Opití láskou

Musím se dodatečně omluvit svému bratrovi. Byť těch příkoří, kterých jsem si v dětství na jeho úkor „užil“, přesněji řečeno vytrpěl (asi jako každý starší brácha) nebylo rozhodně málo, je to HODNĚ slabý odvar toho, co by mě zřejmě čekalo, pokud by se moji rodiče měli v mládí více k světu (resp. „bylo více dlouhých deštivých dnů a oni milovali zdravý pohyb“) a nadělili mi 7 vypečených sestřiček, tak jako bylo „dopřáno“ Barrymu Eganovi. Žádný div, že z něj vyrostlo „to, co z něj vyrostlo“, tedy „lehce“ pocuchaný uzlíček nervů. Pravdou je, že to (s ním) mohlo dopadnout mnohem, mnohem hůř. Tak nějak jsem si podvědomě říkal, že spojení P.T. Anderson a ROMANTICKÁ komedie, k sobě pasuje asi jako párek k čokoládě, ale hned po cca 10-ti úvodních min mi bylo jasné, že to s tím spojením nebude tak horké. Nevzpomínám si, kdy naposledy jsem v romantickém snímku slyšel zaznít tolik kurev, čuráků, prdelí a podobných výrazů, stejně tak by člověk těžko pohledal, tak romantické vyznání se z touhy po partnerce jako v případě Barryho. A potom, že jsem divnej..... trocha toho násilí a vulgarismů ještě nikomu neublížila. Je to naprosto normální, zdravé a sex kořenící, že Paule :o) Řeknu to takto, pokud by valná většina romantických snímků byla podobného ražení (pravdou ovšem je, že tento snímek spíše než romant. komediií je psychologickým dramatem s romanticko-humorným(Andersonovým) nádechem) , stal by se ze mě „na stará kolena“ snad ještě velký fanoušek tohoto žánru. Takhle netradičních „romantických komedií“ je jako šafránu a stejně tak by člověk těžko pohledal tak (na první pohled) nesourodou hereckou dvojici. Že je E. Watson vynikající herečka, vím již dávno, ale teprve včera jsem zjistil, kde se v A. Sandlerovi vzal ten dramatický potenciál, který mnohem později zůročil v komorním snímku M. Bindera: Reign over me. Co říci závěrem: Punch-drunk love té sklíčenosti a naděje z Magnolie, hravosti a nadhledu Boogie Nights a sžíravosti a poznání z There will be blood nedosahuje (to si přiznejme), leč zdařilou (netradiční) žánrovou vlaštovkou bezesporu je. (10.08.2011)

Režisér Paul Thomas Anderson si mě naprosto získal svou Magnolií a tímto snímkem mi opět potvrdil, že patří mezi nejoriginálnější tvůrce. Opilí láskou je vážně náročný snímek a vůbec ne pro každého. Uznávám jeho filmařské kvality, výborně a hodně originálně zrežírovaný film. Adam Sandler se mi po herecké stránce nikde zatím nelíbil víc, opravdu výborný herecký výkon. Hlavní romance je vlastně opravdu krásná a nevšední, jenomže těch 91 minut pro mě bylo neúprosně dlouhých. Zatímco tříhodinová Magnolia mi vůbec nepřišla jako tříhodinová, tak u Opilí láskou mi přišlo, že se na film dívám půl dne a to vážně nepřeháním. Když o filmu přemýšlím, tak vím, že je vlastně výborný a režisérovi se asi povedlo zobrazit vše, tak jak chtěl, ale nasazené tempo filmu pro mě bylo fakt šílené, přitom podobný styl vyprávění mám ráda, asi se řadím do té skupiny, pro které tento film není úplně to pravé, ale pokud máte rádi tyto malé a opravdu nevšední romance, tak film i doporučuji, třeba se do něho dokážete položit tak, jak já to nedokázala. (20.08.2011)

PTA dokázal s mými emocemi zahýbat i napočtvrté... Něco tak svižně natočeného je v dnešní době nemalou vzácností - něco, co mne donutí hltat příběh očima, fandit hlavní postavě, a k tomu si užívat vytříbený soundtrack. Zatím jsem kupodivu nenarazil na jiného režiséra, který by tak mistrovsky zapracoval hudbu do svého díla (možná s výjimkou Petera Jacksona). PTA nenabízí divákovu sluchu podkreslení jen v důležitých momentech, emocioálních nebo akčních scénách. On jednoduše nahraje momumentální soundtrack, a vloží jej do filmu. Přidá hudbu k obrazu. Postavy se přirozeně baví, děj plyne kupředu, ale nikdy není ticho. Nestačím se divit, proč podobnou metodou nevzniká více snímků, je to skvostný zážitek - Anderson jen potvrzuje své místo v mé osobní režisérské TOP 10. Plusů je pochopitelně více: výborný Sandler, absence hluchých míst, snímek nutí přemýšlet, daří se mu neokázale šokovat, je plný zapamatováníhodných scén... Opilí láskou jsou romancí milénia. (24.01.2010)

Těžko popsati. Nevím, či jsem se díval do prázdna nebo jen opile přihlížel bizarním eskapádám, avšak tahle melancholická cesta za láskou mě ohromila i otupila svou skrytou krásou. Naprosto nečekaně vás smete svou promyšleností, emotivností, šokovaností a donutí se zamyslet, či prožít něco podobného jako Barry, by bylo pro vás to pravé, na co čekáte celý život. Nádherně opojný soundtrack tomu jen přidává. (14.08.2008)

Předpokládám, že podobný romantický film ještě většina z nás neviděla. Když jsem někde slyšel český název filmu, zaváhal jsem (ačkoliv jsem jednomu nejmenovanému kamarádovi tvrdil, že jsem skrz všechny žánry ;-) Nakonec jsem se ale odhodlal díky Emily Watson a Adamu Sandlerovi, o kterém jsem ve spojistosti s tímhle snímkem slyšel, že snad překročil svůj vlastní stín. Byl jsem uchvácen! Neotřelostí, hudbou, nápady, přístupem, který milostný film snad dokonce povyšuje na víc, než doposud byl. Jenom bych si dovolil oponovat - z komedie má snímek málo. Zasmějete se, ale zároveň vám běhá mráz po zádech... (13.05.2003)