Renfield

Zatímco dění v řídících věžích sleduji, na palubě United 93 jsem jeho součástí. Souhra dispečerů seznámí se známou situací (přesto, vidět ten náraz znovu a v tomto podání...), postupně buduje napětí a děj především po uvědomění si situace zintenzivňuje. Vše působí jako dokumentární rekonstrukce, takže těžko pro natočení této látky najít někoho vhodnějšího, než je právě Paul Greengrass. Jeho už klasické pojetí vtahuje více právě na palubě United 93 a dává pocit, že to ve skutečnosti mohlo proběhnout velmi podobně. Ta je obsazena méně známými herci, jejichž výkon se dá označit za trefně civilní a to včetně naprosto uvěřitelných telefonátů blízkým. Kamera nezná klid, často je v detailním záběru na tváře herců, aby ten nejsilnější záběr vůbec přišel nakonec... ruce. John Powell tentokrát nic nežene kupředu, není to třeba, jeho hudba je vlastně velmi tichá, přesto však nepřeslechnutelná, atmosféru dotvářející. V závěrečném boji o kokpit jdou intenzita a prožitek k maximu. Greengrass navíc nepotřebuje "krásné" závěrečné obrázky, tam kde by je jiní zařadili, on hodí titulky a diváka sráží k zemi. 85%

Fantastický a příjemně surreální svět jedné půdy, na které byl z často odložených věcí rozhýbán i ten poslední hadr. Animace stejně jako využití všech těch věcí nadchne, výborná hudba potom dotváří atmosféru, jen ten tuctový a především co se postav týče nedotažený příběh všemu podkopává nohy. 65%

Sluncem rozpálené Hell's Kitchen atmosférou připomene některé z mafiánských klasik. Nakonec i tady se několik mafiánů objeví, na všechny potom dohlíží De Niro, jen z lehce netradiční strany. Právě on je vzorem alespoň některých z party kluků, kteří v této čtvrti prožívají poslední dny svého "bezstarostného" dětství. Jejich přátelství jim díky výborným hereckým výkonům není složité věřit a prožívat. Film má v této části čas, představí jak zásadní postavy, tak třeba problémy v rodinách a dá patřičný prostor i scéně, která veškerou pohodu navždy změní. V ústavu je zase stručný, více ani není třeba vidět... jídelna, sklepení, zápas, ale i návštěva Bobbyho řeknou vše. Když jsem zmínil výborného Roberta De Nira, musím to stejné udělat i v případě Kevina Bacona a Dustina Hoffmana. Poslední jmenovaný je hvězdou soudu, dospělé verze kluků mi k těm dětským zkrátka nejdou. Soudu navíc chybí čas, což mu sice nebrání v silných momentech, ale těm by rozvedení neuškodilo. Takhle mi přijde lepší to kolem něj, poslední popovídáni s Nokesem a závěrečné poslední posezení v tomto složení. 80%

Očekávaný nárůst hlavních linií tvůrci nezvládli úplně nejlépe, některé epizody působí dojmem, že pořádně netuší, o kom chtějí vyprávět. Nejvíce to odnáší překvapivě upozaděný Spartakus, takže nemám pocit, že by jeho nevýraznost byla vinou Liama McIntyreho. O poznání lépe jsou na tom výborné linie Ashura a Glabera, který převzal po Batiatovi roli hlavního intrikáře, což funguje výborně. Podobně jako návraty na stará známá místa v epizodě Libertus. Aréna tomu zkrátka chyběla, tohle bylo to nejlepší možné rozloučení s ní a zároveň start podstatně zajímavější části série, ve které má zase své místo i Spartakus. Ten krom přípravy na finální střet s Glaberem musí dělat svá první "politická" rozhodnutí a několikrát také klidnit tření mezi lidmi různých národů v jeho skupině. Intrik dle očekávání ubylo, přesto dům Batiatův stále stojí a dění v něm v mnoha částech překonává osudy skupiny. Naštěstí to neplatí pro dvě závěrečné epizody, které jsou z tohoto pohledu naprosto vyrovnané. Obzvlášť prolínání výborné bitvy s až hororovým děním v domě. Lucretia, dítě, plazící se Ilithyia a ten pohled. 75%

Politika jako pozadí jejich příběhu? Mám ten pocit. Ona dlouho nezůstane tlumočnicí v nebezpečí z úvodu, čím víc je toho řečeno, tím méně se ví, je tajemně nejasná. On z tohoto pohledu pravý opak, zlomený agent, který o sobě v jeden moment řekne vše podstatné a jehož zájem o ni může být více než pracovní, nedivím se mu. Sean Penn a Nicole Kidman dávají dlouhým dialogovým výměnám napětí, přesto to dokáží i bez nich, pohledem přes ulici z oken dvou nespavců... pro jejich vztah mám pocit ta nejzásadnější scéna vůbec. Kamera si převážně noční New York užívá a společně s hudbou tvoří občas až mysteriózní atmosféru, tak vhodnou k oběma rovinám filmu. Ta politická má přesah, je též více založena na dialozích, přesto ani ona nepostrádá napětí. I u ní platí, že čím více se odhalí, tím méně víme, ale ono to všechno zapadne. Její nejlepší část přichází možná až příliš brzy, fantasticky natočená jízda autobusem však finální atentát předčí. Výborný film kazí moment, v němž se obě roviny protnou a mělo by tím přijít to nejsilnější, jenže se čte z knihy... škoda. Přesto velmi silný thriller ze staré školy. 85%

Říkal jsem si, jestli tomu nebude chybět Gus, první epizoda tohle úplně nevyvrátila, dál už by na zbytečné prodlužování jeho linie nebyl prostor. Je co uzavírat, navíc přichází čas na otevřenou konfrontaci Walta s Hankem, který v oné místnosti nachází pro některé velmi nevhodné čtení. Bazén, garáž a fotka prachů v sudu, je čas na Ozymandias, který nejen že předčí tyto zmíněné scény, trumfne i všechny dosud nejlepší epizody. Je totiž kapitolou samou o sobě, vůbec když jde o fantastickou pouštní část, která ukončí život několika postav, aby to ti, co přežijí, měli snad ještě horší... tedy jeden přeživší, druhý se propadá hlouběji do temnot. Sice v jiném smyslu, ale "sympaťák" Todd a banda jeho strejdy toho Guse nahradí a Walt díky nim dojde alespoň k částečnému vykoupení. Protože závěr je naprosto famózní, cestu k němu lemuje všudypřítomný zmar, tak alespoň tak! Zase je nutné vyzdvihnout tady snad ještě lepší práci s postavami, výbornou kameru a její prolínání s hudbou, například v parádně sestříhané vězeňské likvidaci. Větší prostor pro Mikea, jeho práci, ale i něco více z osobního života. A samozřejmě to, co Todda nejlépe představí, Dead Freight. Výborně natočená vlaková loupež a úvod epizody s její finální pointou... tohle nakonec platí téměř vždy, ale právě zde především. 95%

I po třiadvaceti letech to Hollywood vlastně stále vystihuje, v případě Shakespeara snad dvakrát tolik. O otroctví to sice není, ale i tak měl Kit Ramsey toho Oscara dostat, hrál to přeci úplně reálně a těch pokažených dnů. Minimálně za adrenalinovou scénu přeběhnutí dálnice by si ho zasloužil i jeho bratr Jiff. Eddie Murphy je ve dvojroli fajn, Steva Martina jsem herecky přetrpěl a kvůli Heather Graham bych si snad takové natáčení i prožil. Blíže závěru tomu sice dochází dech, ale to není nic co by nevyřešilo několik ninjů s padělanými kabelkami. 75%

Oproti Rogue Nation je Fallout podstatně více akční, za to méně špionský, ale také scénáristicky chytrý. Chybí třeba lepší práce s postavami, což je pochopitelné, příliš času na ni nezbylo. Vidět je to především na v první polovině výborném Walkerovi, do určitě doby nejzajímavější z postav, která navíc Henrymu Cavillovi opravdu sedla. Pod akční stránkou Falloutu se však na tyhle "nedostatky" hodně snadno zapomíná. Honička na motorkách z minulého dílu je překonaná a motorky u toho opět nechybí. Paříž má všechno, fantastický střih a kameru, která dokáže být dynamická, zároveň však naprosto přehledná. Nechybí detailní záběry na Hunta, ale ani "klidné" městské kompozice. Velmi silná je potom část s pařížskou policistkou, vlastně takový vrchol únosu, který v té akční jízdě působí až nepatřičně, přitom tak zapadá. Fallout celkově působí drsněji, špinavěji, čemuž pomáhají i zase výborně natočené fyzické souboje, stačí vzpomenout třeba na záchodky a první výstup kladiva. 80%

Úvodní scéna je sice trefně komediálně nadsazená, přesto ten následný dopad na zem, v němž se příběh s občasnými záchvěvy drží, ději sedne. Výborně v něm funguje tým kolem Ethana Hunta a to včetně upozaděných, kteří si hereckým výkonem tu pozornost stejně urvou. Hunt samotný není tím nejdůležitějším, nebo takhle, zdaleka není tou nejzajímavější postavou, ve stínu téměř do poslední chvíle tajemné Ilsy ani nemůže být. Fantastická scéna v opeře patří z velké části jí, Rebecca Ferguson umí být křehká, přitom nebezpečná, nejasná. Opera má dokonalou souhru kamery, hudby střihu, závěrečná konverzační část zase dialogy. Tam, kde bych čekal podobný nářez, jakým je honička na motorkách, přichází úplný obrat a celé finále se sedí, případně stojí a mluví. Napětím a intenzitou je to však s motorkami minimálně srovnatelné, tak skvěle je to celé napsané. Rogue Nation je navíc prvním filmem v sérii, v němž konečně funguje i záporák v podání výborného Seana Harrise. 85%

Hodinu se velmi úspěšně buduje atmosféra, zběžně se představí postavy a s nimi zákulisí natáčení filmů X. Sedmdesátá léta jsou z toho cítit okamžitě (ta kamera!), má to čas na velmi povedenou scénu koupačky s krokodýlem, ale také řešení sexu před kamerou a věrnosti, sexu ve stáří a stárnutí celkově. Zároveň už z té první hodiny mrazí, velmi fajn je hudební doprovod a nikam nespěchající děj celkově. Očekávání na závěrečnou vyvražďovačku jsou zkrátka vysoká, ale zůstanou nenaplněna. Pečlivě budovaná atmosféra a napětí jsou částečně pryč, vraždy z větší části nenadchnou, prostě se dějí a postelová scéna působí tak nějak nepatřičně... ono to stačilo řešit slovně. Tam kde měl přijít vrchol přichází spíše pád. 65%