Renfield

Michael je zpět, on sám zřejmě ve formě, jakou nikdy neměl, jinak si jeho schopnosti teleportace a dokonalého stopování nedokážu vysvětlit. Tvůrcům to naštěstí takhle šíleně ujede až v závěrečné části, což ještě alespoň částečně napraví solidní finální pointou. Návaznost na dvojku je... prostě je, v rámci žánru ještě přijatelná, ale její atmosféra je tady poloviční. Vražd sice přibilo, ale co na tom, když většinou nejsou vidět. Ty co jsou však opět nepostrádají nápaditost, Michael dokonce použije střelnou zbraň, samozřejmě čistě svým způsobem. Horší je to ve scénách v nichž chybí a které by měly držet příběh pohromadě, dávat mu nějaký smysl. Což se často neděje, protože právě to zásadní končí až příliš brzy. 60%

Příběhově je to příšerná slátanina, do které tvůrci dokázali nacpat věci často nemožné. Hlavní hrdina je nejen neodolatelný (vzhledem k tomu, jak rychle Ellie zapomněla na truchlení), ale je i přeborníkem v hodu maskou. Zkrátka takový Bond, k čemuž nakonec sedí i závěrečná masová likvidace "zaměstnanců" továrny. Kladem rozhodně je, že se toho neúčastní Michael Myers, mezi vlezlou televizní reklamu a ukradený kámen ze Stonehenge, by příliš nezapadal. Nicméně za kamerou stále stojí Dean Cundey, což je naštěstí znát. A nutno říct, že i samotné vraždy jsou často velmi odvážné a originální. 40%

Být to celé jako první procházka lesem vrcholící scénou v tunelu, je to bez debat. Jenže ono to nějak řečeno být muselo (i když je správné pochopení toho velmi nejisté), takže tam, kde bych čekal něco atmosférou podobné lesu, přijde... no, docela bizár, ale nutno říct, že zase výborně pojatý. Les má však právě tu atmosféru, ta je z velké části tvořená souhrou zvuku a obrazu, čímž mi tady přišla nejsilnější. A potom detaily jako pampelišky, práce s hloubkou ostrosti a k ní občas nějaký zvuk, ještě častěji však ticho. Nebo Geoff Barrow a Ben Salisbury, tentokrát samostatně velmi těžce poslouchatelní, tedy s filmem zase sehraní. Herecky je Jessie Buckley velmi fajn a Rory Kinnear táhne celou vesnici, v roli kněze však nejlépe, ty rozhovory s Harper. 75%

Přímočařejší, takže méně omáčky okolo, více bitvy, což je rozhodně fajn. Horší však je, že i tady se bitva velmi rychle okouká, vůbec když jejím tahounem má být Sullivan Stapleton, jehož by Butler srazil k zemi pohledem... dobře, řevem. Leónida tady nahrazuje Artemesia a to více než (ne)slušně. Scény Evy Green jsou tím lepším a mám pocit, že to celé těsně povyšují nad jedničku. 65%

Až příliš založené na jedné bitvě, což samo o sobě není špatně, kdyby ta byla řádně strhující, ale něco takového se v tomto případě říct nedá. Postavy jsou nijaké, takže i jejich osud příliš nezaujme, snad mimo Gerarda Butlera, jehož Leónides film táhne. Bitva postrádá zajímavé choreografie, velkým kladem je vizuální pojetí (tedy pojetí celého filmu), jenže i to opakováním toho samého brzy ztrácí na originalitě. 50%

Stárnutí, vztahový stereotyp a víra v to, že někde jinde je možná něco lepšího. Což o to, možná by i bylo, kdyby se tolik nepodléhalo prvnímu většímu vzplanutí, pod jehož vlivem je pak člověk schopen dělat dříve nemožné a současně být slepý. Každá z postav si tím projde a každou to také změní. Woody Allen tentokrát vážněji, bez obrazové poetiky a vlastně i naděje na "návrat do jistoty", alespoň v pánských liniích. Tohle pojetí nepotřebuje vše dovysvětlit a uzavřít, závěr takový jaký je tomu sedne. Méně vhodná mi přišla klasicky Allenovská hudba, příliš pozitivní pro tento příběh, za to londýnské exteriéry příjemně doladí atmosféru. Herecky nejvíce zaujali Anthony Hopkins a Naomi Watts, jejichž linie byly nejzajímavější. Za to Josh Brolin a spisovatel? Zvláštní volba. 75%

Směska komorního thrilleru z prostředí menších mafií a pohanské mytologie, ve které je čas i na řešení Me Too. Takhle to zní dost neuvěřitelně, nicméně to tam vše je a pohromadě to tak úplně nedrží. Když si záporák Toontje tak nějak udělá jméno a je mu možné věřit jeho nebezpečnost, dobručí se do rituální scény a jeho aura je ta tam. Nebylo by na škodu ubrat na mystičku a to i přesto, že svým způsobem právě to dává filmu nějakou originalitu. Jinak je tu několik zajímavých bizarních výjevů a spousta naprosto nezajímavých postav. Prakticky jsou to všichni mimo Toontjeho a Gerbena, pro nějž je starostování tomuto Bizárovu snad až příliš krutý trest. 40%

Takový život agorafobika, si svoji zajímavostí na dlouhou dobu vystačí. Věčné pohledy z oken, "rozhovory" se sousedy, nebo velmi svá návštěva zubaře. To je potom až škoda, že se Angele nakonec povedlo opustit byt a tím i jeho správně tísnivou atmosféru. Ne že by to venku bylo až tak jiné, nakonec sledovat Angelu mezi lidmi má také své, jenom to chtělo lehce zapracovat na těch kolem ní, protože takhle to celé trochu sklouzává do komedie. Což naštěstí "vysvětlí" pojetí finále, v němž je čas zavzpomínat na tátu a udělat řádnou Sabotage. Bytová část je rozhodně silnější, venkovní je více nadsazená, obzvlášť právě závěr k němuž i díky tomu sedne fajn scéna u dveří. Obě potom pojí výborná kamera a hudba Cliffa Martineze. 75%

Téměř v každé sérii přišel pocit, že tohle je hotový Heisenberg, že Walt se už nemůže propadnout hlouběji, ale byl to opravdu jen pocit. Každou sérií, někdy i každou epizodou, nechává Heisenberg Walta kdesi v dáli. Tak fantastická ta proměna je a není zdaleka jediná, i když společně s Jessem samozřejmě nejvíce viditelná. Jesse dospívá, současně se však propadá do čím dál větších psychických problémů, dlouhou dobu je na něm znát, že chce od všeho pryč, že touží po "normálním" životě, v čemž mu brání Walt. Nenávidí se, přesto se potřebují, jejich vztah výborně shrne jeden hon na mouchu. A takových by tu bylo, Breaking Bad je do posledního feťáka precizně napsáno a obsazeno. Není v něm žádný gangster z vyšších tříd, prakticky všichni působí řekněme obyčejně a v ději nepředvídatelně, i v tom je síla seriálu a jeho příběhu. Každá z epizod má svůj prolog, vůbec by nebylo na škodu vidět je jednou všechny za sebou. Celý seriál má dokonalou technickou stránku a ta se právě v prolozích trefně prolíná se stejně kvalitním příběhem. Není to jen zvolená hudba, kamerové kompozice, ale třeba i zvuk, ticho, například v pouštních pasážích. Díky posledním epizodám Bryana Cranstona herecky překonává Aaron Paul, alespoň zmínit musím ještě Boba Odenkirka, Giancarla Esposita a Deana Norrise. Stát se drogovým bossem zdá se být na léčbu krize středního věku ideální. Více u jednotlivých sérií. 95%

Crank je nejspíš jednou z mála příležitostí, ve které je možné vidět Jasona Stathama v akci. Myšleno jeho akci v Chinatown s Eve, nikoliv běhání, střílení, mlácení... Tahle klasická akce není úplně převratná, což ale pod rychlým tempem filmu a především tunou nejen kamerových vychytávek vlastně tolik nevadí. Ty však mají i svá negativa, všeho moc škodí a tady se to projeví (okouká) příliš brzy. Podobně je na tom i Statham se svým univerzálním výrazem, přitom jinak do role sedne. Do nálady mi však tahle klipovitá "herní adaptace" sedla velmi. 70%