novoten

Staromódně vystavěný příběh o zrodu hrdiny se všemi potřebnými supermanovskými proprietami. Je tu Lois jako objekt lásky, je tu Jimmy jako sidekick a je tu Lex jako věčně se usmívající ďábel. Donner nikdy nebyl takhle stylový. Finální let proti času je nezapomenutelný a Brandův voiceover rozechvívající.

Coeni nechávají Hankse a spol. křičet, pobíhat, pitvořit se a provádět nejrůznější vylomeniny tak dlouho, až je divákovi úplně jedno, jestli se jim plán nakonec povede. Navíc závěr je tak zoufale předvídatelný, že mu nepomůže ani několik zlomyslných scanáristických nápadů. Postavit ve své biografii zrovna tohle mezi Nesnesitelnou krutost a Tuhle zemi je doslova hřích.

Když Clooneyho citujícího narcise a Zetinu přenádhernou potvoru zaplaví bizarní vedlejší osůbky, je postaráno nejen o zábavu, ale i o skvost. Do černé komedie s klidem patří rozvody, majetek nebo právnické kličky, ale pravá láska je právě tou ingrediencí, která z Krutosti dělá můj milovaný film. Královská podívaná.

Příjemné dobrodružství, které se v dalších dílech postupně vymklo až do silně velkolepých rozměrů. Lucas sice v první polovině sází víc na humor a detaily než na vyprávěcí tempo, ale i tak na jeho hru není úplně těžké přistoupit. Hlavní část mého obdivu má ale za to, že si v roce 1977 vybojoval právo natočit právě tohle. Vesmírnou pohádku s moudrým starcem, naivním klukem, rošťáckým pašerákem, krásnou princeznou, ukecaným androidem, pípající plechovkou a hlavně s nejlepším záporákem ve vesmíru. Nejskromnější díl série je po letech přece jen dílem nejslabším, ale i přes nepřehlédnutelné vady má v sobě pořád onu obří dávku nostalgie. 70%

Čistě sportovní filmy příliš nemusím, ale v odlehčeném žánru je tenhle hokej i při náhodných reprízách docela fajn. Kačerům z Anaheimu sice ani nadále nefandím, ale Emilio Estevez je sympaťák a ve své první pořádné roli se objeví i můj oblíbenec Joshua Jackson.

Kubrick za představou, Spielberg strůjcem a ve výsledku krásný film plný naivního hledání, prostých a lidských myšlenek, famózního Osmenta, dechberoucího Lawa a zakončení, které umí psychicky nevídaně dojmout až na doraz. Tenhle snímek obdivuji za to, že dokázal skloubit tradiční spielbergovskou rodinnost s fascinující vizí budoucností, spoustou technických vychytávek a mnoha myšlenkových podnětů.

Pro mě odjakživa nejoblíbenější disneyovský seriál, který ve mě pravděpodobně rozbouřil pozdější lásku k fantasy. Podzemní chodbičky, přesně rozdělené charaktery Gumídků, geniální Ignor a Stoupa, horda Tupounů, katapulty, hrady, Klára, hopsinková šťáva a hlavně Gumvědná kniha, která mě vždycky hrozně fascinovala tím, že v ní bylo prakticky všechno. Obrovská škoda, že jsem nikdy neviděl pozdější série, které podle obrázků slibovaly ještě daleko propletenější příběh než "Zničíme hrad".

Velmi násilně poučné (sova, králík, Kryštůfek), velmi toporně vtipné (Pú) a jen díky dvěma postavám s občas solidním dílem. Věčně rozjuchaný Tygr a hlavně geniální Ijáček měli za to, že jsem kdysi tenhle patvar sledoval celkem často. Scénáristům totiž chyběla odvaha. Občas se odhodlali k zajímavější zápletce než obvykle, ale ta většinou skončila buď tak nevinně, až zničila celý díl nebo natolik zvláštně (ve stylu příhod v knižní předloze), že další podobné už u Disneyho projít nemohly.

Cynismus je mrcha a nostalgie ještě větší. Brooke Shields jako má dětská láska a příběh, který mi svého času hodně věcí...osvětlil.

Fox býval kdysi téměř neomylným strojem na dobrou náladu. Jak jinak si vysvětlit, že i přes obrovskou schematičnost cesty k vrcholu v 80s stylu se u ní dokážu pořád tak dobře bavit.