Perníkový tatko - Série 5

Počátek série kolem mě nechával ledově klidným a ta část, zaměřená na rozjetí nezávislého businessu nebyla z těch nejlepších, co seriál nabízí. Postava Jesseho už se vyčerpala a byla spíše rušivým elementem. Nicméně pasáž, kdy dochází k destrukci rodinných vazeb, pád na úplné dno hrdiny a samotné finále je absolutní špička. Stává se, že finálové série jsou slabší, mnohdy diváka neuspokojí, ale u Perníkového táty to neplatí a naopak se stává tou nejlepší pasáží. Kdo čekal happy end, bude velmi překvapen.......9/10 (30.03.2017)

Dopozerať 5. sériu na druhýkrát bola maximálna tortúra! Divák už vie, čo sa blíži, ako to dopadne a ďaleko ostrejšie vníma fakt, že je za všetkým tým nešťastím iba a len jeden človek - Walter "Heisenberg" Wright, hajzel rozmerov, že by ste radšej olízali čertovu riť, než jemu ruku podali. Lepšie ako Mike mu nenaložím, tak už len uvediem, že absolútne nechápem averziu časti publika voči ženským postavám. Marie je trúba (no a čo?), ale Sky... tá je spolu s nešťastníkom Jessiem asi najväčšou obeťou (pozvoľného!) vývoja udalostí a ja si nedokážem predstaviť, ktorá žena (a matka!) by v jej pozícii dokázala čokoľvek riešiť lepšie, než sa snažila ona... lenže tu sa jej skôr nadáva, že je krava, že do toho nešla naplno?! Nuž, pán Gilligan, výsledok vašej práce obnažil netušené nie len vo vašich seriálových postavách, ale aj v divákovi samotnom... Smutné. Ale brilantné. Vskutku brilantné! (02.01.2020)

Užíval jsem si každou minutu navíc, i když se tím nevyhnutelné ukončení neoddálilo. Jediná výtka, kterou k seriálu mám, je, že se téměř nezměnil. Přinášel sice další a další zvraty a nejednou dokázal změnit můj vztah k (anti)hrdinům, ale způsob vedení postav či vyprávění zůstal stejný a se svým stylem taky něco nového nevymyslel. Zas tak moc mi to ale nevadí, jelikož už na začátku si seriál nastavil vysokou úroveň a jakákoliv výraznější změna by ho mohla poškodit. (Netflix) (22.11.2016)

Již popáté mi bylo dokázáno, že average učitelé co vařej krystal blue meth nejsou jen v Ohiu ale i v Novém Mexiku- odpusťte mi tenhle debilní vtip. Již popáté - nebo-li pátou sérií - mi bylo opět dokázáno, že Breaking Bad není jen televizní zábavou, ale velkolepým majstrštykem. Vince Gilligan předvedl neuvěřitelnou práci a za jeho umění znázorněné tímto počinem, který je víc než-li seriál, si skutečně zaslouží potlesk (teda, já tleskat nebudu, protože by se všichni ptali, co krucinál blbnu, ale chápete jak to myslím). Ale bohužel musím říct, že pátá série mi přišla v jistých aspektech nucená a natahovaná. Samotných šestnáct dílů mi přišlo jako úlet od klasických třinácti. Ale tvůrci naštěstí i tak dokázali jako Ježíšek nadělit milé překvapení, které však milostí a přirovnáním k Ježíškovi končí dalším bodem, který však coby filmovému celku absolutně nevadí. Pátá série je extrémně depresivní. Předešlé série by se daly nazvat pohádkou. Je zajímavé, že zprávy o rakovině jsou milejší než tolikrát filmařsky rozebírané téma rodiny. Tvůrci to dokázali dokonale. Každé postavě dali historii, motivaci, herce... když to nakonec rozebrali a zahnali do až drastických mezí, srdce fakt ve mě bušilo, jak... jak... jako já nevím co, aby to bylo slušné. Asi jako Rocky do náhodnýho afroameričana nebo rusáka. Do toho všeho věčně nasraná depresema posedlá Skyler napětí jen nahušťuje.  Týýýý jo, fakt nevím co říct. byla to ďábelská emocionální jízda, jsem rád, že jsem jí mohl být aspoň přes obrazovku součástí. (19.03.2023)