Welkeom tu Dongmakgol

Tak tohle byla teda pořádná nálož! Mělo to všechno, co bych čekal i nečekal u válečného filmu. Korejci to opět ozvláštnili svojí hravostí a odlehčeností a takhle těžkému tématu to vlastně dost prospělo, protože se to vyvarovalo patetičnosti a nepůsobí to tak plačtivě jako novější Óda na mého otce. Strašně příjemné postavy, i když výkonem mě nikdo nějak moc neučaroval, možná ta pomatená holka. A celkově prazvláštní, ale dobře natočený film. (20.04.2016)

Tradične veľmi kvalitná kórejská kinematografia prináša zaujímavý i keď trošku nereálny príbeh /fakt dosť ťažko uveriť, že taká dedinka existuje/ dvoch skupín nepriateľských vojakov, ktorí sa stretnú hlboko v horách, v bohom zabudnutej dedinke. Vzájomná nevraživosť a ochota pozabíjať sa navzájom postupne slabne a začínajú si uvedomovať, že bez uniforiem majú toho veľa spoločného. Scéna opekania a ochutnávky divej svine je jednou z tých lepších a potvrdzuje staré známe - jedlo zbližuje. Film má ale aj slabé miesto a tou je rozvláčnosť. Práve spoločné zabitie spomínanej divej svine je naťahované na môj vkus až na hranicu únosnosti. Inak sa filmu ťažko dá niečo vyčítať, je originálny i nápaditý. Také lietajúce pukance po hodenom granáte je niečo čo som ešte nevidel. Kórejci všeobecne majú strašne kvalitné filmy a kedykoľvek ich v pohode uprednostním pred hociktorým holywoodskym blockbusterom, len keby boli dostupnejšie. 80%. (22.07.2011)

Scénář: Joong Kim, Kwang-Hyun Park .. Welkeom. Krásné věci a místa se nemají ničit a stojí za to za ně bojovat! Vesnička Dongmakgol je jedním z těch nejhezčích a nejpoklidnějších, přesto se zde odehraje nejprve velice absurdní a následně velmi lidský příběh několika vojáků ze tří znepřátelených stran. Jestli ne nejlepší, tak určitě nejzvláštnější a nejkrásnější (proti)válečný film jaký jsem dosud viděl. Děj uplyne jako voda v průzračně čisté horské říčce, přesto Vás čeká jemný zážitek s intenzivně se stupňujícím povznášejícím pocitem a výsledným okouzlujícím dojmem. Když v samotném finále přestanou vyprávět slova a vše podstatné je vykreslené přes teskný obraz, ruku v ruce s úžasným hudebním doprovodem, budete se, věřím, cítit stejné jako já nebesky. Usmívat se, mít úchvatný pocit v srdci a kapky slz na tváři. Sbohem obyvatelé Dongmakgol, bylo mi s Vámi nádherně. Brzy Vás znovu a rád navštívím .. 100%. (20.01.2006)

,,TO JE NAŠE VESNICE DONGMAKGOL. ZDE ŽIJEME BEZSTAROSTNĚ, JAKO DĚTI“...../// Stěží chápou, jaké se na světě dějí věci a musí se u nich stát něco dobrého, když se zde sešlo tolik ,,přátel“ z údolí hory. Takovýhle setkání funguje za každý války. Pravda je, že nevím, kde jinde by lidé byli tak naivní (prostoduší – v dobrým smyslu..). Občas vtipný okamžik, pak zase dramatický a největší napětí pramení z toho, že jeden neví, jak to všechno americká armáda ukončí. Film plný zajímavých momentů směřuje k tragédii a mě vadí, že je to ZASE zbytečně natahovaný. Zvláštní (proti)válečný film, který po ,,korejsku“ praví: AŤ JSTE ODKUDKOLIV, ZŮSTAŇTE LIDMI. Pod to se podepíšu, ale ty bělásci v zimě? Poetika ve válečným filmu? Jinej kraj... /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nevím jak se zbavit kanců, co mi rejou pole. 2.) Chtěl bych strávit chvilku v poli se dvěma seroucíma Korejcema. 3.) Zjistím, kdy v Dongmakgol viděli největší ohňostroj. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ** NAPĚTÍ *** (23.03.2011)

Jihokorejské filmy mám rád, protože se soustředí na příběh, vývoj postav a jejich kinematografie je ukázková, V tomto případě mi ale neučarovalo nic. Nenašel jsem žádnou postavu, která by mi ulpěla v paměti a tím pádem mi bylo jedno, co se s nimi stane. A to nevěstí nic dobrého. Přitom jsem z filmu cítil, jak moc se snaží být výjimečný, ale netrefil se do mého vkusu. Největším trumfem filmu je jeho příběh. Několik vojáků Severní a Jižní Koreje, tedy dvou na smrt znepřátelených armád, se setkává v zapomenuté vesničce v horách, kam se dostanou po odříznutí od armády. Aby to nebylo dost komplikované, ve vesnici se též ukrývá americký pilot havarovaného letadla. Přirozeně mezi všemi zavládne nedůvěra. S pomocí bezstarostných vesničanů a příhody s granátem, který vyhodí do vzduchu spižírnu, se ale všichni pouští do dlouhé sklizně, aby bylo co jíst. Časem se tedy mezi všemi vytvoří pouto a na nějaký čas se všichni stanou velkou rodinou. Vše ale rozsekne záchranná četa amerického námořnictva, která se snaží osvobodit svého pilota. Při vyhrocené situaci je až na jednoho vojáka celá jednotka zabita a naši hrdinové musí zabránit blížícímu se náletu na vesnici. V tuhle chvíli přišla jediná emocionální chvíle celého filmu, protože hrdinové musí opustit vesnici a vydat se na vrchol hory. Tam zabrání náletu, ale sami přitom zemřou. Za mě lehký nadprůměr. (08.10.2014)