Renfield

Přišlo mi, že jsou karty jasně rozdané, někde dojde ke sblížení, jinde díky tomu k problému. Otázkou tak bylo pouze to, jak k tomu dojde, jenže... Ano, první polovina tam skrze perfektně napsanou dialogovou smršť směřuje, zdaleka však není pouze o tom, řeší se toho opravdu hodně. Zprvu se nese ve velmi příjemné atmosféře, která však postupem času graduje až do toho momentu. A po něm? Lux Æterna dle Lawrence M. Levina? Něco na ten způsob, ovšem tady se v tom dá hledat mnohem víc. Závěrečná vyhrocenost první části, je však mnohonásobně překonána, tohle je do extrému vyhnaná jízda, ve které zase výborně funguje ústřední trio, jenom trochu jinak a přesto stejně. Christopher Abbott a Sarah Gadon výborní, Aubrey Plaza fantastická. 80%

Coenovsky romantické, takže vlastně spíše neromantické, ale také netradičně nenáročné, proti čemuž bych neměl nic, kdyby byli George Clooney a Catherine Zeta-Jones využiti i v nějaké silnější scéně. Hrají výborně, navíc to mezi nimi opravdu funguje, ovšem ty nejsilnější momenty patří řekněme více klasicky Coenovským postavám. Takže Geoffrey Rush, Billy Bob Thornton a především Irwin Keyes jako Sípák Joe, jehož scény jsou oproti zbytku vůbec o třídu výš. 65%

Více než život svůj žije Harry životy jiných. Ten jeho je prázdný, plný samoty a nemožnosti navázat smysluplný vztah a to včetně přátelství. Svůj život Harry plně podřizuje práci, ve které je třeba být také neviditelný. Jenže tato kombinace není udržitelná, vůbec když přijde velmi podezřelá zakázka, která může způsobit to, co už se Harrymu jednou stalo. Ta dvojice v něm probudí svědomí, svým způsobem mu skrze věčné přehrávání rozhovoru začne být i blízká. Jenže, ještě více než thriller je to film o rozpadu osobnosti, do nějž promluví i tato dvojice. A právě skrze její často přehrávaný rozhovor vtáhne i diváka. Sám jsem hledal, co nebylo a některé části postupně raději nepotřeboval slyšet, jak se intenzivně vrývaly do mysli. I když se to kvůli pozvolnému tempu nemusí zdát, ději rozhodně nechybí gradace, vůbec čím blíže je výbornému finále. F. F. Coppola sice komorněji, ale zase ve formě, navíc s velmi dobrou prací se zvukem, tak zásadním pro pocit z filmu. A famózním Genem Hackmanem v hlavní roli. Nepřehlédnutelný je však i John Cazale, nebo Robert Duvall v malé, avšak zásadní roli. 80%

Po Skyfall velmi nečekaný krok mnoho let zpět k Bondovi, co nezná bolest a dokáže si poradit i v naprosto bezvýchodné situaci, při čemž mu často pomáhá velká dávka štěstí. Je zajímavé, že i Spectre má na svědomí Sam Mendes, tedy ten, který dal Bondovi snad nejvíce emocí. Snaží se o ně i zde, ale příliš úspěšný není. Vztahové vzplanutí Bonda s Madeleine nefunguje, což je zásadní problém i pro finální scény. A lépe na tom není ani Christophem Waltzem překvapivě nevýrazně pojatý Blofeld a zase jeho "vztah" k Bondovi. Vůbec po dialogu, jenž by měl být zásadní pro celou sérii... jako kdyby se nic neřeklo, prostě jedeme dál. Spectre je více zaměřené na akci, to mezi ní jakoby nebylo tolik podstatné, čímž dost momentů postrádá smysl. Naštěstí to při kvalitě akčních scén tolik nevadí, stačí vzpomenout na kameramanskou jízdu v Mexico City, nebo automobilovou honičku v Římě, ale i pěkně po staru kontaktně ve vlaku. Finále k nim zařadit nemůžu, je slabší právě díky zmíněným vztahům a především působí jako pocta starším bondovkám. Což svým způsobem vůbec není na škodu, ale ke Craigovu pojetí Bonda mi tohle tak úplně nesedlo. Že by to bylo přítomností Blofelda? 65%

Vztahové sbližování a oddalování jedné dvojice. Ve věku Garyho nic neobvyklého, ve věku Alany už méně běžné, ale vzhledem k věku Garyho zcela pochopitelné, nad takovým krokem nejde nepřemýšlet. Jejich vztah má nejsilnější momenty právě ve chvílích, kdy si "to" jeden nebo druhý uvědomí. Jinak spíše proplouvají dobou, jejími reáliemi a samozřejmě příjemně idylickou atmosférou. Kamera je výborná, použitá hudba dává scénám více emocí, ale proplouvání hlavní dvojice mohlo být méně a to přesto, že to mezi nimi solidně funguje, obzvlášť Cooper Hoffman je velmi fajn. Chybí více takových scén, jako bylo couvání z kopce s prázdnou nádrží. Něco, co by ten ospalý scénář a věčnou pohodu alespoň na krátkou chvíli narušilo. Ano, ve vůbec nejlepší části (nakonec do ní couvání spadá) se o to postará trefně přepálený Bradley Cooper, ještě dříve potom méně přepálený Sean Penn, ale o nich to prostě není. A snad to tolik není ani o Garym a Alaně... Potom zůstává atmosféra, která mi toho večera nestačila, tak snad příště. 65%

Postupný propad do Arvédovi mysli... tam v realitě, jinde v myšlenkách a častém déjà vu. Film, který o něm zdánlivě příliš neřekne a přesto tam ta cesta je. Je v rozhovorech se Zenkem, v šachové partii s Plačkem, vztahu s Vlastíkem a to často skrze jiné... Kostka Neumann, da Vinci atd. Vizuální stránka vtáhne, výborná je kamera, hudba a světlo "ve tmě", protože některé scény hraničí s hororem a příhodně i expresionismem. Tomu a divadelní atmosféře podléhá i slizce ďábelský výkon Michala Kerna, jemuž je Saša Rašilov více než důstojným protihráčem. Čas podívat se do skříně. 75%

Chtěl jsem bizár, ale dostal jsem jenom guláš. Pokud Markova matka vaří podobný, tak se mu vůbec nedivím, že má problém s tím, že už tento týden byl. Nad scénou, nebo postavou, která není (zřejmě) nechtěně vtipná, bych přemýšlel marně. Má to velmi dobře udělané titulky, několik fajn nasvícených záběrů kamery a to je vlastně vše. Děj kráčí vstříc extrému, když už jsem měl pocit, že ten film "má vše", hlavní hrdinové se dostávají na farmu! Závěr si však žádá pořádnou pointu a tak tu máme policejní stanici, nebo pána, co přišel Darie zalít kvítka a vyrušil ji z její klasické spací polohy, při které obvyklým způsobem využívá peřinu. Co na tom, že se zmíněné dvě scény k předešlému ději vůbec nehodí. I když, co vlastně smysluplně navazovalo. 30%

Tvorba Fridy je především v paletě barev filmu, její temperament potom v jeho hudební složce... Atmosféra vtáhne více než příběh samotný, jenž řeší především vztah Fridy a Diega. To samozřejmě není na škodu, mezi Salmou Hayek a Alfredem Molinou to funguje, navíc oba hrají výborně. Akorát té politice se i díky příjezdu hosta vyhnout nedalo, mohlo ji být ovšem méně. Větší prostor mohla dostat právě tvorba Fridy, protože to co tu je, patří k nejsilnějším scénám a obrazy přiblíží. Mám na ně vlastně docela jiný pohled, vše je ještě silnější. 75%

Žádná hluboká studie jednoho vztahu, jak by mohla napovídat výborná úvodní scéna, to není. Jde se jen po tom nejnutnějším a to platí i o policejním vyšetřování. Divák není součástí vztahu Nicka a Amy, pouze ho sleduje, tak jako stále větší počet jiných, kteří jim v některých případech jsou schopni začít žít. Manipulace s veřejným míněním, využití médií k odplatě a jejich síla vůbec, jsou tou nejdůležitější složkou Zmizelé a David Fincher jí podává výborně. Ben Affleck do role Nicka (už pro ten úsměv) jednoduše sedne, Rosamund Pike je jako Amy fantastická. Nemluví, sleduje, dostává se stále hlouběji do těch, kteří ji zajímají, za to ona sama neprozradí nic, už vůbec ne svým pohledem. Snad jen v případě, že jí něco nebo někdo naruší její plány, které musí následně rychle změnit, ale i to je pouze lehké znejistění. Část u Desiho má však svá ale, takže by jí mohla být i škoda, nebýt ovšem jejího konce a následného pokračování, setkání. Zajímavé je, že se opět odehrává v teplých barvách... takové "tady je dobře". Podobně je na tom i výborná scéna prvního setkání Nicka s Amy, po niž rychle přichází chlad, který občas přeruší pouze světla reflektorů, nejen v televizních studiích. To setkání a především závěrečná část filmu je vlastně nečekaně osobní. Nebo takhle, nutí přemýšlet i ty, kterým se to nemůže stát. Pokud někdo takový vůbec je... 85%

Mnohem více o zákulisní manažerské práci, než hře samotné, což je fajn i přesto, že mám baseball velmi rád. Tento pohled je totiž originálnější, nepotřebuje klasický závěr sportovních filmů, bohatě stačí například scéna vyhazování hráčů, jako by to ani nebyli lidi, ale obyčejné věci. Chladně a bez viditelnějších emocí. Velmi fajn je i závěr a samozřejmě veškeré počítací scény. Také to celé stojí především na dialozích a souhře hlavní dvojice, což se povedlo na výbornou. 75%