novoten

Zamávejte zralé úvaze Cowleyho, šarmu Doylea a šviháckosti Bodieho. A přivítejte dva průhledné, vcelku tupé a zoufale nesympatické nováčky...a ženskou posilu... A víte co? Nevítejte je, hned je vyžeňte, protože tohle nebude fungovat nikdy.

Po deseti dlouhých letech jsem se podíval a pořád to funguje. Daniel-san, Mijagiho hlášky a Okinawská příroda - nostalgická pecka.

Ani komedie, ani romantika, ani kriminálka. Prostě jen guláš, do kterého Lisa Kudrow zmateně přehrává a Travolta se poživačně usmívá. Nešťastný film.

Tohle že má být MacGyver? Vychytávky, udělátka a hlášky zmizely v mlze a zůstala jenom pošmourná detektivka bez atmosféry. Mac musí řádit, jak se mu zachce a ne se skrývat ve stínech a hrát si na tajného hrdinu...

Pravděpodobně životní výkon Tomáše Hanáka v neopakovatelném filmu s parádním soundtrackem a atmosférou, která nevyprchá ani po několikerém zhlédnutí. Jsem sice měšťák a nestydím se za to, ale překvapeně chválím Vorla za to, že tu touhu po vesnici ze mě na pár desítek minut opravdu vytáhnul.

Když je vztah osobním nebezpečím a myšlenka na vážnější závazek najednou nepříjemná. Nichols umí nasadit do hlavy nesnesitelného brouka nejistoty a nevědomosti nad drahými polovičkami a rozeznívá tak alarm nad smyslem jejich hledání. Někdy prostě nechcete vědět o tom druhém všechno a až minutu po dvanácté vám dojde, co bylo tím klíčovým aspektem vašeho citu. Záhadnost toho druhého. A pak už je pozdě na to chtít se vyvarovat všech krutostí, protože ať teď řeknete cokoli, nic už nebude jako dřív. Ztratíte se a přitom budete stále stejně blízko. Na dotek - ale bez něj. Pocitový dryák, ale filmová dokonalost.

Opilý zmatkem. Mezi zvláštní komedií a divným pokusem o ni leží někdy příliš tenká hranice. Anderson po ní šel tak dlouho, až udělal pár kroků na stranu druhé možnosti. Hledal jsem slibovanou životní romantiku, uvěřitelné herecké výkony a pocit nalezení sama sebe. Ale místo toho jsem se ztratil.

Takhle velkou nechemii mezi hlavními představiteli jsem nikdy předtím ani potom neviděl. Nolte se nudí a Julia pitvoří. Při šíleném scénáři pak nelze než trpět.

Navrátilův smysl pro timing vtipu a sexy postava Andrey Elsnerové jsou jediné dva důvody, proč nejít sebrat Tomášovi Krejčímu kameru navždy z rukou. Nevěřte české televizní tvorbě, protože to bolí...

Krok mimo vyšlapanou cestu, ba co víc, přímo skok do neznáma. Inferno totiž z žánru krváků cestuje do říše paranoie, nočních můr a nepředvídatelného tajemna. Hororový noir se vším všudy.