Renfield

Do posledního "fuck" luxusně napsané dialogy, spousta hlášek a skvěle vystavěný scénář, který dokáže poradit, jak eliminovat své sousedy a ještě si trochu přivydělat. To samozřejmě pouze v případě včasného zvednutí telefonu... ten poslední záběr zkrátka nemohl být lepší! Zde často zmiňovaný Snatch byl druhý a já ho viděl jako druhý, proto je pro mě Lock, Stock... kult, jehož v tehdejším Total Filmu vyhranou VHSku dodnes opatruji. Fantastický soundtrack souzní s kamerou (a filtry!) vždy, ale ve scénách "opuštění ringu" a "pitky po domnělém vyřešení problému" až neskutečně. Malí, velcí a žádní gangsteři do posledního originální, někomu není radno přepínat televizi, jiný má zase klec a proto mu na obranu stačí vzduchovka v kombinaci se sjetou přítelkyní a někdo má ve své kanceláři stůl plný... no vlastně zbraní, opravdu velkých. Fantasticky nasnímaná, westernově i hudbou laděná přestřelka právě v té kanceláři je poctou žánru a nejlepším vyvrcholením akční části, protože ta "neakční" má zmíněný most. Postavy do poslední trefně obsazené, Ritchie to vyhrál především s Vinniem Jonesem a samozřejmě je tu i Jason Statham, poprvé, tedy úplně nejlíp hrající Jasona Stathama. Což nakonec platí i o Vinniem. 90%

Mafiánské tření fungovalo ve druhé sérii na výbornou, zkusit to s ním ještě jednou by nemusel být špatný nápad, jenže to by to celé muselo být jinak. S přidanou hodnotou rasismu bych vzhledem k době, ve které se děj odehrává, neměl problém, kdyby ovšem nebyla tolik na sílu tlačená, z toho jsem totiž Smutny. Postav je tu až příliš, těch skutečně zajímavých je však velmi málo a díky prostoru pro vypravěčku a její nezajímavou rodinu toho moc nepředvedou. A tak je jediným světlým momentem černobílá devítka, ve které má konečně větší prostor jeden ze zajímavých, Rabbi Milligan a jeho "syn", příjemný, za to dost očekávaný odkaz. Právě devítka má i několik velmi povedených záběrů kamery, které zbytek série překvapivě zase postrádá. A aby toho nebylo málo, i jedinou solidní přestřelku, což na tu kameru vlastně navazuje. I přes zmíněné mafiánské tření jsou přestřelky neuvěřitelně slabé, někdy třeba stačí, když se vše odehrává za zavřeními dveřmi. Ovšem ta očekávaná nádražní náročnou přípravou a místem dává vzpomenout na Neúplatné. Jenže u vzpomínky také zůstane, zavřené dveře v tom zase hrají svoji roli, tentokrát sledujeme Odisův boj s nimi. Přitom se jedná o finální konfrontaci silné dvojice Dick Wickware a Odis Weff, která tu samozřejmě je, ovšem jen ona. 50%

Barák plný někdy lehce a někdy těžce nespořádaných nájemníků, kteří jsou navíc pro jeho majitele schopni udělat cokoliv, vůbec když odměnou je odpuštění nájemného. Otázkou je, kolik šťastlivců s odpuštěným nájmem zůstane na konci této řežby naživu. A co na to vlastně statik? V první části domovní válečná zóna, ve zbytku přehlídka stylů bojového umění, která dokáže překvapit a nepostrádá jak pro ni dostačující příběh, tak motivaci nejen hlavního hrdiny. Obojí se však v nekončící akční řežbě dokáže ztratit, což už pro ty fantastické choreografie, dynamickou kameru a celkovou atmosféru domu vlastně příliš nevadí. Vybírá se těžko, ale zářezy mačetou do dutiny mezi zdmi a závěrečný dvojboj s Mad Dogem zmínit musím. Své k tomu všemu řeknou i závěrečné titulky. 80%

Určitě existuje hned několik erotických filmů z těchto let, jejichž scénář a hudební podkres bude lepší, než u tohoto díla. Záletníci do tohoto žánru nepatří jen tím, že především se ženskými postavami neměli kostyméři tolik práce, ale i celkovou nedotažeností a amatérismem. 40%

Krátká stopáž tomu nesvědčí. Nebo takhle, když už, proč nevybrat to nejzajímavější, co by zároveň dávalo smysl. Několik scén působí zbytečně, na kvalitě jim navíc nepřidají ani podivné mezititulky. Jiné pojetí příběhu a monstra mi nevadilo, za to rozdíl mezi scénou jeho vzniku, nebo vůbec nejlepšího zrcadla a zbytku děje, ten už ano. 50%

Nebýt Lada, měl bych o nebezpečnosti celého Elenina kartelu velké pochybnosti. A nebýt téměř soukromé vojenské jednotky, měl bych je i v případě schopností hlavní dvojice. Postavy jsou i přes občas šílené dialogy dobře napsány, každá si navíc projde vývojem, každá tu má svoji chvíli a právě Lado je tím zdaleka nejzajímavějším. Benicio Del Toro ho i v podivně padnoucí paruce hraje výborně, věřil jsem mu každý z jeho pohledů, jenž ty, na které je upřen, rozhodně nepotěší. Ostatní v nadsazeném příběhu, který má zřejmě nést určité poselství, solidně fungují. Ale forma je forma, v tomto případě klasicky devadesátkově stoneovská kamera, jenž si bere hlavní slovo hned po Del Torovi. Sice nadchne od prvních záběrů a ve spojení s hudbou tvoří, i přes příběh a občasné násilí, až odlehčenou atmosféru, k níž se navíc barevnost hodí, ale přesto by nebylo špatné alespoň občas barviček ubrat. Něco podobného by se dalo udělat i se závěrem z Modré laguny, čímž bychom přišli o "moment" Travoltova agenta. Ale za to by zůstal závěr, který se k filmu, v němž je několik nečekaných úmrtí, hodí podstatně více než tahle idylka. Takže celkově velmi zajímavé, ale co se příběhu týče, raději "brak" v podobě U-Turn. 75%

Nutella, krávy, Scrabble a chlapi. Příběh dlouhý, tichý a stereotypní, jako život Kris. Ta však má možnost životní změny, chlapům to ale zrovna neulehčuje, není si tímto krokem jistá. Strýc je pohledem do jejich nálad, pocitů a touhy, zkrátka pohledem do její hlavy a to i přes název, jenž je vzhledem k závěru trefným. Frelle Petersen nevyjadřuje tuhle stereotypnost pouze děním, ale třeba i kamerou, jejím pohledem na stejnou rovinatou krajinu, dokonce podobně nasvícenou. Jeho příběh je potom velmi nenápadný, přesto však silný. 75%

Sice se i zde najde několik zbytečných postav a linií, ale ty jsou vyváženy přímočařejším příběhem, jenž se může pyšnit výborně odehranou šachovou partií v závěru. Downeyho pojetí Sherlocka je tady ještě šílenější, než bylo v jedničce. Nemůžu říct, že mi tahle jeho oblíbená role (myšleno, nehraje něco podobného zdaleka poprvé) právě sem sedla, ovšem v závěru přece jen přesvědčil. Navíc Jared Harris je mu více než důstojným protivníkem, přesněji je ještě lepší. Konečně je také více vidět jeho parťák Watson, v podání v jedničce méně výrazného Juda Lawa. I když parťák, ono třeba ve scéně společného tance už opravdu chybělo jen otevřené vyznání. A víc vidět je i Guy Ritchie, jemuž na ty jeho kamerové exhibice vždy rád skočím, takže scéna útěku v lese tím nepotřebuje dalších slov. 75%

Sherlock Holmes dle Guye Ritchieho, v (ne)věrnosti literární předloze občas až příliš, za to v akčních scénách nečekaně málo. Přitom jeho kamerové "vychytávky" by tohle netradiční pojetí dost oživily, když už to nedokáže slabý a zbytečně překombinovaný scénář. Tak alespoň že atmosféra je místy až burtonovského ražení, i když i ji přílišná digitálnost dokáže uškodit. 50%

Postupem času začne být nedůležité, za jakým cílem kluci vlastně jdou, když ten opravdový cíl je jediný, dospět. Výborně obsazené a tím samozřejmě i zahrané dobrodružství, v němž zásadní roli hraje i okolní příroda. Protože scény nocování v lese, nebo setkání se srnkou jsou opravdu magické. 80%