-bad-mad-wolf-

HODNĚ zábavné a neomaleně nekompromisní, i když tomu k závěru těžknou nohy - energické a nápadité formě vyprávění by trochu pomohlo, kdyby byl film o patnáct minut kratší. Godla definitivně stvrzuje, že fakt umí hrát a devadesátková atmosféra, podtrhovaná až cyberpunkově přepáleným barevným svícením, je přesně tak vtipně cool, jak být má.

Hvězda za naspeedovaného prasopsa, hvězda za skvělé triky (s výjimkou Kitsche na lanech, to je zpětně LOL roku 2012) a půl hvězdy navrch za pokus o franšízu, kterou si frajeři nabubřele utřískali k smrti hned na startu. Mimochodem, brát se tenhle film ještě mnohem víc vážně a mít srandovní stop motion triky, byl by to kult!

Magnusek byl adekvátní v jediném filmu - ve Shokym & Morthym, protože tam hrál debila. Čtvrtí Bastardi mají ovšem potenciál zkultovnět po vzoru Wiseauova The Room. Oba filmy mají lecos společného: otřesnou technickou stránku, herce, jež by vyhodili i od ochotníků, těžkopádně předříkávané bláboly místo dialogů, řádku nepopsatelně bizarních scén (ať už provedením nebo naprostou nesmyslností) a v neposlední řadě ufňukané tvůrce. Na druhou stranu, u The Room jsem se díky afektovanosti a tvůrčí panovačnosti nasmál víc - Magnusek je ve své ukřivděnosti směšně melodramatický a při tlučení prázdné slámy tupě kouká do nostalgického blba.

"Klasické" vražedné schéma "úchyl zabil a rozřezal ženskou, chytli  ho a šel sedět" je tu ozvláštněno podobou "úchyl stavěl rakety a ponorky, stal se mediální hvězdou, zabil a rozřezal ženskou, chytli ho a šel sedět". Nic extra se tu ale člověk nedozví - vyjma faktu, že byl Peter Madsen extrémně nesympatickým egohoničem, čímž se liší od ostatních profláklých vrahů, často známých jako "tichý/milý/sympatický pán od vedle". Dokument se do složitějších polemik nepouští a co se týká samotného činu, kromě Madsena vlastně nikdo neví, co se v ponorce všechno stalo - což je kombinace, která činí výsledek poněkud bezzubým. Zdaleka nejzajímavějším prvkem filmu je bývalá Madsenova kámoška a její prozření, že obětí měla/mohla být ona.

Na diváka podbízivě leze domněnka, že sleduje film o dopadech lží, mnohem více toho ale tvůrci poví o dopadech a zneužívání strachu (s jehož asistencí je lež tím nejjednodušším a nejrychleji účinkujícím řešením). Z příběhu je jasné naprosto všechno, byť se nic nedotahuje do hmatatelného konce. 7/10

Inteligentní sci-fi o (nejen) lidské etice... které je v otázkách logiky poněkud dementní. Závěr vytvoří z celého filmu de facto jeden obří protimluv. SPOILER - umělá inteligence vyhladila celé lidstvo a je pro ni prioritou, aby uměle vypěstovaní následníci byli lepší, čehož chce dosáhnout mj. tím, že první "neúspěšné" odchovance rovněž zabije. Následně svěří desítky tisíc embryí do nekontrolované péče jednoho děvčete, jež je "eticky korektní". To má být jistota, že všichni další narození budou rovněž "korektní"? Bude lidstvo na základě chyb jednotlivců opět vyhlazeno? Supermocná AI si neuvědomuje lidskou individualitu, jejíž důsledky jsou nepředvídatelné? Kolovrátek se zastaví, až dojdou embrya? (:

Suverénní činžákový masakr prastarou knihou, jehož slabinami jsou nevtipnost a neděsivost (Evil Dead, tvl). Největší devízou je tvůrčí sebevědomí - film je krátký, úderný a nápaditý, aniž by zbytečně exhiboval; k několika lahůdkovým záběrům se dají do plusů zahrnout i obstojní herci (byť v nezajímavých rolích). Zároveň tu ale není nic, co by se divákovi mělo zaříznout do paměti. Vidět a zapomenout.

Na přelomu tisíciletí probíhala opakovaná snaha přetavit klasická díla o etice strojů v komerční velkofilmy (mj. taky Já, robot nebo Bicentennial Man). A.I. má skvělé triky, výtvarnou stránku nehezkou. Skvělý příběh, provedení... nehezké. Osment byl tehdy mezi dětskými herci opravdovým úkazem a ruku v ruce (doslova) s plyšákem Teddym a Frances O'Connor táhne tohle nesympaticky uchopené, ale pořád dost výrazné dílo vpřed. Chápu nadšené i zklamané reakce.

Tak nám po nedávném mysliveckém průseru spáchalo sebevraždu i prostředí vesnických bigbítů, přičemž jde o zářez dost lajdácký (což je teda proti přeafektovaně uřvanému Revíru docela úleva). Herci fajn, scénář hrůza. Dějové obraty a nápady někde na pomezí bezradnosti, ochotnictví a... NUDY.

Přesná a viditelně prožitá (body plus), i když pořád dost šablonovitá věc, kterou zbytečně shazuje název a dva výmluvné pohledy do kamery (body mínus). V podstatě taková instantní párová psychoterapie formou reflexe pro specifický a docela běžný typ vztahu. Obě hlavní role výborně zahrané (zabít je chcete oba - každého z jiného důvodu). 7/10