Lucy

Tak nám Luc Besson konečně pořádně zmagořil a vytvořil něco, co je tak krásně jetě ujeté a plné hrozně bizarních momentů (naprosto geniální prostřihy, kdy se v průběhu dialogu "Lucy, stačí když to odneseš tady do těch dveří" prostříhává na lovící lvici a pod.) u kterých snad zamrzí jen to, že jich v celém filmu není víc (pozn. do diáře, zkontaktovat se s nějakým francouzským dealerem a propašovat příště k Bessonovi na plac víc houbiček). Děj je sice hrozná konina, ale upřímně, co do háje konina není?! Odmítám si tu hrát na někoho, kdo Lucy odhodí jako smysluprostou blbost a pak si tu v klidu adorovat v mnohém pitomější Marvelovky, například. Proč? Protože můřu zcela v poklidu adorovat obé a to nejen z důvodu že obě mají ultrasympatickou Scarlett Johansson na palubě, ale hlavně z důvodu zábavnosti. Béčko s hrdě vztyčenou hlavou, které nesklouzává k malodramatičnu ani zkratkovité tuposti, které mě nutí myslet na to, jak skvěle by fungoval středověký preqel s dialogy typu "Ty jsi čarodějnice!" "nejsem! Jen svůj mozek využívám na 46,6 procenta!" (12.08.2014)

"Četla jsem Váš výzkum o lidském mozku. Je to trochu primitivní, ale jste na správné cestě." Když je Venuše v konjunkci s Jupiterem, tak dokážu využít svůj mozek na 0,002% a jsem na to patřičně hrdej. Patrně proto příliš nerozumím tomu, co se děje v hlavě lidem, kteří využívají svou mozkovou kapacitu nad 10% a tak se rozhodně nehodlám zařadit mezi kritiky Bessonovy Lucy. Mne totiž skvěle pobavila a donutila mne ještě pár hodin po představení podumávat nad tím, co jsem viděl. Rozumím však i tomu, že někteří jedinci spláchnou tento snímek slovy "pitomej, zmatenej či nelogickej" jenom proto, že stále věří stále jednomu z nejpovedenějších mýtu lidstva, tedy, že 1+1=2. Ale co když je to trochu jinak? (26.08.2014)

„Četla jsem vaši teorii o využití mozkové kapacity. Je trochu nedopracovaná, ale jdete na to správně.“ Od Lucy jsem čekal hodně rozporuplný filmový zážitek a toho se mi také dostalo. Některé věci mě nadchly, jiné zas zklamaly. Základem všeho samozřejmě je, zda divák dokáže přijmout Bessonův proměnlivý sci-fi svět. Já osobně byl chvílemi fascinovaný, jindy se zas velmi těžko a s nechutí srovnával s pravidly daného fikčního světa. Režisérův přístup bych označil za (na můj vkus) až zbytečně megalomanský. Film nabízí spoustu extrémů, ostatně jak se má člověk vyrovnávat se snímkem, který se dle libosti přepíná z a) béčkového krimi akčňáku přes b) cool „buddy“ komedii na c) filosofickou „scifárnu“ toho nejtěžšího kalibru a zpět. Nejlépe jsem se cítil u „b)“ typu scén, kdy sexy Scarlettina postava za sebou nechává spoušť a trousí u toho jednu suchou hlášku za druhou (s čímž lehce začne ještě před „absorpcí“) a francouzský „parťák“ to umocňuje svými vytřeštěnými výrazy a neschopností být něčím víc než plyšákem pro štěstí. Ne že bych si však některé akční scény (efektní honička v ulicích Paříže) či vizuální orgie též neužil (i když mottem: „Fantazii se meze nekladou,“ se režisér řídil podle mě až příliš). Celkový dojem z filmu se mi těžko popisuje, nicméně s určením hodnocení v tomto případě nemám kupodivu nakonec větší problémy, ode mě to budou 3*. „To vždy řídíte takhle?“ – „Ještě nikdy jsem neřídila.“ (13.12.2014)

Zvířecí prostřihy, telefonát mámě o chuti mateřského mléka, Stvoření australopitéka od Lucy Buonarroti, 2001: Návrat k velkému třesku a závěrečné předání flash disku do rukou Morgana Freemana (nejspíš šlo o fotky Scarlett ve spodním prádle).. I když se to místy tváří hrozně vznešeně, budou vám stačit jen promile kapacity mozku. Už jen proto, že se vám při Lucy každou setinou osm mozkových buněk oběsí, pět zastřelí a dvě skočí do jezera. Tím tlačením na pilu smyslu všehomíra Besson upozadil své v poslední době jediné přednosti (řízná akce, primitivnost v dobrém slova smyslu) a zároveň vzbudil podezření, že to modré, co šňupal brčkem při psaní pozvánek múzám, nebylo CPH-4, ale prachobyčejný PVC granulát.. (28.11.2014)

Skloubit evoluční, filozofické, informačně technologické, kvantově mechanické a standardně kosmologické úvahy do hraného anime byl vskutku výtečný nápad! A to přesto (nebo možná právě proto?), že je základní premisa - tedy že člověk využívá mozkovou kapacitu jen velmi omezeně - mýtus, neřku-li pitomost! (03.10.2014)