Lachtaan

Tyhle rozpočtově velmi ochuzené, spíše až televizně vypadající laciné sci-fi filmy šly vždycky velkým obloukem mimo mě, přestože jsem jednomu typickému zástupci právě věnoval klidný jaroletní podvečer. Jsem ale dosti rád, že v momentě, kdy snímek postrádá poutavý děj nebo herce vykazující alespoň známku talentu, dokáže upoutat alespoň skvělými efekty a na můj vkus až přeplácaný dopad na akční sekvence, které ale v momentě Rozkazu zabíjet byly spíše highlightem neviditelného britského sci-fi, zatracujícího se kdesi v hlubinách YouTube.

Že mě Vřískotí série nebude bavit, jsem zjistil už po první starobylé části, ve které jsem se stejně spíše ztotožňoval s dobře známými scénami ze Scary Movie, než abych seděl napjatý nebo se dokonce i místy bál. Kde tvůrci a distributoři vzali právo tyhle úsměvné slátaniny nazývat horory, to mi celý týden, strávený s Vřískotem, vrtá hlavou. Největší trnem v oku a nestravitelnou nekonečnou smyčkou, jejíž zásluhou jsem musel po více než půl roce opět odměnit film odpadem, byla nepředstavitelná odolnost všech postav na konci téměř jakékoli části, kdy bylo zapotřebí pobodaný charakter zabít ještě 4x, aby byl konečně oficiálně venku ze hry. Také bylo více než rušivým elementem stejné obsazení po celých 15 let, kde bylo již po Vřískotu 2 očividné, že pro ně nelze vymyslet smysluplnou zápletku. Chudák Wes Craven zkrátka s přibývajícím věkem ztrácel hodnotné a normální nápady, ze kterých by šlo vytvořit stravitelné podívané. Ovšem díky skutečnosti je celá série Scream prozatím tou vůbec nejnepovedenější ze všech hororových. Sbohem a šáteček!

Dříve mě Rebel Wilson svou vizáží i vystupováním přímo iritovala, po celém trilogijním zářezu Ladíme jsem si na ni v rámci možností zvykl a Jak přežít single byla kdysi dokonce komedií, na kterou jsem čekal už v době, kdy běžela v kinech. Dle hlavního představenstva bylo jasné, že se tahle ujetá romantická komedie zaměří hlavně na něžné pohlaví, když jsem ale vypnul veškeré racionální myšlenkové proudy, najednou mi přestala spousta nedostatků vadit. A tak jsem možná viděl poslední ryze feministickou romantickou komedii, ztvárňující reklamu na nezávislost nezadaných žen.

Jedna z těch Sandlerovek, které spíše těží z úspěchu těch předchozích, a tak je téměř detailně kopírují, ale přesto taková Sandlerova komedie, která se nedá jinak než oddychově užít. Donutí diváka absolutně vypnout a až na otravné dětské aktéry ničím neunavuje. Romanťárna patetická jak je jen pro současnou americkou tvorbu typické, ale milá, zábavná a téměř nezapomenutelná.

Na Ralfa jsem oněhdy narazil z upřímné nudy, dodnes jsem ovšem ohromně vděčný, že jsem si s ním zkřížil cestu. V gigantické expanzi všemožných animáků je totiž nejdůležitějším faktorem výjimečnost a tou Raubíř Ralf přímo překypuje. Když jej například porovnáme s loňským malinovým vítězem Emoji ve filmu, který obdobně zobrazuje virtuální svět, je Ralfova první filmová adventura klenotem mezi animovanými snímky současné dekády. A s rukou na srdci můžu říct, že se těším na podzimní sequel.

Dobrodružná, čínskou produkcí podržená, slátanina, která se chce tvářit jako další rádoby našlapaný natural horor, ale ve finále je jen další přehlídkou ohavných grimas Dolpha Lundgrena. Takovéhle přešlapy u mě fungovaly jen za přítomnosti početných rozmanitých dead countů. Dračí hrobka ovšem nedokázala poskytnout ani to.

Ještě než se tu objevil přesprostlý antihrdina Deadpool, jednoho takového 'nesuperhrdinu' jsme tu měli už s tváří Willa Smithe a přestože údajně pohořel, mě jeho jednoduchý příběh dost zaujal a kdysi v premiéře na Nově jsem měl z téhle mírné parodie na komiksové filmy skvělý pocit. Jen je velká škoda, že jsem tenkrát ještě neměl šanci vnímat neoblomnou Charlize Theron a mého nezávislého oblíbence Jasona Batemana.

Jízda, která se dosti vymyká Bayově klasické tvorbě, ale právě tento fakt z ní dělá pozoruhodné dílko, které samozřejmě svým nuceným komediálním pozadím nemůže nabídnout nic světoborného, ale svůj účel vlastně plní. Má perfektní tahouny s tvářemi těch nejnedotknutelnějších drsňáků současného filmu i tempo, které nepolevuje. Jen náročnějšímu divákovi nemůže poskytnout zážitek, na který po zhlédnutí dalších tří náhodných snímků zcela nezapomene.

Prachobyčejná oscarovka, ozdobená o jedny z nejzvučnějších jmen současného Hollywoodu. Prostá, chápavá, chvílemi až moc sebejistá, ale zaslouženě oceněná. Pro fanoušky Jennifer naprostá povinnost, pro její mírné odpůrce, mezi které se také řadím, film, který si nemůžeme nechat ujít, ale nikdy už se za ním ani neohlédneme. Vysoké hodnocení za psychologicky bijící podtext.

Velikán Clint vždycky dokáže ze slova napětí vyždímat všechno, co se jen dá a Kevin Costner se v 90. letech zkrátka uměl upisovat příznačným rolím. Drama se může místy zdát tiché a přetažené, v pozadí ale stále stojí to perfektní budování pouta mezi hlavními hrdiny i Eastwoodova neodmyslitelná snaha o zabudování sebe sama do svého příběhu. Dokonalý svět je prostě dokonalou sondou do srdce nekompromisního zločince, kterému dětská nevinnost v nemalém měřítku změní dosavadní zásady. Další špičkově odvedená práce, Clinte!