Renfield

Anton Chigurh názorně ukáže, že taková obyčejná bomba dokáže být platná v mnoha situacích, jenom si nejsem jistý jednoduchostí její přepravy. Javier Bardem ho pojal výborně, každou scénu s ním, nebo Llewelynem Mossem v podání taktéž fantastického Joshe Brolina, jsem doslova hltal. On také až příliš brzký vrchol filmu přichází ve scéně, v niž se oba střetnou. Když se vymění všechny bundy a košile a oba hlavní protagonisté vyklidí pole, film vyšumí do prázdna. Podobně dopadne i Ed Tom Bell, patrné je to právě především v závěru, když se i ty jinak krásné kamerové kompozice okoukají a děj už pouze dojíždí. Přitom dlouhé statické záběry do interiéru, nebo ještě lépe krajinné obohacené o vkusně zaparkovaná auta a ležící mrtvoly, dokáží tvořit syrovou westernovou atmosféru. Jenže to by tu nesměly být zbytečné a utahané linie. 75%

Je to celé podloženo velmi silným reálným příběhem, kterému nechybí výborná dobová atmosféra. Jedna z nejlepších scén přichází hned v úvodu, aby především ve vězení (Kmotr), nebo finálním soudu (vyjdu hlavním vchodem), následovala řada dalších. Daniel Day Lewis je kapitolou sám o sobě, i zde ho čeká jedna z jeho velkým proměn, přesto mám tentokrát pocit, že Pete Postlethwaite je ještě lepším. Jak už to tak bývá, odklon od reality dal filmu další možnosti a to, že Gerry sdílel celu se svým otcem, je velkou výhrou. Právě vývoj jejich vztahu mi přišel tím zdaleka nejzajímavějším, čímž rozhodně nechci říct, že by byl zbytek výrazně slabší. Přesto i ve výborně zrežírovaném a trefně syrově pojatém filmu zkrátka udělají dva velcí herci své. 85%

Julie si stále není jistá, kam dál směřovat svůj život. Tuhle nejistotu často odnáší její nejbližší okolí, přesto jí to nemůžu mít za zlé, naopak mám pro ni v mnoha ohledech pochopení, zároveň s ní však úplně nesouzním. Což nakonec s nikým z trojice, se sympatiemi si film dává na čas, aby blíže k závěru přece jen někoho potvrdil. Jeho vyprávění má spád, své z tohoto pohledu udělá i velmi vhodné rozdělení do kapitol. Velmi vhodné v jeho rychlejší a řekněme komediálnější části, v melancholickém závěru už kapitoly spíše ruší. Ten je sám o sobě jiným filmem, snad trestem pro nejhoršího člověka na světě? Možná. Má to výbornou kameru a scénu, ve které se řeší, co je a není nevěra. Zajímavá Trierovka, tentokrát od Joachima. 80%

Fantastický "prolog" nadchne atmosférou, je nejen portrétem Gothamu, ale i samotného Batmana, o jehož vnitřním rozpoložení hodně prozradí. Jeho boj se sebou prostupuje celým filmem, proto mi pojetí Roberta Pattinsona velmi sedne a to u obou identit, i když je tu Bruce Wayne jen v takové ochutnávce. The Batman je nejsilnější tam, kde se nejvíce inspiruje, fantasticky se v něm pracuje s kamerou či temnou atmosférou. Co záběr to perla, obzvlášť noční městské kompozice, vždy přesně a velmi poutavě nasvícené. Příběh by chtěl být chytrou detektivkou, což se mu jistou dobu i daří, ovšem nohy mu podráží neuvěřitelné scény jako pohřeb, nebo ještě hůře celý závěr. Na celkovém napětí udělá své i silně přestřelená délka. Dlouhé pohledy a pomalá chůze do toho sice zapadnou, ale brzy se okoukají, uspávají. Naštěstí se tu velmi často ostře svítí do kamery, dobrý to tah! Uspávání neplatí pro scény, v nichž se vyskytují záporáci, společně s Batmanem/Brucem nejlépe napsané a i na malém prostoru zahrané postavy. Paul Dano a Colin Farrell jsou výborní, ale hlavní slovo si zde bere Carmine Falcone v podání Johna Turturra. Hudba stejně jako kamera dokáže připomenut doby dávno minulé, ovšem v tomto případě nemám pocit nějakého souznění, navíc se ústřední motiv opakuje až příliš. Přesto po druhém zhlédnutí zvýším, na třetí si však dám odstup několik let. 70%

Přísným dohledem si to možná zbytečně ubírá na kvalitě. Je to zručně zrežírováno, nechybí fajn klipové momenty (parádní kamera), ale hlavně hned v úvodu trefně vystižená atmosféra ghetta, díky níž děj vtáhne a už nepustí, vůbec když se stoupá k vrcholu. Na něm krom méně výrazných osobních dramat nemohou nezaujmout koncerty a samozřejmě párty. Je to zkrátka jeden dlouhý klip, v němž jsou Ice Cube a Dr. Dre vzhledem ke skutečnosti hotovým ztělesněním ctností, což je právě škoda. Větší důraz na dramatično by třeba i vztahům mezi postavami jen prospěl, smlouvy a dvě skladby příliš tření nenadělají a nemocnice už emoce nedožene. Velmi fajn je i typově přesné obsazení, celkově však Straight Outta Compton zůstává výborně natočenou biografií s dohledem. 75%

Nic pro těžkého introverta, takový zásek v terminálu. Viktor Navorski to však zvládá a rychle si svým "bojem" získává zájem některých ze zaměstnanců letiště. Škoda, že není více prostoru věnováno boji opravdovému, tedy válečnému stavu ve Viktorově domovské zemi a následkům, které nese on samotný. To málo co tu je navnadí, aby bylo brzy nahrazeno jazzem, romantikou a přátelstvím. Scéna odchodu z letiště těžko mohla být "pozitivnější", přitom obzvlášť v první polovině umí Terminál pobavit stejně dobře, jako dojmout. Řemeslně u Spielberga klasicky bez debat, což platí i pro Toma Hankse v hlavní roli. 75%

Rodinný vztah k Sylvii je vykreslen tak silně, až bylo jejího prodeje líto i mně. To vše ještě před pointou, která na to všechno dává ještě jeden neuvěřitelný (a přesto skutečný) pohled. Výborní herci a krásná kamera, tohle je opravdu velký malý film. 85%

Jakým způsobem docválá koník do cíle není důležité, hlavně aby docválal a skončil v těch pravých rukou. Dejan má den blbec jak se patří a takový den se musí kráčet přes... zmlácené. Jestliže je první polovina černou komedií, ta druhá má mnohem blíže k dramatu, vůbec ve finále s dcerou. I když i tam je místo na omyl. 75%

Neměl jsem pocit, že by matka měla jakoukoliv snahu se s dcerou sblížit. Pořád jsem čekal na nějaký zlom v jejím chování, které je sice vzhledem k cíli cesty a okolnostem částečně "pochopitelné", ovšem ve vztahu k dceři naopak neuvěřitelné. Ona je tou obětí. 80%

Oživlé van Goghovi obrazy, ale žádný náhled do jeho duše, "pouze" detektivní pátrání po příčinách jeho úmrtí a případném vrahovi. Svým způsobem originální příběh, který ovšem svým vystavěním těžce zaostává za dech beroucí formou. Právě díky animaci a s ní dokonale souznící hudbě bych pohled do Vincentovi duše a pochopení jeho démonů ocenil více než průměrnou detektivku. Nebo kombinaci obojího, nakonec ten náhled poskytlo pozdější At Eternity's Gate. 65%