Lachtaan

Přesně tohle je ten typ převedení Popelčina příběhu do moderního světa, ještě do New Yorku, města, které musí být už i ve filmu, který nese ve svém názvu Los Angeles, města, které je ve filmech tak často, že už se mu snažím záměrně vyhýbat. Když jsem před dávnou dobou viděl Enchanted poprvé, ještě jsem samozřejmě neznal nikoho z herců a bylo mi naprosto jedno, kdo koho ztvárnil. Když bych to měl porovnat z nynějšího hlediska, popravdě řečeno mi Amy Adams do oné role moc nesedí. Ztotožňuju se však s hodnocením, které jsem před pár lety udělil a není tedy třeba filmu nadále co vyčítat, někdy hvězdy mluví samy za sebe.

Popelka je napříč filmem asi nejskloňovanější princeznou, vtaženou již i do moderních podob či skrytých významů v romantických komediích. Ta, která ale samosebou navždy zůstane tou nejvěrnější své legendární předloze, je ta nejjednodušší a díky tomu nejkrásnější. Pár let nazpátek by mě hrozivě odrazovala znalost faktu, že jsou všechny ty původní animáky staré jako žánr sám, dneska ale můžu tvůrce jedině obdivovat za to, jak si s kreslenými filmy dokázali vyhrát již v době, kdy to bylo téměř nemožné.

Je to klasika, díky sestrám to mám nakoukané 749045x, stále to ale z jakési, možná nepochopitelné, příčiny nemůžu vystát. Mám z filmu rád nějaké kultovní písničky a celé herecké zastoupení, jen samotná Vrchlického knižní verze mě nikdy extrémně neoslovila, i když jsem si myslel, že si ji k maturitě přečtu. Jsem si ale už konečně jistý, že se jí vyhnu, stejně tak už snad provždy tomuto muzikálu, který můj nepříliš oblíbený žánr zastupuje právě až moc autenticky.

Pro mě holt nepochopená teenagerská sonda do té nejbrutálnější párty v dějinách USA, na které by se ale samozřejmě, omámen filmovou verzí, chtěl ocitnout úplně každý z nás. Za mě je tohle ale jenom další prachobyčejná opilecká hodina a půl zábavy, na jejíž konto se ty nejlepší nápady již dávno vyčerpaly v Prcičkách a jejích okamžitých následovnících. Dnes se již tohle téma zatracuje do příšerných slátanin a žádné Našrot ani Přizdisrá*i už nedosáhnou úspěchu. Rozhodně ne u mě.

Nejzbytečnější parodie v celých dějinách nízkorozpočtových komedií. Jsem docela vděčný, že jsem v čase, kdy jsem sledoval právě tenhle film, ještě neznal Shameless, protože bych se dodnes plácal do hlavy, co v takovéhle 'filmařské' patlanině dělá Steve Howey. Nu, pro Leslieho Nielsena jsem ochotný vidět všechna díla, kde si třeba střihnul i jen rychle vyšuměné cameo.

Ohromná slátanina, natočená ale přesně tak, jak se už Vejdělek zapsal do historie české komedie. Většina herců se zde mihla spíš na obtíž, než aby byli pro diváky příjemnými, rád si ale vždycky připomenu určité highlight scény s Kristýnou Leichtovou a posléze i s Jitkou Kocurovou. You know what I exactly mean!

Nepřekonaný kult české kinematografie. Luděk Sobota ve své nejpotrhlejší, ale nejmajestátnější roli. Spousta k sobě absolutně nesedících faktů a situací v díle, kde si ovšem Lipský se Smoljakem mohli dovolit skutečně všechno a nikdo jim to nikdy nemohl vytknout. Komediální klenot, na který jsem poprvé narazil bohužel až loni v červnu, ale při každé televizní příležitosti si ho snad jako jakousi povinnost vůči našemu fondu těch nejlepších filmů rád připomínám.

Vizuální skvost mezi snímky posledních dvou let. Sice film stále nelze porovnávat s klasickými animovanými verzemi ze 40., 50. a 60. let, ale přestože spíše jen pocitově, dodává autentičnosti tohoto filmu i přítomnost hlasů nemalého množství známých tváří, které provázejí jediného skutečného herce celou jeho strastiplnou, ale nádhernou cestou. Netuším, co může přinést letošní reboot verze Andyho Serkise, po Favreauově debutu se Lvím králem v podobném duchu, jako se mu právě povedla Kniha džunglí, bych ale poprosil o její pokračování.

Jedna hvězda za Sadlera, který se fajnově mihnul ve stejně patetickém televizním filmu Vesmírná exploze, druhá za Bettinu, kvůli které jsem viděl nemálo těhle německých vykradaček poněkud stále normálních amerických dobrodružných děl a třetí jen tak ze soucitu za to, že film alespoň rychle utekl. Takové Ztracené město mě ale bavilo o poznání více.

Sam "Jake Sully" Worthington se právě kvůli Avatarovi vyhoupl na světlo světa a skočil si na dva nepříliš propracované filmy pro hlavní roli nesmrtelného hrdiny Persea. Oba jsou místy slabě průměrné, ovšem po styku s dvojkou je Souboj Titánů ještě svěžím dobrodružným filmem, který pro jednou pobaví, při dalším pokusu Vám už vadí sám Sam. Oblíbil jsem si kdysi Liama Neesona jako boha Dia, ve dvojce i Ralpha Fiennese jako Háda. Pointy obou dílů tak hrozivé nejsou, jen tam chybí ten šmrnc, který by je vytahoval z pytle zavržených laciných fantasy filmů.