Morien

(1001) Už na druhém díle mi podvědomě asi nejvíc vadilo, jakým způsobem se hračky vyrovnávají s tím, že "jejich" děti rostou a jednou už si s nimi nebudou hrát. A samozřejmě třetí film si z toho udělá hlavní téma a ještě to obrátí do úplně šílené patologie, kdy i desetiletí staré hračky pořád budou vyčítat svému majiteli normální zdravý vývoj a udělají všechno pro to, aby ho zmanipulovaly a zaklely do věčného dítěte navždy. Sice to nakonec zvrtnou do dejme tomu přijatelného poselství, že důležitější je to přátelství, které mají mezi sebou, ale i tak nějak nemůžu tvůrcům odpustit, že do svých "roztomilých" postaviček ukrývají emocionálně upírské bestie a ještě se tváří, že to je v pořádku a že to je vina dětí, že děti stárnou a hračky ne.

(1001) Oproti prvnímu filmu jsem si tady nějak víc uvědomovala, jak mě celkem štvou ty random hudební čísla rozprostřená skrz příběh. Jinak šlo tedy všechno jedním okem dovnitř, druhým ven.

(1001) A žili šťastně až do smrti. (Akční sestra Brazil.)

(1001) -"Why did you became a cop?" -"I don't remember." Suprise suprise, opravdu jsem si to užila.

(1001) Začátek je celkem pěkně impresionistický, ale samozřejmě/bohužel to hned pomine a po zbytek filmu mě animace už nebaví. Nejlepší písničku má přirozeně záporák v zeleném dýmu, ale ani tak si ji nebo žádnou jinou nepamatuji a nemám potřebu slyšet někdy znovu. A co je proboha s těmi všemi prdícími a krkacími vtipy? Gotické dítě ve mně je prostě hrubě nespokojené.

I když se mi několik málo momentů celkem líbilo, tak všeobecná a všeobjímající infantilnost mě prostě utloukla k naprostému nezájmu. Lili je napsaná a zahraná jako nejotravnější a nejhloupější princezna všech dob. (A zdálo se mi to, nebo tam Tim Curry byl tak pět vteřin?)

Film mě bavil od začátku do konce, protože oproti prvnímu filmu, který byl celý o takových těch rodinných hodnotách, což mě ve filmech většinou nezajímá, je to prostě legrační dobrodružství. A navíc hezky implementuje bezodpadkovou dramaturgii. (Vím, že Hugh Grant si dělá srandu sám ze sebe, ale takhle nějak si představuju, že to vypadá u Toma Cruise doma.)

Nemůžu říct, že by ve filmu bylo něco vyloženě špatně (kromě moc starých herců a hudby, která v určitých momentech jakoby vykrádala minimálně dva filmy, jejichž soundtracky celkem znám), ale přesto mám pocit, že to byl docela zbytečný výtvor.

Ezra Miller je dozajista požehnáním od bohů, ale pomalu mi docházejí kreativní způsoby, jak k těmto filmům napsat pouze wtf, tak zkusím svou myšlenku trochu rozvinout. Justice League vůbec nemá ponětí, co znamenají slova jako rytmus, gradace, intenzita, vývoj, plynutí, překvapení, očekávání, napětí, uspokojení. Každá scéna působí úplně stejně, bez rozmyslu, a nic nepůsobí skutečně a hmatatelně. Ten digitálně vymazaný knír funguje jako pěkné zosobnění veškerého toho marastu a jestliže ho Cavillovi vymazávali na dotáčkových záběrech a on vypadá digitálně v každém svém záběru, tak to znamená, že původně v tom filmu vůbec nebyl nebo co? Jsem zmatená. Plus Affleck vypadá taky v každém svém záběru tak nějak divně vyžehlený, jako kdyby se ho snažili nějak digitálně omladit nebo mu dodat alespoň trochu zdání života, nebo jako kdyby se ten opravdový herec rozhodl na to vykašlat a tak použili dvojníka a dodatečně na jeho tělo přidělali batffleck tvář z jediček a nul.

Když si vzpomenu, jak jsem strašně moc brečela při Králově řeči, tak je zcela jasné, že Joe Wright něco zcela zásadním způsobem pokonil, neboť tady jsem nehnula ani brvou. (A to ani Královu řeč nemám moc ráda, ale je napsaná a sestrojená přesně tak, aby působila mezi řádky a zcela konkrétně). Možná je to Garym, který se nemá o co opřít a tak se jenom pitvoří, možná je to Lily James, která nemá charismatu ani do kalíšku na vajíčka a jako překladatel pro diváka a zástupce "lidu" tak vůbec nefunguje, možná je to Kristin, která je tam úplně zbytečně, možná je to nevýraznou hudbou, která žádnou z těch "zásadních" scén nepodpoří a tak všechny splývají dohromady, a možná je to absencí vhledu či nadhledu, reflexe či záměru ze strany tvůrčího týmu. Tohle je taková ta inscenace, kterou pančelky na gymplu v hodině dějepisu pustí studentům a po jejím skončení řeknou "no a nějak takhle to bylo, příští týden test", ale není to film.