Lachtaan

Už od zhlédnutí původního filmu s Keanu Reevesem se snažím Constantinovu veřejnému kouzlu přijít na chuť. Právě jsem ale zjistil, že mě půvab tohoto komiksového mága neohromí ani v animované verzi, a tak jej už nebudu nadále pokoušet. Myslel jsem si, že po opravdu dlouhé odmlce dám opět šanci temnějšímu animáku od DC, které odnož Warnerů přes tento žánr vskutku umí vysílat do světa. Ale v okamžiku, kdy pod super silnou značkou Justice League vydáte film o Constantineovi, kterému chvílemi jako nepodstatný sluha sekunduje jediná postava výše zmíněného týmu, nemůžete čekat vřelé přijetí. Určitě se vrhnu např. na Batmanovy sólovky, komiksová magie už jde ale skutečně mimo mé obzory.

Zaručeně nejlepší Bayův režisérský zářez a hvězdná role Nicka Cage. Ale Skálu nad všechny ostatní svižné akční filmy dostává pouze jen podmanivá hudba od pana velikána Hanse Zimmera. Jinak mi nedokázala nabídnout pocit, že se dívám na výjimečnou záležitost. Rozhodně jsem ale moc rád, že jsem se po dlouhých letech zase filmově sešel s Seanem Connerym a že si mohu připsat tenhle snímek na svůj účet.

Milé pohlazení na duši se skvělým Mattem Damonem a vždy krásnou Scarlett Johansson. Rodinný snímek ničím nevyzařující, ale rozhodně pamětihodný. Možná už mám Matta raději v těchto dramatech, než v akčních spektáklech.

Představovat si v téhle vánoční idylce, která je více melancholickou romanťárnou než komedií, typické tváře ujetých komedií je opravdu nesmyslný krok. To že si někdo zafixuje Roberta De Nira v gangsterkách, na které měl věk a šmrnc 20-30 let nazpátek, neznamená, že se přiměřeně svému stáří nemůže upsat tomuto nevinnému, ale milému filmu. Je mnohem příjemnější si čas Vánoc zpříjemnit prapodivným flirtováním Zaca Efrona s Michelle Pfeiffer než ujetými ‘přeameričtelými’ komediemi typu Home Alone.

Viděno v období, kdy jsem přisprostlým komediím fakticky fandil. Kdy jsem byl schopný zhlédnout během jednoho měsíce celou Jasonovou dosavadní filmografii. Také se ale od časů posledních Prciček, obou Horrible Bosses nebo právě We Are the Millers nepodařilo vytvořit něco tak obdobně legračního, neutichajícího a povzbudivého. Ne samozřejmě v tom ohledu, že by se člověk měl dát na dráhu překupníků drog. Ale že by bylo třeba v některých životních okamžicích mít všechno tak na háku jako zdejší Sudeikisova postava.

Spektakulární podívaná, ve které se Emmerich ujal zkázy světa v opravdu megalomanském a poměrně uvěřitelném měřítku. 2012 se objevilo v době, kdy jsem fandil katastrofickým filmům s oběma zaťatými pěstmi, a trailery na tenhle snímek pro mě byly božským představením. Celkově se film v rámci mezí katastrofického filmu nevyvedl špatně, jen má Rolland po celé dekády své kariéry tendenci svá díla přebytečně natahovat. A občas je to již hůře stravitelné.

Pravděpodobně jeden z nejvydařenějších akčních filmů posledních let, který se neutápí v patetičnosti a po celou svou dobu diváka obohacuje o patřičný ‘drive’. Schwarzeneggera vyloženě nemusím, kromě Terminátora a Predátora mě nikdy jeho klasiky nelákaly, to samé vlastně platí u Slye. Spolu jim to ale v případě Escape Planu opravdu svědčilo, stejně tak, jako v řežbe jménem Postradatelní. Pořád čekám na to omílané pokračování.

Po Vánoční pauze se Prokop s paní..ehm..slečnou Braunovou vrátili a já si začal říkat, kdy se konečně dočkáme vysvětlení případu, který celý seriál zpočátku nakopnul. Na diamantový dvojdíl jsme si nakonec počkali skrze průměrnější epizody, kterým ovšem vévodily Piškulovy Tóny smrti nebo světově proslulá ztráta paměti v Zapomenuté vraždě. Mrtvých bylo možná zbytečně moc na nevinný český krimiseriál, jinak ale nebudu oponovat potenciálnímu podzimnímu navázání. 7/10

Seriál mě jako naprostý nováček, který o sobě záměrně dopředu skoro nedal vědět, mile překvapil a přestože byly prvotní epizody trochu bez duše, podzimní sezónu jsem si užil opravdu hodně. Počínaje fajnovým Fajn víkendem, přes skvěle sofistikovanou Krvavou svatbu až k příjemně obsazené Vraždě v jezerní kotlině. Tyto tři epizody zařídily startu seriálu moji pozornost. 8/10

V prvních desítkách této, na tehdejší české poměry, netradiční komedie jsem trnul, co za fantasmagorickou nesmyslnost si o té Velikonoční neděli dopřávám. Poté se ale za sepjatě fungujícího koncertu našich nejlepších filmových herců začaly objevovat opravdu úžasné scénky, vtipné i dobře zinscenované. A postupné rozuzlení mi všechny nejasnosti vysvětlilo natolik, že jsem se všemu ještě zpětně zasmál. Další z opravdu povedených českých komedií, které si při další příležitosti s radostí zopakuju.