Morien

Surový, drsný, sarkastický, vtipný, satirický, násilnický, hračička, zamilovaný, vychytralý nejlepší Batman, co jsem kdy viděla. Varování: DÁLE NEJSPÍŠ MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY. To, co z velké, větší, největší části tvoří nejlepší základ filmu, nejsou nějaké hloupé triky nebo akční mlátičky, ale herecký ansábl a jeho skvělé výkony. Mile vtipný Michael Caine, neméně jízlivě příjemný Morgan Freeman, překvapivě kladný Gary Oldman, mafiánský Tom Wilkinson, krásně zlý Cillian Murphy a chladně vypočítavý Liam Neeson. Dojem, který tito mazlíčci vytváří, nemůže zkazit ani rozpačitá Katie Holmes. Ale správně, ještě jsem ani slůvkem nezmínila největší pecku posádky a to Christiana Balea. Inu, jak pak se nám Christian předvedl tady? V celé své kráse, vážení, v celé své kráse. Jeho pojetí Batmana se mi líbí zatím nejvíc ze všech. On Michael Keaton (Clooneyho a ty ostatní zpozdilce nepočítám) zase nebyl tak špatný, ale přišel mi takový moc mírný a hodný, a v civilu byl moc charakterní, já si vždycky Bruce Waynea představovala víc jako blbečka, asi tak, jako když Christian Bale v Batmanovi začíná předstírat opilost a vede urážlivý proslov ke svým hostům. Christian mi zkrátka sedne do noty, ať už hraje, kde chce. Zatím jsem ještě nenašla film, kde by mě zklamal. Mírně komické polohy protivného a zhýčkaného milionáře tedy zvládl dokonale, ale zvládl i Brucovu zvířecí stránku. Já kdybych byla obyvatelkou Gothamu a náhodou potkala Batmana, tak zahodím peněženku a utíkám daleko, daleko pryč. Jeho hlas je opravdu jako hlas někoho jiného, ale když jej posloucháte, říkáte si, že byste tak mohli činit věčně, protože ten strach je v pohovce před televizorem příjemný. Batman, jak má být! Po technické stránce je film famózně virtuozní, realistický až za hrob. Oprostil se od burtonovské stylizace (ale tím neříkám, že ta se mi nelíbí) a předhazuje nám syrovost skutečnosti, v bitce nevíte, odkud která rána jde, prostě tak to má být. Strašidelně napínavá hudba vám brnká na nervy po celou dobu a kamera vás chvíli nechá kochat pohledy na Gotham v denním světle (konečně!) nebo na zasněžené štíty hor, aby to vzápětí vyměnila za temnou Batmanovu jeskyni nebo teplé světlo scén odehrávajících se uvnitř v budovách, když je tam Batman jako Bruce Wayne. Herecké výkony vás nechávají vychutnávat si vnitřní emoce, Nolan nechal z každého herce vyplynout to, co v něm je, a využil to pro film, jediným skřípajícím článkem řetězu je Katie Holmes jakožto ona Batmanova láska. Její výkon je nepřesvědčivý a unylý, zkrátka nemůžu pochopit, co na ní ten Tom Cruise vidí, a navíc má neskutečně křivou pusu a když se usměje, je to vidět dvojnásob. Já vím, že to nemá s herectvím nic společného, ale mě to prostě štve. A navíc, Batman byl vždycky na blondýnky, tak nevím, proč mu teď dali brunetku, a ještě takového zajdu. Když tedy vynecháme naši snaživou právničku Rachel, vyjde nám velice slušný film, já se dokonce odvážím říct, že i lepší než Burtonovi Batmanové. Tíživá atmosféra je odlehčena spoustou dobrých a vtipných hlášek, z nichž jednu já použiji jako závěrečnou větu (jako z úst mého oblíbence padoucha Cranea): "There's nothing to fear, but fear itself!" ♥

(1001) Burton si bere komixovou předlohu a KONGENIÁLNĚ ji převádí do filmového média. (Ha, celý život jsem čekala, až budu moct tohle slovo použít ve větě.) Nevím, jestli tohle nějaký jiný režisér na poli komixové adaptace kdy dokázal. Takhle z hlavy mě napadá snad jenom první Vrána Alexe Proyase. Dle mého názoru je klíčem to, že oba režiséři vytvářejí působivé obrazy založené na jednoduchosti, kontrastu světla a stínu, výrazné výtvarné stylizaci, živoucích postavách a hmatatelných kulisách. Současný trend hyper-realistických, digitálně nablýskaných, opozlátkovaných manekýnovitých pseudopsychologických blábolů jde zcela mimo mě a snad by měl být i trestný ve jménu blaha. A zpátky k Burtonovi, první film vytyčuje směr a teprve druhý tvoří opravdový kult.

(1001) Každá voda nakonec steče dolů. Ačkoliv zrovna včera jsem se bavila se svým tatínkem, že v jaderné elektrárně mají vodu pod takovým tlakem, že teče sama od sebe a klidně by tekla i do kopce. Ale to odbíhám od tématu. Líbí se mi, jak dokáže být Zhang Yimou sveřepý. Uprostřed vší té stylizované krásy mi totiž stejně přijde tento film zejména surový a divoký. A nebezpečný. 2019: Dnes přišel ten den, kdy snižuji hodnocení z pěti hvězdiček na tři, protože z ideologických důvodů jsem nejednomu filmu napálila odpad či velmi nízké hodnocení a tudíž by pět hvězdiček pro Hrdinu bylo z mého hlediska pokrytectvím. Dospěla jsem definitivně k tomu, že nelze (tento) film hodnotit jen jako umění (pro umění), ale rovněž je třeba vědět/vidět, kde a kdy a komu a o čem pojednává.

(1001) Mým životním snem je po shlédnutí toho filmu stát se animátorem, který dostane infarkt při rozpohybovávání děsivých příšer. Toho povolání ovšem jenom o fous vyhrálo nad přáním stát se Černým rytířem. Ni!

Historicky první film, který jsem kdy viděla na počítači. Strýček nám ho jednou pustil v přestávce mezi hraním jakési hry, kde vraždil růžové červíky, a tato událost ve mně zůstane navždy zakořeněna. A také by se dalo říci, že jsem byla od té doby ztracena. Neříkám, že by ten film byl bezchybný, ale ve chvílích, kdy mi bývalo docela špatně, mi vždy spolehlivě zvedl náladu, takže mám k němu vztah jako k takovému mladšímu potomkovi.

Týjo, kdysi jsem o tomhle filmu napsala několik normostran a teď s hrůzou zjišťuju, že tady není žádný komentář! To je docela ostudné, když si uvědomíme, že se jedná o film, který pro naši galaxii znamenal tolik věcí. Pro mě konkrétně třeba uvědomění, jak je těhotenské břicho sexy nebo že Hayden skutečně neumí moc hrát, jenom hezky vypadá s dlouhými vlasy. Přesto se ve mně ozývá Sílou odkojené děťátko a jakékoliv promítání tohoto filmu mě baví od začátku až do konce. Kupříkladu plnění rozkazu 66 zafunguje vždycky, stejně jako Anakinovo první nadechnutí po "reinkarnaci". Já sama u toho v kině nedýchala vůbec. --- WTF? Jak jsem kdy toto mohla napsat.