Dudek

Sakra, ten oslík ve Shrekovi byla ale povedená postavička, zatím co hrdiny příběhu doháněl k šilenství, diváci - děti i dospělí - se bavili. Možná právě proto se studio Dreamworks rozhodlo natočit svůj další animovaný film právě o zvířatech, nebudu to nijak okecávat, prostě jim to nevyšlo. Snímku očividně schází ta hlavní ingredience, chytrá a chytlavá zápletka obohacéná o humorné situace. Je až k pláči sledovat, jak se tvůrci pokusili vsunout do filmu humor, ale místo toho sledujeme jen tupou eskapádu nepovedených gagů. Samozřejmě má film i své světlé chvíle, třeba lemuří král je k sežrání a u několika vtípků jsem se opravdu pobavil, to ovšem nic nezmění na faktu, že snímek vypadá spíše jako pořádně očesaná kostra, na kterou se měly ty nejdůležitější věci teprve nabalit. Také je nejspíše třeba pochválit pořádně práci technického týmu, neboť 3D animace je opravdu povedená, jen škoda že zebra jako zebra vůbec nevypadá... Z Madagaskaru je cítit, že tentokrát se tvůrci soustředili spíše na děti, než na rodiče, kteří vedle nich v sále budou sklesle sedět. Pokud je vám tedy méně než deset let neváhejte a snímek si sežeňte, máte totiž velikou šanci, že se vám líbit bude...

No tak já vám nevím, klasické americké akční filmy sice rád mám, ale chválený Rambo mě nijak zásadně nezaujal. Nudný příběh a neuvěřitelně špatně hrající Sylvester Stallone, i když zase je pravda, že nijak úžasný výkon jsem od něj nečekal. Akční scény jako by postrádaly jiskru, nejsou nijak výrazné, spíše trochu ponudí, ovšem méně než zbytek filmu. Nevím jestli to tak je nebo ne, ale rozhodně to vypadá spíše jako nepodařené béčko, i když u tohohle typu filmu člověk nikdy neví. Režisér, jakoby byl nad věcí, nijak výrazně se nesnaží pomoci filmu a vyzdvihnout nějak zajímavě ty scény, které by se za povedené alespoň trochu označit daly. Dokonce chybí i tvrďácké hlášky - sice je tam pár méně výrazných, ale o těch pomlčme -, které by možná od Stalloneho působily mírně směšně, ale za zkoušku by to stálo. Dokonce i prostředí je unylé a rozhodně nemůže ničím diváka zaujmout. Takže nakonec jsem místo perfektního akčního filmu typu snímku Arnoldových dostal jen jeho poněkud chudého brášku, který se rozpadne dříve, než stačí cokoli říct. Možná by pomohlo větší zapracování na látce, ale na druhou stranu v roce 1982 neměli filmaři k dispozici takovou techniku jako mají ti dnešní.

Velice pěkná romantická pohádka, jejíž autorkou je devítiletá slečinka. Nevím sice proč to všude píší, když se to filmu nijak úzce netýká, hlavně v obsahu/infu to nemá valný smysl, ale proč si toho všímat? Mladí návštěvníci jsou chvílemi fajn a zábavní, ale na druhou stranu chvílemi spíše otravovali. Ne že by nudili, to v žádném případě, ale štvali, například trapnými scénami, které měly být zábavné. Musím ovšem uznat že na televizní film se jedná o řemeslně skvěle odvedenou práci a dokonce ani herci se nemusí za své výkony nijak zvláště stydět. Je však hodně vidět, že film vzešel z dětské představy (jenom by mě zajímalo, jestli bych si to myslel i kdybych o autorce nic nevěděl), ale to je tentokrát naštěstí jen ku prospěchu. Očíma mladé dívenky tak sledujeme neskutečný příběh konfrontace několika různých sociálních skupin, ale díky Daisy Ashfordové se nejedná o nudnou sebranku a suchý příběh, ale o film s nadhledem a nádechem dětinskosti, která mu dodává neskutečnou sílu... Davit Yates je rozhodně pozoruhodný režisér, který snad konečně ukáže co v něm je, mluví se o něm totiž jako o nástupci Mikea Newella na postu režiséra filmu o brýlatém čaroději Harry Potter - a dovoluji si předpovídat, že přesně tohle série o oblíbeném čaroději potřebuje...

Otto Wichterle je bezpochybně jeden z největších českých vědců, i když široká veřejnost o něm moc neví. Děti něco málo zaslechnou ve škole, ale v dospělosti si již opět myslí, že například takové kontaktní čočky jsou americkým vynálezem. Byl jsem na dokument Tomáše Kudrny velice zvědav, neboť život pana Wichterleho pro mě není žádnou neznámou, vlastně jsem o existenci tohoto vědce věděl již jako malé dítě, když s ním má matka pracovala. Ústav makromolekulární chemie na Petřinách pro mě není jen podivnou skleněnou budouvou, ale zejména domem, ve kterém mám pár přátel, několik let jsem totiž jezdil na tábor, který ústav pořádá pro děti zaměstnanců a navštěvoval různá posezení, zejména pak tzv. ''Mikulášskou besídku". No trochu jsem odbočil, ale věřte, že to bylo jen proto abych zdůvodnil svůj zvláštní vztah k vynálezci jménem Otto Wichterle. Dokument samotný docela zapůsobil, musím se přiznat, že si mi líbilo jeho nenudné zpracování a množství zajímavých informací, které tvůrci vybrali. Do pěti hvězdiček tomu ale přece jen něco málo chybí.

Pán prstenů: Společenstvo Prstenu, to je jméno filmu, ze kterého jsem měl obrovský respekt. Dokonce jsem chvíli váhal, zda na něj mám či nemám jít do kina, nakonec jsem se tam vydal, ale přistupoval jsem k dílu značně skepticky, neboť kniha je - a o tom mě teď přesvědčil i pan Jackson - nezfilmovatelná. Pán prstenů je knižní trilogie na níž jsem byl odchován, Tolkien vůbec je v mém okolí nesmírně váženým mužem, a tak se ani nedivým, že jsem místo Karkulky poslouchal Hobita aneb cestu tam a zase zpátky... Rozhodně si však nestěžuji, ba právě naopak, jsem za to nesmírně rád, neboť kdo ví, zda by se mi mistr někdy dostal do cesty, ale teď k filmu. Kdybych měl předlohu a snímek srovnat, nejspíše bych musel Jacksonovo dílo značně zchodit, neboť se jedná o jeden z těch lepších příkladů jak by se k Pánu prstenů přistupovat nemělo. Ono je vůbec dost těžké určit jak by měl film podle této kultovní knihy vypadat, aby byla spokojenost na všech stranách. Na druhou stranu si ale myslím, že Jackson a jeho kolektiv se s příběhem vypořádali nadmíru slušně, sice vyloučili veliké množství situací a změnili množství nemenší, udělali tak jen ku prospěchu filmu, který by se s celkovým vyzněním nemohl vyrovnat. To ale rozhodně vůbec nic nemění na faktu, že Tolkien by se v hrobě obracel, neboť je to jediný člověk, který ví co každá maličká scéna a symbol v knize znamenají. Tolkien vůbec budil zdání že Středozemi sám navštívil a přináší nám příběh z její mytologie, proto se ani není čemu divit, že by nesnesl pohled na film, který některé části příběhu převrací vzhůru nohama, ale budiž, žádný fanoušek jistě nevěřil tomu, že uvidí to co chce vidět, ale tak nějak podvědomě doufal, že to nejdůležitější - podstata příběhu a hlavní dějová linka - zůstane zachováno, a tak se i stalo. Neboť je Jackson sám velikým Tolkienovým fanouškem, cítil co je nutné zachovat a bez čeho se obejdeme a vystihl to vcelku slušně - i když ztráta Toma Bombadila nebo závěrečné scény z Kraje (ne, ta se mi v knize opravdu moc nelíbila, ale potěšil tam Sarumanův konec) přece jen zamrzí. Možná se někteří z vás diví, proč se tu zaobírám zrovna touto látkou, rád vám odpovím - vše ostatní tu totiž již bylo řečeno... Kdybych pak měl celý snímek shrnout, prozkoumat jeho klady a zápory, musím jej ohodnotit 100%, neboť i když se mi nelíbí režie v některých částech, ze které je neuvěřitelně cítit filmovost musím ocenit práci celého tvůrčího týmu, ať je to třeba pan Shore nebo architekti, kteří postavili slušný kraj. Též se mi líbilo Sauronovo oko, Glum a Prstenové přízraky - tedy dokonalá práce studia Weta... Jediné u čeho jsem opravdu zamáčkl slzu v oku, je ztráta knižní ducha...

Opravdu velice naprůměrný film, který mě překvapil jak citlivou režií, tak i zcela bezchybnými hereckými výkony celého hlavního tria. Čím jsem však byl opravdu oslněn je scénář Daniela Clowese a Terryho Zwigoffa, ze kterého pramení velice silné pochopení morálních problémů dnešní generace. Bezchybné načrtnutí mentality žen v teenegrovském věku, tedy alespoň porovnání s dívkami které znám vyšlo pro film na jedničku, a současný příběh, který se z neškodné komedie dostane až do velice silného dramatu, to jsou hlavní důvody, proč si můžu bez větších rozpaků dovolit film ohodnotit maximálním možným způsobem. Přízračný svět je opravdu okouzlující film na který se rád podívám ještě několikrát, děkuji Terry.

Bryan Singer je vynikající režisér. Velice si vážím, že jako první tvůrce pochopil, že komixi se nezakládají jen na bezduché akci, ale hlavně na inteligenci a vývoji postav, právě na tom totiž stavý celý příběh. Každý hrdina příběhu má svůj charakter, který se časem pod náporem událostí mění, ale nijak okatě, všechny malé i velké změny se dějí naprosto přirozeně. Stejně jako v prvním díle, na kterém jsem byl v kině vlastně omylem :), se Singerovi skvěle daří zobrazovat svět mutantů, který nejen že není rušivý, ale právě naopak, nikomu se mutanti nezdají divní, ale spíše jakoby do světa patřili. Co na tom, že inspirace utlačování této neustále se rozrůstající menšiny pramení z režisérovi sexuální orientace? Důležité je aby každý prvek příběhu fungovat a přesně to se děje. Přestože jsem hned na začátku předznamenal, že se X-Men nevydává cestou akce, je druhý díl o poznání rychlejší a akčních scén je tam více než v prvním. První z nich se odehraje již pár okamžiků po zmizení úvodních titulek a je třeba jí přiznat jistou originalitu a výjimačnost. Útočící mutant za zvuků vážné hudby působí totiž vážně magicky (rozhodně jedna z nejpovedenějších scén) a ukazuje nám jakým směrem se bude příběh dále vyvíjet. Ač možná nebudou všichni tak docela souhlasit, označuji sérii X-Men za nejlepší komixovou adaptaci všech dob...

Český (nebo spíše československý) pokus o horor nedopadá až tak špatně jak by mohl. Zajímavý námět a zvučné herecké obsazení by měli film dostat až ke hvězdám, bohužel nestalo se tomu tak. Díky zásahům komunistických nůžek byli s chirurgickou přesností odstraněny přesně ty scény, které by dokázaly film trochu vytáhnout, a v té době kdy byl natočen by se jim určitě podařilo i šokovat. No buď jak buď autoři se s komunistickou cenzurou museli vyrovnat a vypořádali se s ní v rámci možností jak nejlépe to šlo. Jistě, hororové scény a moderní automobil jsou dnes spíše k pousmání, ale jako diváci bychom si měli všímat převážně jiných věcí, důležitějších. Staré české filmy jsem nikdy neměl nijak moc v lásce, ale nechat si ujít fantaskní příběh o škodovce, která pije krev svým řidičům, a to doslova, to jsem prostě nemohl... No herecké výkony nebyly nijak moc oslnivé, na druhou stranu bych je však mohl označit za dostačující. Horší je to však s poněkud kostrbatým a ne zrovna fungujícím scénářem, zrovna tak mi neseděla nehororová režie - ale to může býr dáno dobovou neschopností točit cokoli jiného než komedie - a hudební doprovod pana Hapky. Každopádně si však cením snahy o průlom české kinematografie a s nervozitou očekávám další český horor Srub, od kterého čekám ale mnohem více než SCI-FI podívanou ve styl Upíra z Feratu...

Pitvání živých lidí, tajná organizace a pěkné ženy, to přesně mělo z Anatomie dělat naprůměrný horor, ale výsledek je nakonec trochu jiný. Jak tomu už u teen filmů bývá dočkáme se směsy současných hudebních hitů, sexu, pubertálních vtípků a samozřejmě děsivých vražd. Jenže záleží na schopnosti tvůrčího týmu jak tahle polívčička nakonec divákovi zachutná... Abych se přiznal, nebyla až tak špatná, mám sice drobné výhrady k nevydařenému navozování atmosféry a hereckému ánsáblu. Cekově se jedná o průměr, příběh sice diváka nemá jak chytit a ani režie neoslní, ale na druhou stranu se zase nejedná o jednu z těch opravdu špatných pokusů o film, které neuvádějí do rozpaků jen tvůrce, ale především diváky...

Všechno nebo nic je spíše než film slepenec několika epizod ze života jedné obyčejné rodiny, která se nedá zrovna označit za funkční. Otec a matka jsou spíše dva různí lidé, kteří sice žijí pod jednou střechou, ale navzájem se spíše nevnímají nebo navazují pouze nucené rozhovory. Nejsou zrovna bohatí, ale přežívají a mají několik přátel, což označují za nejdůležitější. Jenže po tragické události, kdy jej jejich syn převezen do nemocnice, jsou nuceni svůj život značně přehodnotit a vyříkat si do očí to o čem přemýšlí již dlouhou dobu, ''takhle se přeci nedá žít''... Kromě zde jmenované rodiny sledujeme osud ještě dvou dalších, který ovšem není až tak zajímavý a ustupuje nuceně do pozadí, což je v tomto případě celkem škoda, protože se všechny příběhy mohli zajímavě rozvinout a propojit. Ještě bych se rád vyjádřil k filmu jako nefungujícímu celku. Nezávislý film většinou jako celek funguje velice dobře, vlastně by se dalo říci, že příběh funguje právě až poté co je celý dovyprávěn, neboť záleží na každé částečce; nezávislý britský film se vyznačuje kritikou jistých věcí nebo událostí, upozorňuje na nějaké jevy a snaží se upozornit na ně, většinou příběh sledujeme skrz postavy, které jsou naprosto obyčejné a to co nám film chce sdělit se neodehrává v jejich životech, ale v místě kde žijí... Všechno nebo nic se to ovšem netýká, ve snímku není žádné dramatické pozadí, ale je plně soustředěn na životy rodin žijících z životního minima, jak už jsem se zmínil, jedná se spíše o slepenec epizod a z toho plyne jistá nesoudržnost. Ve filmu jsou jak světlé, pro diváka zajímavé momenty, tak i ty tmavé, které spíše nudí a právě ty druhé - a hlavně ke konci - převládají, což kazí celkový zážitek... Jedná se o film nevýtazný, který nemá čím oslnit, ke konci, kdy má přijít dramatický zvrat, dochází tvůrcům nápady a příběhy začínají nudit, přesto jej však zachraňuje poměrně slušný začátek, který mi dovoluje ohodnotit film průměrem...