí, rozhodně jsou důkazem dobře odvedené práce - nejlepší je ta s nastřelovačem hřebíků (či co to bylo)...

Přestože se o Mr. & Mrs. Smith hodně mluvilo, nevěděl jsem co přesně mám očekávat, zda to bude kvalitní a inteligentní komedie, pěkný akční film s romantickou zápletkou nebo vše dohromady. O to větší bylo mé zděšení, když jsem film spustil... Divákovi jsou přímo před nos servírovány ne zrovna povedené gagy a snůška o něco lépe zvládnutých akčních scén. Rozhodně jsem litoval málo využitého potenciálu proti sobě válčících rodinných příslušníků, jistě několik narážek tam bylo a možná i docela sympatických a milých, ale chyběla jim jistá překvapivost a údernost. Hlášky jsou tak těžko zapamatovatelné místo toho aby divákovi uvízly v paměti na dlouhou dobu. Ona je vůbec první část docela nepodařená, zdá se jakoby si tvůrci uvědomovali, že jejich film bude cool už jen díky perfektnímu manželskému párku, na který se jistě půjde mnoho dychtivých fanoušků podívat. Dokonce i režisér se nijak výrazně nesnaží, ale průlom přichází až ke konci filmu, kdy manželé bojují v poněkud přehnané, ale přesto výborné, akční scéně proti elitním vojákům. Celkově se jedná o průměrný film, který zachraňuje hlavně poslední výborně zrežírovaná část a příjemné technické zpracování.

SPOILER: Jason jde do pekla, bohužel to s jeho odchodem není tak slavné jak by mohl filmový divák čekat. Podivná slátanina, kde se Jason převtěluje z jednoho těla do druhého se odehrává v naprosto jiném duchu než předchozí filmy, je to však škoda? Adam Marcus se pokusil kult Pátků třináctého trochu zmodernizovat, přičemž se chtěl co nejvíce vyhnout vykrádání předchozích dílů. Nakonec tak vznikl film, které skalní fanoušky nejspíše zklame, ale já jsem se docela bavil. Hororová atmosféra, jakou známe z předešlých děl je ta tam, ovšem není nahrazena humorem, jak se tomu děje u dnešních děl. Přesto je však humor z filmu pořádně cítit. Vezměme si například úvodní scénu, kdy se mladá žena vydává ke Křišťálovému jezeru, po několika klasických hororových klišé s dveřmi a žárovkami se nakonec setká tváří tvář s Jasonem. Žena se dá samozřejmě na útěk, přičemž Jason za ní pomalu pochoduje. Když tu najednou pronásledovat zmizí a černovláska se nervózně rozhlíží, kde by asi tak mohl být. Jak už tomu bývá, vrahoun se efektivně zjeví vedle ní a je připraven se o ní postarat... Tady se ale stane něco co bych nikdy nečekal. Rosvítí se světla, žena pomocí salta odskočí a všude se zjeví vojáci, kteří pomocí samopalů a granátů Jasona rozstřílí na malé kousíčky... Nechtěně vtipně působí i scéna, kde patolog sní Jasonovo srdce a ta - i když zde byl černý humor nejspíše zamýšlen - s restaurací, kde podávají hamburgery, ve kterých má maso podoby hokejové masky. Celkově se jedná o důstojné pokračování jedné hororové legendy, které funguje jako samostatný film (90ková teen vlna!), ale jako sequel si vede podprůměrně.

Z tohoto snímku jsem měl docela strach, neboť jsem měl tušení, že s panem Lynchem si do oka moc nepadneme. Příčí se mi totiž představa režiséra, který je chválen za filmy, které nikdo nechápe... Nakonec to však dopadlo ještě celkem dobře, protože Zběsilost v srdci se nejspíše řadí mezi těch pár Lychových filmů, které jsou pochopitelné... Nakonec však není o co stát, charaktery postav a vizuální stránka filmu jsou sice ucházející, ale hroší je to z dějem samotným, který není nijak moc chytlavý. Ano, sice je tam pár zajímavých situací (především strašidelná autohavárie a šílená matka před zrcadlem) a symbolických scén, zbytek však nějakou kvalitou nepřekypuje. Chvílemi jsem se opravdu nudil, na druhou stranu jsem se chvílemi i náramně bavil, protože některé scénky jsou opravdu geniálně nesnímané a doprovázeny ještě geniálnějším hudebním doprovodem. Nejvíce mě však zaujal samotný, Tsunami_X kritizovaný, závěr. Celkově bych film označil za silnější průměr... [TOP 19/15 84%]

''Byl jednou jeden...'' je rozhodně nejlepší dokumentární série, jaká kdy byla natočena. Vědomosti jsou nám podávány zajímavou a zábavnou cestou, neboť vše je vloženo do poutavého animovaného příběhu. Byl jednou jeden člověk je spolu s vynálezcem ta zajímavější čast, Život se mi líbil jen když jsem byl menší a pořad sledoval v Jů a Hele...

Monsters, Inc. patří mezi mé nejoblíbenější animované filmy a rozhodně to nedokáže pokazit ani ta mala chyba v českém názvu. Dokonce ani těch několik nelogických situací, kterými nás snímek začne ihned po svém začátku neúprosně bombardovat, mě nijak zvláště nevytáčelo, jen jsem se plně věnoval barvitému příběhu a nervózně očekával jak to půjde dál... Už v Toy Story se ukázalo, že lze natočit celovečerní animovaný film, který si na sebe dokonce dokáže i vydělat, nesmí však postrádat jisté ingredience, vtip, originální, ale zároveň jednoduchý příběh a hlavně veliké množství hrdinů, kteří musí umět zaujmout už svým vzhledem. A všechny tyto aspekty Příšerky pouze potvrzují.Příšerky s.r.o. dokáží zaujmout hned od svého začátku, kdy vkročíme do již rozehraného příběhu, tvůrci se nijak nepozastavují nad nudným vysvětlováním, ale rychle pokračují dál, neboť vše potřebné se dozvíme z jednotlivých částí filmu samotného. Když jsme se již pomocí skvělé zvládnutého příběhu seznámili jak s hlavními hrdiny, tak i s tím jak probíhá život v sympatickém městečku Monstropolis, můžeme rychle pokračovat dál. V příběhu samotném nejsou žádné trhliny, pořád se něco děje a divák tak nemám moc příležitostí, kdy by se mohl věnovat něčemu jinému, než snímku samotnému, přesto nám však zůstává mnoho věcí utajeno. Až v samotném závěru, kdy se nečekaně dozvíme kdo stojí za zločinným komplotem v organizaci a seznámíme se s 001, dokážeme docenit kvality, které z tohoto audiovizuálního díla pramení, a to ještě nemluvím o tom dojemném posledním záběru. Příšerky s.r.o. jsou příjemným mixem zábavy a kvalitní filmové podívané, která nepobaví jen dětí, ale sahá do mnohem širších vrstev. Opravdu povedené...