Lachtaan

Pro 14letého kluka je tenhle vědeckofantastický megafilm splněným snem. V období, kdy pro mě byly primárními filmy jako Battleship nebo Edge of Tomorrow, jsem byl zrovna Pacific Rimem naprosto unešený. Poskytoval obrovské fight scény, ve kterých padala k zemi celá města, všechno bouchalo a to mě osobně stačilo. To, že se ani nedostavil prostor na rozvinutí postav, to, že byl digitální bordel přepálenější než ve všech Transformers filmech dohromady, to, že kdyby tohle režíroval Michael Bay, tak by vše dávalo větší smysl, to byla fakta, která šla velkým obloukem kolem mě. Pak jsem ale na tenhle velkofilmík narazil v televizní premiéře a bylo mírně zle. Jako kdyby Guillermo už dopředu věděl, že tenhle film z průšvihu dostanou hlavně tržby v Číně, již dopředu snad dokonce donutil několik asijských tváří si vydobýt prostor v samotném filmu. A jak se nakonec potvrdilo, právě díky tomuhle asijskému megastátu jsme se před pár dny dočkali druhého pokračování, u kterého mám stále velmi smíšené pocity, jestli jej vůbec někdy chci vidět. Filmy. které finančně zachrání pouze Čína a její sequely jsou potom jí samotnou více než říznuté, nedopadají nikdy dobře.

První díl mě v kině mile překvapil a doufal jsem, že se dvojka dostaví hned po roce. Nakonec si tvůrci, snad už jenom z obecného zvyku, dali odmlku o 12 měsíců delší a stejnak jsem se přes prvotní plány ani do kina znovu nepodíval. Vlastně to pro mě ani nebyla taková tragédie, sice jsem se opět těšil na dobře řemeslně zvládnuté 'želváky', na stále krásnou Megan Fox a v neposlední řadě na, pro mě, první filmovou roli Stephena "Arrowa" Amella. Na poklidné sobotní odpoledne byli druzí novodobí Želvy Ninja popcornovým filmem, kterému chyběla jen lepší invence a nápaditost, která mírně skuhrala už v prvním díle. Stále byly ale oba filmy zamýšlené jen jako nenáročné sci-fi komedie, což poměrně splnily.

Pitch Black byla správná vesmírná žánrovka, které nechybělo napětí, známější tváře ani neotřelí netvoři. Kronika temna pro mě ovšem byla jakýmsi krokem vedle a pokračování bez příšer a řádné akce mi pekelně nudilo.. Naštěstí se po delší odmlce objevil jakýsi nepřímý závěr celé série, ve které se Vin opět pouští do boje sám se sebou, s neúprosnými lovci a nakonec po jejich boku s nástrahami tajuplné planety, po které se pár posledních let potuloval. Jsem vděčný, že jsem se po 3. sérii Arrowa mohl ještě někde setkat s Mattem Nablem.

Přesně tohle je ten typ převedení Popelčina příběhu do moderního světa, ještě do New Yorku, města, které musí být už i ve filmu, který nese ve svém názvu Los Angeles, města, které je ve filmech tak často, že už se mu snažím záměrně vyhýbat. Když jsem před dávnou dobou viděl Enchanted poprvé, ještě jsem samozřejmě neznal nikoho z herců a bylo mi naprosto jedno, kdo koho ztvárnil. Když bych to měl porovnat z nynějšího hlediska, popravdě řečeno mi Amy Adams do oné role moc nesedí. Ztotožňuju se však s hodnocením, které jsem před pár lety udělil a není tedy třeba filmu nadále co vyčítat, někdy hvězdy mluví samy za sebe.

Popelka je napříč filmem asi nejskloňovanější princeznou, vtaženou již i do moderních podob či skrytých významů v romantických komediích. Ta, která ale samosebou navždy zůstane tou nejvěrnější své legendární předloze, je ta nejjednodušší a díky tomu nejkrásnější. Pár let nazpátek by mě hrozivě odrazovala znalost faktu, že jsou všechny ty původní animáky staré jako žánr sám, dneska ale můžu tvůrce jedině obdivovat za to, jak si s kreslenými filmy dokázali vyhrát již v době, kdy to bylo téměř nemožné.

Je to klasika, díky sestrám to mám nakoukané 749045x, stále to ale z jakési, možná nepochopitelné, příčiny nemůžu vystát. Mám z filmu rád nějaké kultovní písničky a celé herecké zastoupení, jen samotná Vrchlického knižní verze mě nikdy extrémně neoslovila, i když jsem si myslel, že si ji k maturitě přečtu. Jsem si ale už konečně jistý, že se jí vyhnu, stejně tak už snad provždy tomuto muzikálu, který můj nepříliš oblíbený žánr zastupuje právě až moc autenticky.

Pro mě holt nepochopená teenagerská sonda do té nejbrutálnější párty v dějinách USA, na které by se ale samozřejmě, omámen filmovou verzí, chtěl ocitnout úplně každý z nás. Za mě je tohle ale jenom další prachobyčejná opilecká hodina a půl zábavy, na jejíž konto se ty nejlepší nápady již dávno vyčerpaly v Prcičkách a jejích okamžitých následovnících. Dnes se již tohle téma zatracuje do příšerných slátanin a žádné Našrot ani Přizdisrá*i už nedosáhnou úspěchu. Rozhodně ne u mě.

Nejzbytečnější parodie v celých dějinách nízkorozpočtových komedií. Jsem docela vděčný, že jsem v čase, kdy jsem sledoval právě tenhle film, ještě neznal Shameless, protože bych se dodnes plácal do hlavy, co v takovéhle 'filmařské' patlanině dělá Steve Howey. Nu, pro Leslieho Nielsena jsem ochotný vidět všechna díla, kde si třeba střihnul i jen rychle vyšuměné cameo.

Ohromná slátanina, natočená ale přesně tak, jak se už Vejdělek zapsal do historie české komedie. Většina herců se zde mihla spíš na obtíž, než aby byli pro diváky příjemnými, rád si ale vždycky připomenu určité highlight scény s Kristýnou Leichtovou a posléze i s Jitkou Kocurovou. You know what I exactly mean!

Nepřekonaný kult české kinematografie. Luděk Sobota ve své nejpotrhlejší, ale nejmajestátnější roli. Spousta k sobě absolutně nesedících faktů a situací v díle, kde si ovšem Lipský se Smoljakem mohli dovolit skutečně všechno a nikdo jim to nikdy nemohl vytknout. Komediální klenot, na který jsem poprvé narazil bohužel až loni v červnu, ale při každé televizní příležitosti si ho snad jako jakousi povinnost vůči našemu fondu těch nejlepších filmů rád připomínám.