Renfield

Úvodní lesní část jakoby podtrhovala sesterské pouto. Je téměř naposledy příjemně idylická, plná zpěvu ptáků a barev, které jsou tím jediným, co zůstává až do konce filmu, když příběh postupně šedne. Ten je velmi naturálně pojatý, dokáže překvapit a cestu k sesterské dvojici neulehčí, ani ony totiž nejsou bez chyby. Ale přesto, ta pravá rodina nemusí být vždy rodina... otci se muselo velmi těžce žít, obzvlášť po "nalezení". Pokud si společně s manželem Eurídice někdy tedy chybu připustil, ten samozřejmě zase jinou. Zmíněná až typicky jihoamerická barevnost, dokáže společně s nádhernou hudbou tu trochu pozitivity vyzdvihnout, aby však zároveň nepřekážela scénám smutnějším. Třeba těm z dnešní doby... Závěr, jenž mi k příběhu sedne, i když jsem jim to přál dřív a samozřejmě jinak. 80%

Nečekal bych, že je možné udělat z domu Batiatova ještě větší bordel, myšleno orgie, které i zde ovšem mají své intrikánské pozadí. Bohové arény jsou mnohem více než pouze vyplňující řadou. Představí Gannica a hlavně doplní příběh Crixa, Ashura a především Oenomause, jehož střihově se prolínající souboj (Melitta, Gannicus) s původním Doctore je jedním z vrcholů série. Ta samozřejmě znovu stojí především na intrikách, jejichž už nedílnou součástí jsou právě souboje a zmíněné orgie. V Krvi a písku v nich nejlépe uměl chodit Batiatus, ani zde tomu není jinak. Ten opět vzhlíží vysoko a přehlížet ho se nevyplácí, o čemž se ve výborné závěrečné epizodě přesvědčí jeho sokové. Ale i přátelé... vznik jeho nepřátelství se Soloniem mě zajímal nejvíce a právě tahle linie je jednou z nejlepších. Cesta k tomu, co víme, zkrátka může být velmi zajímavá, což v této sérii neplatí pouze pro postavu Batiata. 75%

Ztraceni v samotě neustále živého Tokia. Ať to zní jakkoliv zvláštně, taková lehce příjemná samota je cítit téměř z každého, často neónového záběru. Tokio je nádherné, ale cizí podobně, jako celá japonská řekněme nátura. Proto se Bobovi vůbec nedivím, že každý večer končí v baru, vůbec když mu v práci nalejí ledový čaj. Jeho "střet s Japonci" je výborný, obzvlášť scény natáčení reklamy nebo focení, řeknou k tématu vše podstatné. Při vysedávání v baru je to pak více na hercích a Bill Murray jednoduše pohledem řekne vše, což samozřejmě zdaleka neplatí pouze v baru. Ten, co už si nemusí nic dokazovat, má přehled a hlavně na spoustu věcí nadhled, je dokonalým kontrastem k Johnovi. Z tohoto pohledu se Charlotte v podání taktéž skvělé Scarlett Johansson vůbec nedivím. I ona má svůj "pohled", ten při zpívání karaoke... je to tam, ale má to naději? Má to hlavně fajn atmosféru, výborný scénář, v němž se snad každý najde a závěr, jenž nemohl být lepším. Prostě si otevřít lahev Suntory a ztratit se. 90%

Mně pojetí soubojů a nejen jich překvapivě sedne, má své opodstatnění, ději dává v části, ve které začne kráčet více svoji cestou, takovou fajn skorooriginální atmosféru. Od přílišné inspirace se totiž velmi brzy upustí, stejně tak se od soubojů v aréně rychle přesuneme do ludu, k soubojům spíše dialogového ražení. V nich vyniká John Hannah jako všehoschopný Batiatus, zřejmě nejlépe napsaná postava, která má i své světlé chvilky, v nichž působí vlastně sympaticky, aby v tom vždy bylo ukryté jediné, prospěch. Vzhlíží stále výš, aby byl těmi nad ním neustále přehlížen, shazován, za což především ve výborné předposlední epizodě právě oni zaplatí. Mnoho v tomto ohledu řeknou i Lucretia s Ilithyií, skutečný zlom v jejich vztahu nastává s výbornou scénou vyplnění tužeb a následné vraždy jedné z vlivných. Na čemž má zásadní podíl samotný Spartacus, jenž plány všech dokonale pohřbí, když v posledním souboji myšlenkově udolá a na svoji stranu dostane samotného Crixa. Jatka můžou začít, výborná poslední epizoda tak zúčtuje se všemi. 80%

Pouhá Malénina procházka po městě způsobí, když jsme v té Itálii, hotovou erupci závisti. Ty narážky jsou neuvěřitelné, občas až smutně směšné, čekat na nějakého zastánce je marné. To mě dost překvapilo, ale neznám dobře místní náturu, navíc film je především o té závisti a jejich následcích. A samozřejmě i o zamilovaném Renatovi, který dělá v rámci země a jeho věku vše možné, aby Malénu obhájil. Vyprávění z jeho pohledu je výborně pojato, navíc dává prostor kameře, jež z Malény nespustí oko objektivu. Dlouhé scény na jeden záběr vtáhnou do ulic Castelcuta, vůbec když je podbarvuje romantická hudba Ennia Morriconeho. Ale kamerou nádherné jsou i ty, kdy její pohled putuje po postavách, aby každá řekla nějakou tu svou... lež. 80%

Na filmové Fargo zdaleka nejvíce odkazuje hned úvodní série. Ostatní kráčí více svoji cestou, ale stále s rozpoznatelnými, především příběhovými vlivy filmu. V případě čtvrté série je ale tato cesta dosti klikatá, což kvalitu celku sráží. První tři však světu Farga skládají poctu, rozšiřují ho, doplňují o jedinečné a vždy přesně zahrané postavy. Thorntonův Lorne Malvo, Thewlisův V.M. Varga, nebo Hanzee Dent a dvojice pánů Wrench a Numbers, jsou jen tou menší částí z nich. Vše má místo, vše má čas, na pozadí války mafií se může odehrávat spousta malých příběhů, díky výborně napsanému scénáři totiž dávají smysl. A také prostor pomalejším scénám se silnou atmosférou, v nichž se ještě více předvede již tak fantastická kamera. Poslední zmíněné může částečně platit i pro čtvrtou sérii, pro všechny potom ještě nádherná výprava, kostýmy a Jeff Russo, jenž hudební motivy filmu trefně rozšiřuje. Více u jednotlivých sérií. 85%

Po Bourneovi působí tento polibek sakra hořce, naštěstí alespoň ne příliš dlouze. Jako akční oddechovka se to především díky hláškám vydržet dá. Ty jsou nakonec tím jediným, z čeho je Shane Black jasně cítit a svoji práci odvedou. Akce trpí nadužíváním zpomalených záběrů a přepálených výbuchů, hlášky ji dokáží oživit a co se snesitelnosti týče, pomohou i některým postavám. Tou nejzajímavější je tu nepřekvapivě Mitch Samuela L. Jacksona, jemuž opět nepřekvapivě ony hlášky sednou do huby nejlépe. Za to Geena Davis to především ve svoji druhé zabijácké poloze příliš nedává a nepomůže jí v tom ani do příběhu očekávaně zapletená dcera. 60%

Tam je úplně všechno a všichni, navíc to drží pohromadě mnohem lépe, než třeba plány některých zúčastněných... Ale tak alespoň, že na předpověď smrti se dá spolehnout, tedy z padesáti procent. První polovina v našlapaném tempu chrlí jeden zmar za druhým. Zřejmě bych to vzdal hned po návštěvě Bílého domu, v případě dobrého dne až po první debatě, dál ani náhodou. Pocit "čemu se směju, vždyť to vůbec není vtipné", se v ní opakuje stále dokola, v té druhé z jasných důvodů mizí, tempo zvolní, děj se více věnuje hlavním hrdinům, jejich možná posledním dnům. Za mezi a potitulkovou scénu jsem vlastně rád, nejen že příběh doplní, ale hlavně odlehčí výbornou scénu večeře, ve které ta postupně se zintenzivňující deprese vrcholí. Herecky je to bez debat, k hlavní dvojici musím zmínit ještě záporáka bondovských rozměrů Marka Rylanceho! A taktéž fantastickou kameru se střihem, obzvlášť právě zběsilé první polovině to sedne. 90%

Je to pohled jedné strany na konkrétní událost, navíc prostřednictvím ženy (matky), která mohla být díky své profesi u toho nejpodstatnějšího. Neřeší se, co k této události dlouhodobě vedlo, co ji předcházelo, je to jen několik dní před činem a čin samotný. A takhle těch několik dní ze života Aidy také hodnotím. Děj postrádá scény otevřeného násilí, což ale nijak neubírá na jeho neustále se stupňující intenzitě, právě naopak. Nejen v případě lidí vně a mimo základnu je plný beznaděje. Tu pociťuje i mnoho obyčejných vojáků, pro které musí být modrá přilba ostudou, když nikdo nekoná, nedá smysluplný rozkaz. Aida to cítí, proto i ona své záchranářské úsilí brzy cílí převážně na svoji rodinu, aby i zde musela nakonec dělit, možná zbytečně. 80%

Scén, v nichž Will předvede svoji genialitu a přehled, je tu mnoho. Za to taková, která by právě ten přehled řekněme ospravedlnila, úplně chybí. Scény s partou jsou sice fajn, ale pohled na Willa je díky nim příliš jednostranný, vůbec když tu jednostrannost on sám ještě nějakou dobu podporuje. Tak alespoň že práce Seana působí díky tomu ještě náročněji, i když Robin Williams by při svém výkonu napravil snad každého. Z dialogů jsou právě ty mezi jeho postavou a Willem nejsilnější. Ale on stačí i monolog, nejlépe ten na lavičce. 75%