alchac

Takže zapomeňte na Základní instinkt, zapomeňte na Sharon a sekáček na led. Fincher zřejmě tajně melouchaří pro Vatikán, protože dokonalejší agitku na vstup do kláštera (resp. minimálně na celoživotní celibát) si snad ani nelze představit. Brrrr...

Padouch z bondovky, bondgirl z téhož filmu, švédský Bond, a aby obsazení nepůsobilo jednotvárně, tak legendární Rudý ďábel k tomu? V dánském westernu? Obsazení a země výroby pro western ještě méně typické, než v případě Rivalů pod rudým sluncem, čemuž výsledek odpovídá - Salvation je totiž minimálně o třídu lepší. Což ovšem nepřekvapí (jelikož ty nejlepší westerny se vždy páchaly v Evropě). V zásadě jde vlastně o klasiku - čili jednoduchý příběh, v němž jde o pomstu nebo o prachy nebo o obojí (minispoiler - cé je správně!). Ovšem provedení je drsnější, než nehoblovaný bort drakkaru a děj odsýpá svižněji, než svist sekery nasraného berserka. Poměrně neklasicky rovněž působí fakt, že hrdinové jsou v kruté přesile, jelikož pro dva Vikingy zocelené v boji s Pruskou armádou není objektivně vzato banda vysloužilých kavaleristů, kteří se mohou pochlubit maximálně pár skalpy domorodých lukostřelců, žádná konkurence. Dále nemohu nezmínit celkový dojem umocňující bohabojné občany Dogvill... totiž pardon, Black Creeku, kteří jsou ztělesněním všech křesťanských ctností, neb panu starostovi jde naprosto ukázkově porušování pátého a desátého přikázání, zatímco zbytek místního vidláctva nedánského původu (zejména bezpečnostní sbor) je zřejmě produktem sodomitského spojení Jidáše Iškariotského a Piláta Pontského (což mě přivádí k revoluční hypotéze, za co že ve skutečnosti Jidáš inkasoval těch třicet stříbrných - ale to sem nepatří). Mě osobně ta partička usedlíků srala víc, než principiální padouši a velmi jsem litoval, že je hrdina nakonec všechny nevykoupal v dehtu a nezpopelnil. No, ale nemůžu mít všechno a třeba si jen lodbrokovci šetří materiál na druhý díl. I tak ovšem není o čem, čistých pět přímo na komoru.

Running man pro náctileté slečny s jako vždy nezbytnými Potratovskými prvky? Upřímně řečeno čekal jsem to horší, ovšem buď jak buď roztáhnout vyčpělé a neoriginální (nezdráhám se říci přímo neinvenčně vykrádací) téma na více než dvě hodiny je přece jen trochu moc. Ale kostýmy smetánky se výtvarně celkem povedly, čili na to místy jde i celkem bezbolestně koukat. Takže nakonec trochu lepší dvojka a vidět to už nikdy více nechci!

Dle traileru to vypadalo na pubescentní sci-fi VyVolené. Nepřekvapivě se tedy jedná o nesmírně debilní, holivůdsky šablonovité, sci-fi VyVolené, jejichž předem očekávaná, smysluprostá pointa mě doslova umrtvila (naivně jsem doufal, že budu překvapen). V postapokalyptickém světě, kde by člověk spíše předpokládal brutální kmenové války o poslední láhev pitné vody, je totiž vždy nejlepším nápadem, jak otestovat odolnost jedinců v extrémních podmínkách, vytvoření mamutího technologického kolosu (silně kontrastujícího se zbytkem zničené planety), do kterého je následně vhozena banda dětí s vymytými mozky a několik vetřelcoidních potvůrek. Milovníci Potratů si však jistě přijdou na své.

Čili Lukáš Besson nám zhlédl Limitless a zmateně probuzen po nějakém fajn hongkongském tripu si při vykonávání ranní potřeby přes bort džunky přečetl pár stránek Růží pro Algernon, pročež vytlačil (kromě jiného) geniální nápad - umixovat z toho všeho řídkou hmotu nevábné vůně a napatlat ji na torzo, které podezřele připomíná něco jako Brutálně Pátý element Johanky z Arku. A aby nám tvůrce neprznil jen vlastní dítka, deformuje to ještě trochu Wachovských. Zkrátka co vám mám povídat, i H. R. Giger by čuměl jak puk. Mno, takže úvod bychom měli a ten, kdo ještě nedáví, nechť přistoupí ještě o kousek blíže a uvidí, co ještě neviděl, dozví se, o čem se mu ani nesnilo. Nevěříte? No fakt! Třeba věděli jste, že když vám triádní kmotr nechá vyfutrovat dutinu břišní pytlem háj tek extáze, který po intenzivní masáži špičkou kanady prosákne, tak nejen že okamžitě nezcepeníte jako mnozí polykači kolumbijských kondomů, ale stane se z vás něco mezi Kryptoňanem v exilu a Terminátorem? A byť byste byli před intoxikací rozklepaný čtyřicetikilový uzlík nervů, tak následně se z vás stane chladnokrevný hitman, který s prstem v nose vystřílí půlku přítomné čínské mafie, načež v blízké nemocnici bez mrknutí oka odpráskne neznámého pacoše, aby si vyjednal přednostní ošetření? Ovšem každá prdel má dvě půlky a zákoutí, do kterých neradno nahlížet příliš zblízka, pročež absťák sjeté hrdinky je prezentován asi jako terminální stav dlouhodobého konzumenta vody z primárního chladícího okruhu mixnutý s... no, je to taková ta pěkně vypadající dezintegrace, co vidíte v každém minimálně třetím sy-fli. Čili tolik asi k povaze debility "akční" části tohoto dílka, neb zbytek vazce plyne v podobném duchu. Stylový a dějový zvratek přichází až v závěru na soukromém kongresu protagonistky a několika tupě vypadajících géniů, kdy s blížící se stovkou začne milý Frantík páchat filozofii - upozorňuji, že toto už je pouze pro silné povahy a předpokládám, že nejeden kvantový fyzik bude po zhlédnutí cítit neodolatelnou touhu rozmlátit si lebku o hadronový urychlovač. Já, jsa exaktní vědou nepolíben, jsem pouze čekal, kdy začne opice řvát a mlátit stehenní kostí o zem. A ona zatím veškerá efektovaná skončila (skoroLeonsky a) pitomou fleškou. No to bych se z toho... Also Sprach Zarathustra! P.S.: Nevím proč, ale po zhlédnutí mě napadlo, že by možná stálo za to zkusit šlukovat LSD z LHC. Buď to tedy byla ještě větší blbost, než jsem doufal, nebo mi definitivně začíná foukat pod tašky.

Na žraloka nikdy bez barové stoličky! Ukázkový případ filmu tak nebetyčně blbého, až je to zábavné. No, Plán 9 fakt hadr.... P.S.: Jo a konečně se také dozvíme, proč má Karkulčina babička tak velké zuby (a hřbetní ploutev).

Hrobník, filozof, (ne)inženýr a teolog kolt v jedné osobě a jeho věrná pravá ruka Igor Lopata nemají jako správci hřbitova lehký úděl, neb tlející krchované jsou zde sice jak staří, tak mladí, ale v každém případě silně neklidní a hladoví, pročež je melancholický šéfhrobník nucen je definitivně umrtvovat olověným výplachem dutiny lebeční a Igor zahrabávat podruhé. Samozřejmě vše za jeden plat, jen to ubytování je v místě výkonu zaměstnání zdarma. Tento jejich poklidně Smrtelně zlý úděl je však jednoho slunečného jitra narušen, když lehkým krokem přitančí do jejich hájemství mladá vdova, ze které se samy od sebe vztyčují i sto let popadané náhrobky. Netřeba dodávat, že ani z impotence nařčený hrobník nezůstane nezasažen. Neodrazen prvními neúspěchy nakonec naštěstí zafunguje starý dobrý trik s pozváním na prohlídku soukromé sbírky - zde však nikoliv motýlů, ale kostí, což vdovu kupodivu silně rajcuje. To vše je ovšem jen krátká předehra cynicky morbidnímu a esencí černého humoru prosycenému danse macabre, při kterém se dočkáme mnoha veselých eskapád, včetně Igorovy nekrofilní miniepizody.

Něco mezi špagetami po mexicku, Velkou vlakovou loupeží a Expendables - s jako vždy výtečnou hudbou pana Morriconeho. Ergo nenacházím téměř žádných závad.

Špagetový dort pejska a kočičky. Ždibec Dolarů, hrst Tenkrát na Západě, několik lžiček Djanga, snad i několik kapek Keomy - a buchví čeho ještě. Jen té boloňské omáčky bylo tentokrát přidáno více, ovšem výsledný dojem to nezachraňuje. Suma sumárum hromada nedotažených náznaků. K tomu na můj vkus nepříliš výrazní protagonisté, snad kromě ústředního padoucha herr Völlera, který se sice usilovně snaží o xicht Henryho Fondy, ovšem na mě působil spíše dojmem Tómy Hluchoněmce.

Letošní rok zřejmě nebude sezónou zaslíbenou pokračováním. Zloprdelní archetyp Márv sice opět táhne, ovšem zatímco v předchozím dílu by si na chleba namazal oba Kličkovic bráchy levou rukou, tentokrát to přeci jen vypadá, že by s ním podlahu možná vytřel i obstarožní Žito. Za zmínku stojí zcela určitě ještě Zelená, která je stejně jako v předchozím letošním páně Mlynářově filmu dokonale ikonickou mrchou, přičemž (již obligátně) ani na pikosekundu neváhá tasit své dva trumfy. Zbytek je ovšem už jen výrazně slabším odvarem jedničky. Ani šikmooká štětule s katanou už tu nemá takový šmrnc. K mému nemilému překvapení též ubylo komixovosti ve vizuálu, v nadsazenosti a zejména v drsnosti (což je zrovna u Sin City docela protimluv, že?). Zato nepříjemně přibylo žvanivosti... Nakonec ale ještě za 3,5*.