Renfield

Nic pro těžkého introverta, takový zásek v terminálu. Viktor Navorski to však zvládá a rychle si svým "bojem" získává zájem některých ze zaměstnanců letiště. Škoda, že není více prostoru věnováno boji opravdovému, tedy válečnému stavu ve Viktorově domovské zemi a následkům, které nese on samotný. To málo co tu je navnadí, aby bylo brzy nahrazeno jazzem, romantikou a přátelstvím. Scéna odchodu z letiště těžko mohla být "pozitivnější", přitom obzvlášť v první polovině umí Terminál pobavit stejně dobře, jako dojmout. Řemeslně u Spielberga klasicky bez debat, což platí i pro Toma Hankse v hlavní roli. 75%

Rodinný vztah k Sylvii je vykreslen tak silně, až bylo jejího prodeje líto i mně. To vše ještě před pointou, která na to všechno dává ještě jeden neuvěřitelný (a přesto skutečný) pohled. Výborní herci a krásná kamera, tohle je opravdu velký malý film. 85%

Jakým způsobem docválá koník do cíle není důležité, hlavně aby docválal a skončil v těch pravých rukou. Dejan má den blbec jak se patří a takový den se musí kráčet přes... zmlácené. Jestliže je první polovina černou komedií, ta druhá má mnohem blíže k dramatu, vůbec ve finále s dcerou. I když i tam je místo na omyl. 75%

Neměl jsem pocit, že by matka měla jakoukoliv snahu se s dcerou sblížit. Pořád jsem čekal na nějaký zlom v jejím chování, které je sice vzhledem k cíli cesty a okolnostem částečně "pochopitelné", ovšem ve vztahu k dceři naopak neuvěřitelné. Ona je tou obětí. 80%

Oživlé van Goghovi obrazy, ale žádný náhled do jeho duše, "pouze" detektivní pátrání po příčinách jeho úmrtí a případném vrahovi. Svým způsobem originální příběh, který ovšem svým vystavěním těžce zaostává za dech beroucí formou. Právě díky animaci a s ní dokonale souznící hudbě bych pohled do Vincentovi duše a pochopení jeho démonů ocenil více než průměrnou detektivku. Nebo kombinaci obojího, nakonec ten náhled poskytlo pozdější At Eternity's Gate. 65%

Cirkusové prostředí je zajímavé, obzvlášť některá z čísel, nebo nehod, třeba takové spadnutí z lana. Hrůzy mohlo být vzhledem k žánru více, ale vysloveně zase nechybí, ono to stejně připomíná spíše kriminálku, do které se to ve velmi slušném závěru překlopí. Výborná je hudba, Anton Diffring v hlavní roli a samozřejmě řada krásných žen. 60%

První, nejen barvami podstatně chladnější část, o postavách něco málo prozradí, aby to ta druhá mohla dokončit... jenže to se neděje. Příběh jde více na dřeň, horko a vlhko je všudypřítomné, postavy se začínají více profilovat, v některých případech šílet. Neherci tyto polohy zvládají na výbornou, ale styl vyprávění celé to kolektivní snažení neustále sráží. Něco zajímavého se děje, vypadá to, že se děj konečně bude chvíli věnovat té konkrétní věci, jenže kamera ji brzy opouští a toto opakuje zase jinde, vše tak nějak vyšumí do ztracena. Do nechtěné popravy krávy mi tento "volný styl" k filmu sedl, jenže dál to chtělo něco jiného, snad k postavám osobnějšího. Vizuálně je to však bezchybné, hory mají neuvěřitelnou atmosféru, kamera střídá jednu parádní kompozici za druhou, umí využít zde stojící zajímavé objekty, stejně jako barvy a světlo vůbec. Nejpůsobivější moment snad odjezd posla... ale těch by bylo. Džungle je samozřejmě velmi poutavou lokací sama o sobě, navíc to co platilo pro hory tady platí dvojnásob a pro vizuálně fantastickou poslední část obzvlášť! Hold ty vlivy jsou jasně patrné. Monos má navíc velmi hutný a temný soundtrack, což zase atmosféře pomáhá. Jinde bych byl možná nadšen, tady však cítím nevyužitý potenciál. Každopádně jsem Monos neviděl naposled. 65%

Kvalitativní sešup. Spíše než film je to několik "komických" a občas dokonce i komických scén, které k sobě ovšem jdou jen velmi ztěžka. Scénáři nepomohou ani Jay a Kay, snad kdyby se k nim přidal jedinečný M, mohlo by to dopadnout lépe? Ale když to Zed vidí jinak. Na většině filmu je nejzajímavější hudba Dannyho Elfmana, což mluví za vše. Jo a taky je tu Lara Flynn Boyle, už větší (obzvlášť když se v úvodu navečeří), než v Twin Peaks. 40%

Protiklady se přitahují... údajně. Škoda, že na ono přitahování nebylo více času, což by ale nesmělo být na úkor představení V., protože třeba scény procházení parkoviště, s na míru přesně stojícími auty, by filmu chyběly. Dramatičtější závěr, jenž zároveň vysvětluje název, je ovšem velmi fajn. 60%

Skutečný úvodní příběh Ludvíka, má nakonec opravdu nějakou "spojitost" s tím neskutečným (i když údajně též skutečným) příběhem exportéra Vadima. Ten je až na dramatičtější a též nejsilnější rodinnou linii s matkou, takovou pohodovou jízdou ještě klidnou Ukrajinou. Jejíž atmosféru, tvořenou mimo jiné i velmi povedenou hudbou, občas doplní scény řekněme bizarnějšího ražení. Jak jinak nazvat donucovací prostředky použité na papouška, závěrečný výslech, nebo balzám na rty, který se vyplatí mít vždy v kapse a nejlépe s olivovým olejem! 65%