Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Animovaný
  • Horor

Recenzie (1 160)

plagát

Perníkový tatko - Season 5 (2012) (séria) 

Říkal jsem si, jestli tomu nebude chybět Gus, první epizoda tohle úplně nevyvrátila, dál už by na zbytečné prodlužování jeho linie nebyl prostor. Je co uzavírat, navíc přichází čas na otevřenou konfrontaci Walta s Hankem, který v oné místnosti nachází pro některé velmi nevhodné čtení. Bazén, garáž a fotka prachů v sudu, je čas na Ozymandias, který nejen že předčí tyto zmíněné scény, trumfne i všechny dosud nejlepší epizody. Je totiž kapitolou samou o sobě, vůbec když jde o fantastickou pouštní část, která ukončí život několika postav, aby to ti, co přežijí, měli snad ještě horší... tedy jeden přeživší, druhý se propadá hlouběji do temnot. Sice v jiném smyslu, ale "sympaťák" Todd a banda jeho strejdy toho Guse nahradí a Walt díky nim dojde alespoň k částečnému vykoupení. Protože závěr je naprosto famózní, cestu k němu lemuje všudypřítomný zmar, tak alespoň tak! Zase je nutné vyzdvihnout tady snad ještě lepší práci s postavami, výbornou kameru a její prolínání s hudbou, například v parádně sestříhané vězeňské likvidaci. Větší prostor pro Mikea, jeho práci, ale i něco více z osobního života. A samozřejmě to, co Todda nejlépe představí, Dead Freight. Výborně natočená vlaková loupež a úvod epizody s její finální pointou... tohle nakonec platí téměř vždy, ale právě zde především. 95%

plagát

Trhák pána Bowfingera (1999) 

I po třiadvaceti letech to Hollywood vlastně stále vystihuje, v případě Shakespeara snad dvakrát tolik. O otroctví to sice není, ale i tak měl Kit Ramsey toho Oscara dostat, hrál to přeci úplně reálně a těch pokažených dnů. Minimálně za adrenalinovou scénu přeběhnutí dálnice by si ho zasloužil i jeho bratr Jiff. Eddie Murphy je ve dvojroli fajn, Steva Martina jsem herecky přetrpěl a kvůli Heather Graham bych si snad takové natáčení i prožil. Blíže závěru tomu sice dochází dech, ale to není nic co by nevyřešilo několik ninjů s padělanými kabelkami. 75%

plagát

Mission: Impossible - Fallout (2018) 

Oproti Rogue Nation je Fallout podstatně více akční, za to méně špionský, ale také scénáristicky chytrý. Chybí třeba lepší práce s postavami, což je pochopitelné, příliš času na ni nezbylo. Vidět je to především na v první polovině výborném Walkerovi, do určitě doby nejzajímavější z postav, která navíc Henrymu Cavillovi opravdu sedla. Pod akční stránkou Falloutu se však na tyhle "nedostatky" hodně snadno zapomíná. Honička na motorkách z minulého dílu je překonaná a motorky u toho opět nechybí. Paříž má všechno, fantastický střih a kameru, která dokáže být dynamická, zároveň však naprosto přehledná. Nechybí detailní záběry na Hunta, ale ani "klidné" městské kompozice. Velmi silná je potom část s pařížskou policistkou, vlastně takový vrchol únosu, který v té akční jízdě působí až nepatřičně, přitom tak zapadá. Fallout celkově působí drsněji, špinavěji, čemuž pomáhají i zase výborně natočené fyzické souboje, stačí vzpomenout třeba na záchodky a první výstup kladiva. 80%

plagát

Mission: Impossible 5 (2015) 

Úvodní scéna je sice trefně komediálně nadsazená, přesto ten následný dopad na zem, v němž se příběh s občasnými záchvěvy drží, ději sedne. Výborně v něm funguje tým kolem Ethana Hunta a to včetně upozaděných, kteří si hereckým výkonem tu pozornost stejně urvou. Hunt samotný není tím nejdůležitějším, nebo takhle, zdaleka není tou nejzajímavější postavou, ve stínu téměř do poslední chvíle tajemné Ilsy ani nemůže být. Fantastická scéna v opeře patří z velké části jí, Rebecca Ferguson umí být křehká, přitom nebezpečná, nejasná. Opera má dokonalou souhru kamery, hudby střihu, závěrečná konverzační část zase dialogy. Tam, kde bych čekal podobný nářez, jakým je honička na motorkách, přichází úplný obrat a celé finále se sedí, případně stojí a mluví. Napětím a intenzitou je to však s motorkami minimálně srovnatelné, tak skvěle je to celé napsané. Rogue Nation je navíc prvním filmem v sérii, v němž konečně funguje i záporák v podání výborného Seana Harrise. 85%

plagát

X (2022) 

Hodinu se velmi úspěšně buduje atmosféra, zběžně se představí postavy a s nimi zákulisí natáčení filmů X. Sedmdesátá léta jsou z toho cítit okamžitě (ta kamera!), má to čas na velmi povedenou scénu koupačky s krokodýlem, ale také řešení sexu před kamerou a věrnosti, sexu ve stáří a stárnutí celkově. Zároveň už z té první hodiny mrazí, velmi fajn je hudební doprovod a nikam nespěchající děj celkově. Očekávání na závěrečnou vyvražďovačku jsou zkrátka vysoká, ale zůstanou nenaplněna. Pečlivě budovaná atmosféra a napětí jsou částečně pryč, vraždy z větší části nenadchnou, prostě se dějí a postelová scéna působí tak nějak nepatřičně... ono to stačilo řešit slovně. Tam kde měl přijít vrchol přichází spíše pád. 65%

plagát

Jak zostałem gangsterem. Historia prawdziwa (2019) 

Trocha Scorseseho, trocha Ritchieho, opravdu hodně adrenalinu a to všechno pěkně po polski! Sice bych si tím termínem historia prawdziwa nebyl až tak jistý, ale o to vlastně vůbec nejde. Bezejmennému hrdinovi by těch jmen sedlo a to včetně těch nám dobře známých. Jeho příběhu nechybí přehlednost, což se ne vždy podaří, když film sype informace, postavy a navíc kráčí přes desetiletí. Nepostrádá dynamiku podpořenou velmi pestrým soundtrackem a samozřejmě kamerou, střihem... Takový kostel nabízí mnoho využití a co když se svatba s popravou vhodně prostříhají. Nechybí řada výborných dialogů, které díky polštině působí ještě úderněji a postavám vyloženě sednou. Z těch samozřejmě musí zaujmout hlavní hrdina, ale i jeho "syn" Walden, v jehož roli je Tomasz Włosok fantastický a čím blíže závěru, tím více. Právě díky výbornému závěru budiž odpuštěna lehká ztráta tempa přibližně uprostřed filmu a Magda, jejíž naivita působí občas hodně neuvěřitelně. 80%

plagát

Severan (2022) 

Přímočařejší příběh si žádá přímočařejší pojetí i v případě Roberta Eggerse. Nebo takhle, po zdaleka nejen vizuálně fantastickém útoku na vesnici jsem už nechtěl vidět nic jiného než podobně silnou a brutální odplatu a přípravu na ni. Jenže to se překvapivě neděje, příprava na odplatu je dlouhá, má čas i na lásku, která tedy tak úplně nefunguje a to ani v závěru. Alexander Skarsgård mi sedl více do "divočejších" pasáží než romantické linie, z niž jsem měl pocit, že je spíše jednostrannou záležitostí Anyi Taylor-Joy. Každopádně je sympatické, že Eggers dává pro kariéru zásadní roli dalšímu z dlouholetých "upírů". Odplata u bran pekelných nenadchne, mnohem více by jí slušelo zasazení do té doby kamerou výborně využívané okolní krajiny. Rituální pasáže celkově mají sílu, spojení hudby a vizuálu vyžene jejich atmosféru k branám Valhally, jenže jsou silné samy o sobě, do příběhu tak úplně nezapadají, alespoň ne v takovém množství. 70%

plagát

Záhrada (1995) 

Jakub na své cestě z vyhoření zpět do života potkává i nezvané hosty, kteří se čas od času na zahradě objeví. Ti svůj význam sice mají, ale scény s nimi jsou oproti těm s Jakubovým otcem, nebo nejlépe samotnou Pannou zázračnicou, téměř poloviční. Vypravěčovo označení Heleny snad nemohlo být trefnější, Zuzana Šulajová v její roli působí opravdu magicky a i když to sama rozhodně nemá snadné, Jakubovi pomůže onu cestu zpět nalézt. Tedy takhle, pomohou si navzájem. Jejich vztah je plný takové příjemné pozitivity, výborné jsou scény postupného sbližování (mraveniště... ten film má i humor a není ho málo), ty stále intenzivnější a jasnější pohledy očí. V závěru strom poznává svého otce, osudy se prolnou a Jakub by už vlastně ani nepotřeboval pohádkovou zahradu. Jenže jde takové místo úplně opustit? Těžko. Vrchol poetiky tohle dílo. 80%

plagát

Marťanské lodě (2021) 

Děj začíná mít sílu, odehrává se velmi zajímavá scéna, aby najednou přišel nečekaný střih, který celé vyprávění přesouvá úplně jinam. Mnoho scén tak působí neukončeným dojmem, příběh nemá čas na větší rozvinutí, podobně je na tom i ústřední vztah, a to je vzhledem k tématu filmu velká škoda. Eliška Křenková hraje opět výborně, Martin Kyšperský si to sice celé prožil, avšak herecky zkrátka tolik neoslní. Když připočtu zmíněný střih, jejich vztahu jsem dlouhou dobu vůbec nevěřil. Filmu naopak hodně pomáhá neokoukané prostředí Brna, kamera, výborná hudba a závěr, ve kterém to všechno přeci jen zapadne... 65%

plagát

Halloween II (1981) 

Uplynulo snad několik minut, je to stále stejná noc v ulicích Haddonfieldu a Michael v ní získává svoji nesmrtelnost, což sice nepotěší, ale naštěstí je to kvalitou minimálně vyváženo. Hned úvodní dlouhá scéna z jeho pohledu je fantastická, ve spolupráci s hudbou okamžitě navodí tu správnou atmosféru. Michael sleduje život v ulicích, projíždějící policejní auta, ale také občas nahlédne do oken, aby vybral dalšího... vypadá to, že ten kdo má puštěný správný film má protentokrát štěstí. Dvojka je samozřejmě ještě přímočařejší, neřeší se dialogy, postavy, snad jen na rodinné vztahy je trochu času, to když jde Michael navštívit sestru do nemocnice. Dění mezi úvodem a nemocnicí naštěstí není příliš dlouhé, právě za jejími zdmi se vrací mrazivá atmosféra. Kamera zase často z pohledu Michaela prochází stále prázdnější chodby, výborná je práce se světlem a nakonec i samotné vraždy, jejich provedení. Protože už to není jen o noži (skalpelu), třeba taková noční lázeň. 75%

Reklama

Reklama