Renfield

Na filmové Fargo zdaleka nejvíce odkazuje hned úvodní série. Ostatní kráčí více svoji cestou, ale stále s rozpoznatelnými, především příběhovými vlivy filmu. V případě čtvrté série je ale tato cesta dosti klikatá, což kvalitu celku sráží. První tři však světu Farga skládají poctu, rozšiřují ho, doplňují o jedinečné a vždy přesně zahrané postavy. Thorntonův Lorne Malvo, Thewlisův V.M. Varga, nebo Hanzee Dent a dvojice pánů Wrench a Numbers, jsou jen tou menší částí z nich. Vše má místo, vše má čas, na pozadí války mafií se může odehrávat spousta malých příběhů, díky výborně napsanému scénáři totiž dávají smysl. A také prostor pomalejším scénám se silnou atmosférou, v nichž se ještě více předvede již tak fantastická kamera. Poslední zmíněné může částečně platit i pro čtvrtou sérii, pro všechny potom ještě nádherná výprava, kostýmy a Jeff Russo, jenž hudební motivy filmu trefně rozšiřuje. Více u jednotlivých sérií. 85%

Po Bourneovi působí tento polibek sakra hořce, naštěstí alespoň ne příliš dlouze. Jako akční oddechovka se to především díky hláškám vydržet dá. Ty jsou nakonec tím jediným, z čeho je Shane Black jasně cítit a svoji práci odvedou. Akce trpí nadužíváním zpomalených záběrů a přepálených výbuchů, hlášky ji dokáží oživit a co se snesitelnosti týče, pomohou i některým postavám. Tou nejzajímavější je tu nepřekvapivě Mitch Samuela L. Jacksona, jemuž opět nepřekvapivě ony hlášky sednou do huby nejlépe. Za to Geena Davis to především ve svoji druhé zabijácké poloze příliš nedává a nepomůže jí v tom ani do příběhu očekávaně zapletená dcera. 60%

Tam je úplně všechno a všichni, navíc to drží pohromadě mnohem lépe, než třeba plány některých zúčastněných... Ale tak alespoň, že na předpověď smrti se dá spolehnout, tedy z padesáti procent. První polovina v našlapaném tempu chrlí jeden zmar za druhým. Zřejmě bych to vzdal hned po návštěvě Bílého domu, v případě dobrého dne až po první debatě, dál ani náhodou. Pocit "čemu se směju, vždyť to vůbec není vtipné", se v ní opakuje stále dokola, v té druhé z jasných důvodů mizí, tempo zvolní, děj se více věnuje hlavním hrdinům, jejich možná posledním dnům. Za mezi a potitulkovou scénu jsem vlastně rád, nejen že příběh doplní, ale hlavně odlehčí výbornou scénu večeře, ve které ta postupně se zintenzivňující deprese vrcholí. Herecky je to bez debat, k hlavní dvojici musím zmínit ještě záporáka bondovských rozměrů Marka Rylanceho! A taktéž fantastickou kameru se střihem, obzvlášť právě zběsilé první polovině to sedne. 90%

Je to pohled jedné strany na konkrétní událost, navíc prostřednictvím ženy (matky), která mohla být díky své profesi u toho nejpodstatnějšího. Neřeší se, co k této události dlouhodobě vedlo, co ji předcházelo, je to jen několik dní před činem a čin samotný. A takhle těch několik dní ze života Aidy také hodnotím. Děj postrádá scény otevřeného násilí, což ale nijak neubírá na jeho neustále se stupňující intenzitě, právě naopak. Nejen v případě lidí vně a mimo základnu je plný beznaděje. Tu pociťuje i mnoho obyčejných vojáků, pro které musí být modrá přilba ostudou, když nikdo nekoná, nedá smysluplný rozkaz. Aida to cítí, proto i ona své záchranářské úsilí brzy cílí převážně na svoji rodinu, aby i zde musela nakonec dělit, možná zbytečně. 80%

Scén, v nichž Will předvede svoji genialitu a přehled, je tu mnoho. Za to taková, která by právě ten přehled řekněme ospravedlnila, úplně chybí. Scény s partou jsou sice fajn, ale pohled na Willa je díky nim příliš jednostranný, vůbec když tu jednostrannost on sám ještě nějakou dobu podporuje. Tak alespoň že práce Seana působí díky tomu ještě náročněji, i když Robin Williams by při svém výkonu napravil snad každého. Z dialogů jsou právě ty mezi jeho postavou a Willem nejsilnější. Ale on stačí i monolog, nejlépe ten na lavičce. 75%

Do posledního "fuck" luxusně napsané dialogy, spousta hlášek a skvěle vystavěný scénář, který dokáže poradit, jak eliminovat své sousedy a ještě si trochu přivydělat. To samozřejmě pouze v případě včasného zvednutí telefonu... ten poslední záběr zkrátka nemohl být lepší! Zde často zmiňovaný Snatch byl druhý a já ho viděl jako druhý, proto je pro mě Lock, Stock... kult, jehož v tehdejším Total Filmu vyhranou VHSku dodnes opatruji. Fantastický soundtrack souzní s kamerou (a filtry!) vždy, ale ve scénách "opuštění ringu" a "pitky po domnělém vyřešení problému" až neskutečně. Malí, velcí a žádní gangsteři do posledního originální, někomu není radno přepínat televizi, jiný má zase klec a proto mu na obranu stačí vzduchovka v kombinaci se sjetou přítelkyní a někdo má ve své kanceláři stůl plný... no vlastně zbraní, opravdu velkých. Fantasticky nasnímaná, westernově i hudbou laděná přestřelka právě v té kanceláři je poctou žánru a nejlepším vyvrcholením akční části, protože ta "neakční" má zmíněný most. Postavy do poslední trefně obsazené, Ritchie to vyhrál především s Vinniem Jonesem a samozřejmě je tu i Jason Statham, poprvé, tedy úplně nejlíp hrající Jasona Stathama. Což nakonec platí i o Vinniem. 90%

Mafiánské tření fungovalo ve druhé sérii na výbornou, zkusit to s ním ještě jednou by nemusel být špatný nápad, jenže to by to celé muselo být jinak. S přidanou hodnotou rasismu bych vzhledem k době, ve které se děj odehrává, neměl problém, kdyby ovšem nebyla tolik na sílu tlačená, z toho jsem totiž Smutny. Postav je tu až příliš, těch skutečně zajímavých je však velmi málo a díky prostoru pro vypravěčku a její nezajímavou rodinu toho moc nepředvedou. A tak je jediným světlým momentem černobílá devítka, ve které má konečně větší prostor jeden ze zajímavých, Rabbi Milligan a jeho "syn", příjemný, za to dost očekávaný odkaz. Právě devítka má i několik velmi povedených záběrů kamery, které zbytek série překvapivě zase postrádá. A aby toho nebylo málo, i jedinou solidní přestřelku, což na tu kameru vlastně navazuje. I přes zmíněné mafiánské tření jsou přestřelky neuvěřitelně slabé, někdy třeba stačí, když se vše odehrává za zavřeními dveřmi. Ovšem ta očekávaná nádražní náročnou přípravou a místem dává vzpomenout na Neúplatné. Jenže u vzpomínky také zůstane, zavřené dveře v tom zase hrají svoji roli, tentokrát sledujeme Odisův boj s nimi. Přitom se jedná o finální konfrontaci silné dvojice Dick Wickware a Odis Weff, která tu samozřejmě je, ovšem jen ona. 50%

Barák plný někdy lehce a někdy těžce nespořádaných nájemníků, kteří jsou navíc pro jeho majitele schopni udělat cokoliv, vůbec když odměnou je odpuštění nájemného. Otázkou je, kolik šťastlivců s odpuštěným nájmem zůstane na konci této řežby naživu. A co na to vlastně statik? V první části domovní válečná zóna, ve zbytku přehlídka stylů bojového umění, která dokáže překvapit a nepostrádá jak pro ni dostačující příběh, tak motivaci nejen hlavního hrdiny. Obojí se však v nekončící akční řežbě dokáže ztratit, což už pro ty fantastické choreografie, dynamickou kameru a celkovou atmosféru domu vlastně příliš nevadí. Vybírá se těžko, ale zářezy mačetou do dutiny mezi zdmi a závěrečný dvojboj s Mad Dogem zmínit musím. Své k tomu všemu řeknou i závěrečné titulky. 80%

Určitě existuje hned několik erotických filmů z těchto let, jejichž scénář a hudební podkres bude lepší, než u tohoto díla. Záletníci do tohoto žánru nepatří jen tím, že především se ženskými postavami neměli kostyméři tolik práce, ale i celkovou nedotažeností a amatérismem. 40%

Krátká stopáž tomu nesvědčí. Nebo takhle, když už, proč nevybrat to nejzajímavější, co by zároveň dávalo smysl. Několik scén působí zbytečně, na kvalitě jim navíc nepřidají ani podivné mezititulky. Jiné pojetí příběhu a monstra mi nevadilo, za to rozdíl mezi scénou jeho vzniku, nebo vůbec nejlepšího zrcadla a zbytku děje, ten už ano. 50%