Dudek

Zdá se, že objektivní hodnocení němých filmů není zrovna jednoduchá věc. Můžeme se buďto tvářit jako intelektuálové a milovníci těchto starých snímků, přistupovat k nim jako k neuvěřitelné nudě nebo je posoudit tak jak to prostě cítíme. John Ford natočil roku 1924 netradiční western o stavbě transkontinentální železnice, který se bez dialogů docela dobře obejde, i když k ději slova samozřejmě potřebuje (mezititulky). Ocelový oř není až tak nudný, jak bych mohl očekávat, ale chybí mu některé důležitě věci jako je třeba silná vizuální stránka spojená s dobře zvládnutou choreografií. Také se mi vůbec nezamlouvá zbytečná délka, protože dívat se na ''tohle'' déle jak hodinu a půl je také docela obtížné. Nemá cenu snímek nějak zbytečně nadhodnocovat, jen proto, že vznikl před více jak osmdesáti lety, už při sledování však můžete tuto věc vzít v potaz a zařídit se podle toho, tedy zbytečně nekritizovat věci, které v tu dobu prostě ještě nebyly objeveny, ale spíše se nechat okouzlit tím, jak si filmaři zdatně poradili s různými problémy. Co bych však rád zmínil je fakt, že John Ford zaostává za svými německými kolegy Fritzem Langem a Friedrichem W. Murnauem, kteří byli opravdovými génii své doby. Kam se hrabe Ocelový oř na slavné filmy jako je Upír Nosferatu, Metropolis nebo Kabinet doktora Caligariho?

Det Sjunde inseglet zapadá do Bergmanovi meditační tvorby a přesně tak i vypadá. Přestože to není film jednoduchý na zhlédnutí, které jedno samo o sobě není dostačující, jedná se o vrcholové dílo světové kinematografie. Ke škodě je mu jen, že obsahuje pár slepých míst, kde částečně nudí, která jsou jen na úkor děje a neslouží filmu jako výrazný atribut posouvající děj dále nebo jej alespoň obohacující. Oproti tomu však figurují i velice silné scény, které svou řemeslnou dokonalostí vyrážejí divákovi dech. Ingmar Bergman svým filmem demonstruje, že i zdánlivě jednoduché pasáže snímku mohou obsahovat prvky nutné pro příběh a zároveň dát divákovi nějaké zajímavé poučení. Kromě skvělé kamery a režie, která k Bergmanovi prostě patří, bych se ještě rád zmínil k hereckým výkonům ústředních postav (tedy spíše těch, které mě zaujaly). Bengt Ekerot jako Smrt odvedl opravdu skvělou práci, hraje přirozeně a přestože fascinuje jde z něj i respekt a divák může pociťovat i chvilkové návaly nenávisti k této postavě. Max von Sydow je skvělý herec, což nám dokazuje v každém svém filmu, kdyby jím nebyl, jistě by se nemohl stát Bergmanovým dvorním hercem. Ani v Det Sjunde inseglet tomu není jinak, jeho výkon je stabilní a pokud na pár místech zaváhá, není mu to třeba vyčítat, neboť chvilkový výpadek je většinou zdařile zamaskován. 4* dávám jen proto, že několik scén bylo opravdu ''mimo''.

Za sedmero horami a sedmero řekami, se hned vedle Ukrajiny nachází malý státeček jménem Slovensko a v něm město Bratislava. V samotném srdci Blavy se nachází hostel, místo o kterém si Američané mohou nechat jen zdát. V tomto hostelu jsou ženy, které roztahují nohy jen co spatří muže, a pokud je to Američan, tím lépe. Jenže ne vše je takové, jak se zdá a tak se i z nebe může stát peklo, o čemž se přesvědčí trojice hrdinů nového filmu Eliho Rotha. Když jsem o Hostelu slyšel prvně, bylo mi jasno, že se chystá další krávovina, kterou nelze ohodnotit jinak než odpadem. Zvláště když pod scénářem byl podepsán mistr Eli Roth, který absenci talentu dokázal již svým nevýrazným debutem Caben Fever. Netrvalo to moc dlouho a Hostel se objevil i na ČSFD a hodnotící mému názoru dávali za pravdu, díky čemuž se film dostal až do hlubin nejhorších filmů. Je to ale opravdu až tak hrozné? Ne, to opravdu není. to že se tento horor propadl až tak nízko je podle mě spíše selháním diváků, kteří buďto nevěděli co očekávat, a tak zlákáni americkým úspěchem filmu doufali v kvalitní horor s neuvěřitelně strašidelnou atmosférou nebo si mysleli, že se dočkají tuctového horůrku a partě mladých lidí, které po lesích nahání mutantní zabiják, i když od toho zase až tak daleko nejsme - alespoň z hlediska atmosférického. Můj názor se od většiny zdejších uživatel liší, Hostel se mi líbil a to hned ze dvou důvodů. Tím prvním jsou absolutně nulové nároky, které jsem na film měl, takže Eli měl veliký prostor přesvědčit mě o tom, že opravdu nepatří na smetiště dějin. Tím druhým je skutečnost, že jsem naprosto přesně věděl, co od toho filmu má očekávat. A tak jsem ozbrojen hororovými znalostmi čelil prvnímu Eliho útoku na můj žaludek. No dobrá, ke zvracení mi opravdu nebylo, dokonce jsem neidentifikoval ani jeden pokus o něco podobného, ale to nechme teď stranou, raději bych se zaměřil na Eliho samotného, protože vše ostatní tu pár lidí přede mnou napsalo. Eli Roth - Jak už jsem se zmínil, z Eliho debutu jsem nadšen opravdu nebyl, nemastný neslaný film nedokázal vůbec ničím překvapit, snad jen dementostí scénáře, nad kterou se snad nedalo ani pousmát. O to větší bylo mé překvapení u Hostelu, kde se scénář docela povedl. Jistě, nejedná se o žádný zázrak, ale v rámci teen hororové tvorby si rozhodně vede dobře. Režisér se také polepšil v budování atmosféry, takže tentokrát jsem byl dokonce i napjatý a nervózně očekával co se bude dít dál. Slušný hudební doprovod, obstojné herecké výkony, vlaky českých drah a povedený konec, to dělá z Hostelu nadprůměrný horor, který sice nemá na pět hvězdiček, ale silnější tři zasluhuje zcela určitě. Slovensko - Poslední věcí, kterou bych docela rád rozebral je právě ten stát sousedící s Ukrajinou. Hodně se tu mluví o naprosté degradování tohoto státu, které už tak dost dementní film staví do ještě horšího světla. Ale přátelé, je to opravdu tak hrozné. Těch pár míst, které ve filmu režisér ukázal se jistě na Slovensku (ano, točilo s u nás, mám ale na mysli podobná místa) také najde a cikánský gang je jen humornou vsuvkou, která má však v příběhu své opodstatnění. Rozhodně si nemyslím, že by Hostel jakkoli Slovensko kompromitoval. No raději končím, jinak bych se děsně rozkecal :) 70%

Původně jsem chtěl napsat, že je Welcome to Dongmakgol tím nejgeniálnějším filmem, jaký jsem kdy viděl, ale pak jsem si uvědomil, že genialita není to přesné slovo, které tento pozoruhodný snímek vystihuje. Spíše bych jej měl označit za nejkrásnější film, který jsem spatřil. Začátek byl jednoduchý, ani jsem nečekal, že by se mi kdy mohl líbit, ale jakmile jsme se dostali k podstatě věci, tedy setkání hlavních hrdinů ve vesničce Dongmakgol (i když spíše ta by se dala označit za hlavního hrdinu), byl jsem odzbrojen lidskostí tohoto snímku, který jasně ukazuje nesmyslnost válečných konfliktů a dává lidem naději.

Likvidátor je prostě klasicka půlky devadesátých let. Atmosféricky ještě stále má drajv předchozího desetiletí, ale zároveň si bere to nejlepší z devadesátek. Příběh je velmi jednoduchý a snad každému musí být jasné, že slouží jen jako matná kulisa ke kulervoucí akci. Chytré zápletky ala True lies se tedy nedočkáme a ani akční scény nejsou tak rafinované a cool, ale protože se tu nikdo s ničím nesere je rozhodně na co se dívat. Dějová linie nenudí a i tvůrci mají pár es v rukávu. Herci jsou povětšinou sympatiční a rozhodně není žádná ostuda, že jim budete držet palce. Arnie si zase povraždí pár gangsterů, procedí pár hlášek a dívák se pobaví. Co víc bychom vlastně chtěli?

Soudě podle Obitova komentáře a hodnocení bych Temnotu odhadoval na dobrý film. Možná se ptáte, proč jsem zmínil zrovna tohoto uživatele. No jde o to, že pokud se chci podívat na nějaký horor, je to právě Obitus díky kterému se, a většinou velice dobře, rozhodnu. Ovšem tentokrát jsem dopadl trochu jinak. Temnota mi připadala prostá až ouha. Režisér se sice snaží vytvořit nějakou tu dusnou atmosféru poukazováním na fakt, že tahle tma nejspíš není tak docela v pořádku, jenže jeho omílání nakonec působí spíše rozpačitě než hrůzně a to ani nemluvím o tom, že tahle atmosférka je stejně k ničemu, když není využita. Tma se rozšiřuje a divák se začíná spíše bát aby se zase nezačaly kutálet pastelky pod postel než o ne zrovna dobře napsané postavy. Už na začátku mě trochu štvalo neustále opomíjení skutečnosti, že tomu mladému chlapci někdo prostě ubližuje, nevadilo by mi, kdyby si toho nikdo nevšímal, ale spíše mě vytáčelo, že dcera o tom ví a pořád se o tom snaží rodiče, mimochodem značně nesympatické, informovat. Jenže ti jsou skutečnosti uzavřeni. Když už jsme se dostali k té vydařené rodince, možná by nebylo od věci podívat se na ně trochu blíže... Regina - nejspíše hlavní postava příběhu, která stejně jako Rachel v Kruhu snaží přijít záhadě na kloub. Režisérovi značně hraje do karet Anna Paquin, kterou opravdu vybral velice trefně, do role se hodí a nehraje nijak špatně. Paul - a opět se dostáváme ke Kruhu a vlastně i k Šestému smyslu, Paul je totiž chlapec, který ví... Přítomnost těchto dětí ve filmu působí většinou docela strašidelně, v Temnotě tomu tak není, neboť Paul je jen otravnou figurkou, která, jak se dozvíme až v samotném závěru, vlastně slouží jen jednomu jednoduchému účelu. Mark - tak psychopatického otce jsme už v jednom filmu viděli. Ano mluvím o Osvícených, kde však působil mnohem lépe... A konečně se dostáváme k mamce. Maria - není to zajímavá postava, ale Lena Olin se jí rozhodně zhostila lépe, než bych čekal. Jedná se spíše o zbytečnost, ale ve filmu také sehraje jednu, i když ne zásadní, roli. Celkově všechny hrdiny příběhu spojuje jedna věc - jsou špatně napsaní. A stejně tak dopadly i dialogy, které jako by z oka vypadly nějakému německému seriálu. Stejně tak můžu vytknout barvu obrazu, která se k hororu takového typu vůbec nehodí, ale proč psát jen kritiku. Co se mi na Temnotě líbilo byl začátek a závěr. Začátkem myslím úvodní sekvenci, která je také nejstrašidelnější částí filmu a závěr - ten nehappyend, vše mezi tím je nuda. No uznejte, co je to za horor, když u něj v noci usnete.... Škoda, mohlo to dopadnou mnohem lépe...

Bryan Singer je opravdu talentovaný režisér. Dokázal to již v X-Menech a teď mě šokoval i svým Nadaným žákem. Temný příběh obohacený zajímavými herci, kteří se své role zhostili s nadhledem, mě opravdu zaujal. Též potěšila přítomnost Jana Třísky, který měl sice jen maličkou, ale přesto výraznou roli. Bohužel jsem nečetl knihu, takže se nečekejte žádné přirovnávání - stejnak si myslím, že film je lepší :). Film dokáže svého diváka vtáhnout již na úplném začátku, kdy se díky zajímavým úhlům kamery stává spíše tajným účastníkem děje. Divák tak dává pozor, aby mu něco neuniklo a zároveň se snaží být neodhalen - no trochu přeháním -, což vyvrcholí ve scéně, která se odehrává ve sklepě. Jediným maličkým zklamáním je postava Todda, který se nemění tak jak bych si představoval. Přece jen jsem čekal, že se z něj stane nějaké monstrum, člověk, který chce být nástupcem Hitlera. Ano, mladík se sice změní, ale je to aplikováno jen v několika málo situacích - i když v závěru opravdu dokonale - a hrůza z chlapce jde jen v té scéně, kdy má obličej potřísněný krví. Bezesporu se ale jedná mrazivý thriller, který dokáže díky svému temnému tématu a skvělé režii opravdu zaujmout a několik scén je více než dokonalých (bezdomovec, kočka...).

Vcelku povedená bondovka, která se od těch Brosnanových liší převážně technickým provedením, které tu značně zaostává. Nesetkáme se tak se známými neuvěřitelnými technologiemi ani nijak nebezpečnými bondovými kousky, ale spíše klasického akčního filmu, který se tak trochu nese v duchu detektivek z osmdesátých let. Roger Moore se na roli Bonda, Jamese Bonda opravdu hodí, je charismatický a dokonce dokáže působit i patřičně naštvaně, ale elegance s jakou se role zhostil Sean Connery nedosahuje. každopádně důležitější je pro mě příběh, který je opravdu povedený, i když některé fórky, jako třeba třetí bradavka jsou docela přehnané. Příjemně jsem byl ale překvapen důležitostí jaká byla kladena na vedlejší postavy, které nejenže se ve filmu jenom nemihnou, ale mají i několik důležitějších účelů. Třeba chlapec prodávající slona a hlavně tlustý turista, který se prožene s Bondem ve zběsilé automobilové honičce, která za těmi dnešními nijak moc nezaostává. Právě zmíněná honička patří mezi nejlepší pasáže filmu a to nejen díky skvělému kaskadérskému skoku. Celkově vzato je Muž se zlatou zbraní více než povedenou bondovkou.

Časy, kdy jsem Číslo 5 zbožňoval jsou už nenávratně pryč. Tatam jsou i doby, ve kterých jsem si chtěl s bratrancem takového vlastního robůtka sestavit. Co zbylo je však film a nostalgické vzpomínky na doby, kdy se na něj ještě dalo dívat. Ano, je to vážně tak. Short Circuit je pro mě nesledovatelným filmem, který spíše než baví, nudí. Nad 2* bohužel jít nemohu.

Crimson Tide je rozhodně podceněným filmem. Jednoduchý příběh odehrávající se na klaustrofobické palubě jaderné ponorky je působivý nejen díky hvězdné herecké sestavě, ale též díky hudbě Hanse Zimmera, která mi trochu připomněla tóny Trevora Rabina. Navzdory všem těmto plusům se jedná hlavně o další Bruckheimerovku, která se stylem snímání blíží trochu České spojce, a kdo čeká více, bude jistě zklamán.