Dudek

Ani jsem nedoufal, že pořádnou bondovku uvidím tak brzy. Zítřek nikdy neumírá splňuje jasně všechny mé představy o povedeném akčním filmu. Charismatický hlavní hrdina dává pořádně zabrat nesympatickým záporákům, kteří jsou přiblblí asi jako oponenti v PC hrách. K tomu přidáme krásnou ženu, která je tentokrát důstojnou Bondovou partnerkou a plno efektních soubojů a napínavých scén. Zítřek nikdy neumírá se od ostatních ''bondovek'' - které jsem zatím viděl, samozřejmě - liší především svou náplní. Hluchá místa se ve filmu vyskytují jen ve velice malém počtu, díky čemuž převažuje důmyslná akce. Právě akce, která je hlavní náplní filmu by měla být natočena co nejcitlivěji, což se bohužel nepodařilo. Tedy abych to uvedl na pravou míru, dokud se jen střílí, je všechno v pořádku, ale zpomalené scény při výbuchu jsou jako vystřižené z béčkového seriálu. Seriálovost, to je přesně to co naplňuje začátek a konec filmu a strhává mu tak maximální možné hodnocení. Ono mi totiž celkem dlouho trvalo, než jsem si, hlavně v úvodu, na tu režii zvykl. Slušný záběr byl vždy pokažen nějakou dementností. Ale přeskočme začátek, vždyť film se rozjíždí teprve po něm, a tam rozhodně funguje. Zítřek nikdy neumírá neselhává kromě výbuchů snad nikde, zvláště podařenou částí jsou pak humorné pasáže, které se opravdu povedly. Fungují perfektně, neboť nejenže nerozptylují, ale ani přehnaně neuvolňují atmosféru. Narozdíl od Zlatého oka tu začal pořádně hrát i Pierce Brosnan, který konečně vypadá jako James Bond, v čemž mu samozřejmě hodně napomáhá kvalitní scénář. Herecké výkony v druhé ''brosnanovce'' jsou vůbec na lepší úrovni, než jak tomu bylo Campbellova filmu, za což může možná i režisér... Zítřek nikdy neumírá nabízí stabilní a kvalitní filmovou podívanou, která je rozrušena jen na pár místech.

Tim Burton to dokázal, minulý rok jsme mohli být svědky příchodu dvou dokonalých filmů na stříbrná plátna, které spojuje právě jeho jméno na režisérské stoličce. Ten druhý, Mrtvá nevěsta, je originálním muzikálem zdařile kombinujícím komediální a hororové prvky. Výsledný mix však není nesmyslný, jak by se mohlo zdát, ale právě naopak. Netradičný námět, který by sám o sobě vydal spíše na jednu krátkou epizodu hororového seriálu je brilantním způsobem rozpracován v celovečerní film, a rozhodně k tomu nedošlo nastavováním kaše. Příběh se odehrává v utopickém světě, kde je život chápán jiným způsobem, než jak je tomu zvykem. Dostáváme se do Země živých, která je až příliš fádní a život si v ní plyne stále stejným směrem, a Země mrtvých, která je jejím pravým opakem. Tento kontrast však není jen pouho pouhou kulisou, ale důležitým prvkem příběhu, neboť hlavní hrdina je nucen vybrat si, ve kterém světě bude chtít nakonec zůstat. Diváka si však film získá spíše vynikající výtvarnou stylizací a perfektním hudebním doprovodem Burtonova dvorního skladatele Dannyho Elfmana, který dodává většině scén ten pravý ''šmrnc''. Rozhodně nejkrásnější pohádka, jaká kdy byla natočena.

Krátké animované příběhy o pavoučím muži jsem dříve obdivoval. Jako mladý jsem skoro nemohl dýchat, když Spider-Man pomocí své pavučiny létal z jednoho konce města na druhý a obdivoval jsem rozličnost záporných hrdinů a hlavně jejich souboje s naším hrdinou. Proto bylo veliké nadšení, když jsem se doslech, že se můj vzor dostane i do celovečerního hraného filmu. Měl jsem sice trochu strach, aby nebyl příběh, který nabízí díky své pestrosti neuvěřitelné možnosti, zmršen, jak už tomu u adaptací bývá, ale ten ustoupil jakmile jsem dostal zprávu, že na režisérskou sesli si nesedne nikdo jiný než Sam Raimi. Můj ledový klid a naprostá důvěra k tvůrcům však byla zlomena už chvíli poté co jsem zasedl do kinosálu a velkolepá podívaná mohla začít. Podívaná, která se rozběhla na plátnech byla až mrazivě nudná a nevzbuzovala ve mě žádné očekávané emoce. Byl jsem doslova šokován tím, jak jsou jednotlivé postavy jednoduché a nezajímavé a ještě více tím, že si k nic nejsem schopen vytvořit žádný vztah. Dokonce ani ta nejzajímavější rovina příběhu nebyla nijak moc rozvinuta, hledání pravé Spider-Manovi identity, nejistota hlavního hrdiny, zda vůbec patří do lidské společnosti. Všechny zápory ještě obohatil záporný hrdina, který je, řekněme si to na rovinu, dementní. Místo klasického záporáka, jakého jsem očekával, mi tvůrci naservírovali zmateného tatíka, který si vlastně není jist tím co chce. No je mi prostě ouvej, že to dopadlo takto. Spíše než o pěkný film v duchu původního animovaného seriálu Spider-Man připomíná slabšího sourozence o poznání dokonalejšího Batmana.

Vládci kouzel jsou vlastně docela jednoduchým příběhem, kdy se nešťastnou náhodou jeden chlapec dostane do jiného světa, který ovládají Vládci kouzel. V tomto světě se seznámí s dívkou, které zachrání život a ta ho na oplátku seznámí s tím, jak to tam u nich funguje. Setká se tak i se zlovolnou Ashcou, která chce tuto realitu ovládnout, a když se dozví, že existují i jiné dimenze, rozhodne se, že by mohla vládnout i jim. Celkově se jedná spíše o průměrný seriál, který dokáže zabavit jen díky krátkosti svých epizodek. 4* dávám jen z toho důvodu, že jako malému se mi Vládci kouzel, a zvláště druhá řada, nesmírně líbili.

James Bond je bezpochyby jednou z nejoblíbenějších filmových postav a sérií. Není se čemu divit, vždyť filmy o tomto charismatickém agentovi nabízejí průměrnému divákovi přesně to co si jen může přát, efektivní výbuchy, krásná auta a ženy. Jenže ne vždy tyto prvky znamenají kvalitní filmovou podívanou. Pierce Brosnan přišel jako blesk z čistého nebe zrovna ve chvíli, kdy se již začaly šířit fámy o Bondově konci, ne všichni s ním souhlasili, ale většina mladých diváků byla spokojena. Nakonec to ovšem dopadlo více než dobře, Brosnan se zalíbil i fanouškům a začalo se spekulovat o tom, že se do role agenta konečně dostal herec, který jako Bond vypadá. Ale teď ke Zlatému oku, o kterém si myslím, že se jedná spíše o podprůměrný film. Nedokáže totiž ničím oslnit, pár scének je tu vysloveně na efekt a celkově se nic moc neděje. Samotný příběh je jednoduchý a odehrává se přesně tak, jak se od něj očekává. Já nejsem nijak zarytým Bondovým fanouškem a možná právě proto mě film zanechal až příliš chladným. Neměl jsem nic prosti přehnaným akcím, protože ty k tomu filmu prostě patří, ale připadal jsem si jako člověk, který zírá na film pro prostoduché. Ani herci nejsou nijak přesvědčiví, spíše než Brosnan a Bean zapůsobila Famke Janssen, která hrála dokonce i docela dobře napsanou postavu... No jak to ukončit? Ještě stále doufám, že bude natočena bondovka, která by dokázala zapůsobit i na mě... Třeba se přesně to povede s Craigem, který bude tak trochu jiným agentem 007.

Poslední dobou dávám filmům odpady nerad, ale někdy to prostě nejde, protože film jako Neprůstřelný mnich stále vnikají na naše televizní obrazovky. Jistě existuje jistá možnost jak se jejich nekonečného útoku ubránit, dokonce je prostá, stačí přeci stisknout jeden jediný vypínač a utrpení je konec. Ale na druhou stranu, proč tak činit, vždyť bych měl tomu filmu dát možnost ukázat své kvality a možná i dokonce šanci, díky které by mě dokázal nakonec zaujmout. Neprůstřelný mnich si ovšem tuto možnost nezasluhovat, neboť nejen že ji nevyužil, ale dokonce místo světlých míst ukazoval jen čím dál horší stránky. Když po nekonečném čekání konečně vběhly na obrazovku titulky, jen jsem tupě seděl a přemýšlel o tom, co ta dementost největšího kalibru - bez pardonu - vlastně měla být. Snažil se nám snad režisér ukázat nějakou revoluci v kinematografii nebo se jen chtěl pobavit na účet nenáročných diváků. Tenhle film prostě není fér, protože každý kdo jej zapne by měl na oplátku něco dostat, možná maličkost, inspiraci nebo okouzlení byť jednou jedinou scénkou, ale přesně to se nestane, jediné co divák získá je pocit absolutně promarněného času. A tenhle film rozhodně nekazí jen dementní režie... Poslední dobou začínám mít pocit, že film již není točen pro diváky, ale diváci jsou jen prostředkem, který jej má zaplatit.

Strašlivá sračka a vzhledem ke kvalitě a zábavnosti ostatních Tarantinových pecek i ohromné zklamání. Quentin Tarantino nám opět předkládá příběh, který není vyprávěn chronologicky, ale hojně využívá různých flashbacků, což vnáší do děje alespoň minimální oživení.

"Tasker... Harry Tasker" ač tato slova znějí poněkud krkoloměji než u slavného agenta 007, věřte, že Pravdivé lži podobným neduhem netrpí. James Cameron dal vzniknout překvapivě výtečnému akčnímu kousku, který se může pochlubit nesmírně nabušenou stopáží bez jediné vteřinky zaváhání. Příběh se rozjíždí ve velkém stylu, první akční scéna má grády a Arnold překvapuje svým hereckým vystižením dané situace. Skvělá Cameronova režie citlivě střídá úhly pohledu a daří se jí nabudit tu správnou atmosféru. Scénám nechybí perfektní nadhled a vsunuté humorné složky nepůsobí vůbec trapně, ale skvěle s celým snímkem korespondují a obohacují jej. Pravdivé lži rozhodně nejsou parodii na bondovky, ale daří se jim svého kolegu v některých momentech velmi zdařile evokovat. Nic takového by ale zřejmě nevzniklo bez výborně propracovaného scénáře a mistrovské režie. Musím uznat, že Pravdivé lži opravdu nemají chybu! Akční film se vším všudy a pro všechny...

Match Point, to je nový Allen, takový jakého jste jej doposud neměli šanci poznat. Tak takové zprávy jste mohli slýchat před premiérou nového Woodyho filmu, dokonce jsem o nich věděl i já a děsili mě, je to nakonec opravdu tak žhavé? Ano, Woody Allen opravdu natočil film, který se jistým způsobem vymyká jeho dosavadní tvorbě, nevím zda to byl jeho vlastní nápad nebo si někdo přál, aby se tento známý režisér dokázat prosadit i u mladší generace, každopádně to funguje, ale vezmeme to pěkně po pořádku. Match Point - Hra osudu, zejména český přídavek o filmu vypovídá téměř vše. Jedná se opravdu o hru osudu, záleží jen na divákovi, zda tu hru, kterou Allen se svými postavami hraje bude milovat nebo nenávidět. Já patřím do té první skupiny, film se mi opravdu líbil, moc, ale na druhou stranu je velice nutné zmínit se o tom, že se nejedná v žádném případě o snímek bezchybný. Opět se setkáváme se zajímavými postavami, které ovšem nejsou tak bizardní, jak bychom mohli očekávat, ale spíše až příliš obyčejní (prosím neslučovat s nudní). Příběh se od ostatních ''allenovek'', můžu-li tak Allenovi filmy nazvat, odlišuje zejména svým přesunutím do Velké Británie a zmodernizováním. Tentokrát se neodehrává na sídlišti, ale zejména v honosných sídlech a blízkosti moderních mrakodrapů. Ale teď už konečně k samotnému ději. Škoda, že se musím přidat k většině a konstatovat, že vše funguje převážně v prvních dvou třetinách, kdy sledujeme klasický romantický příběh muže, který se musí rozhodnou mezi dvěma ženami. Jedna je krásná a on po ní neuvěřitelně touží, ale na druhou stranu ho s ní nečeká žádná zářná budoucnost, s tou druhou to je trochu jiné, ano miluje ji, ale možná ho spíše než ona přitahuje prostředí kterému mu nabízí a veliké množství peněz a komfortu, na což si již hodně přivykl. Děj je snadno sledovatelný a odlehčený vtípky různé síly, u nichž jsem se většinou náramně bavil. Pak ovšem přichází poslední část a s ní nová rovina příběhu, ta kriminální. Bohužel její navázání na tu původní selhává a působí spíše rušivě než aby se díky ní film posunul zase o kus dál. Byl jsem neuvěřitelně zaražen tím co se to vlastně děje, ne že by to logicky nedávalo smysl, ale Allen, ač si ho jako filmaře velice vážím, v této části selhal. Dokonce ani Jonathan Rhys-Meyers jakoby neunesl náhlou proměnu své postavy pod tíhou dramatických okolností a působí spíše než věrohodně docela rozpačitě. Právě v tomto okamžiku jsem se začal pěkně bát, že se tento pěkný film zhoupne a přestane se mi líbit. Už podle hodnocení jste nejspíše poznali, že jsem tuto chybku režisérovi odpustil, i když nevím, zda to bylo správné... Na druhou stranu mě k tomu přesvědčily okolnosti následující. Zejména policejní vyšetřování, které se neslo v mírně nadneseném pro Allena tolik typickém stylu. Vlastně kromě toho ne zrovna fungujícího napojení je poslední část naprosto geniální... Nádherná epizoda s prstenem, která tolik poukazuje na úvod - tolik s filmem spoutaný - a možná ještě o trochu lepší shledání s mrtvými (bravo Woody, ani jsem nečekal, že dokážeš takhle dobře navodit napětí). Dokonce i ta pointa byla bravurní, ani jsem nedoufal, že by to nakonec mohlo opravdu takhle skončit. Na druhou stranu, Match Pointem budou stejně jako já okouzlení spíše ti diváci, kteří jsou ochotni na Woodyho hru přistoupit a nechají se unášet příběhem, který je opravdu okouzlující, stejně jako Scarlett Johansson. No a to jsme se konečně dostali k hereckým výkonům. Ačkoli se zde dočtete různou kritiku, nenašel jsem jediného herce, kterého bych musel za výkon nějak zvláště odsoudit. Sice mi chvilku trvalo, než jsem si zvykl na Scarlett, ale nakonec je jasné, že hraje přesně tak, jak musí. Vlastně si nedokážu představit Nolu, která by se chovala jinak. K ostatním hercům nemám absolutně žádné výhrady. Režisér znovu ukázal, jak skvěle si dokáže představitele titulních rolí vybrat... Myslím si, že Woody Allen je zpět ve formě, ať si říká kdo chce co chce, a Match Point to ukazuje dostatečně jasně. Vlastně kromě té jedné jediné věcičky mu nemám co vytknout.

Kult mého dětsví a jeden z nejoblíbenějších seriálů. Děj sice moc moudrosti nepobral, ale krátké epizody jsou ve své podstatě dostatečně nabušené. Navíc mladý vladař se svým orákulem byl mým velkým vzorem a jeho "kouzla" překonala i vrhání elektirkých koulí zlé Ashky. Líbila se mi i v rámci mezí jistá realičnost, ale jak říkám, hodnotím spíše z příjemné nostalgie...