Morien

(1001) Kdybych už nechtěla být Gina Carano a v druhém pořadí Noomi Rapace, tak bych určitě chtěla být Danai Gurira. Kvůli obrovskému hype jsem se velmi obávala zklamání a ze strachu jsem dlouho shlédnutí odkládala, takže jsem se vlastně dočkala samých příjemných překvapení. Sice mě mírně zklamala občas dost genericky znějcí "hrdinská" hudba a pro správnou údernost by to potřebovalo být o pár (desítek) minut kratší, ale tím tak moje výtky končí. Scénář se mi zdá o něco propracovanější, než je to u průměrného miliardového blockbusteru v dnešní době zvykem, zvlášť se mi dost líbí, jak umně propojeně zároveň vypráví origin story i samostatný aktuální příběh. Záporák má výtečnou motivaci, ale jakmile se mu podaří dosáhnout dílčího úspěchu, trochu se zase promění na klasického klišé "zničím/ovládnu-celý-svět" panáka. Ale na konec se stejně musím vrátit k tomu, že jsem si extrémně užila komando smělých žen bojovnic. Oujé oujé oujé. A ještě P.S.: Po jistém časovém odstupu a důkladném zvážení to spolu s The Winter Soldier prohlašuji za moji nejoblíbenější marvelovku.

Kéž by to bylo tak o půl hodiny kratší, za prvé by si tvůrci mohli utřídit, které blbosti tam fakt nepotřebují být, a za druhé by to bylo svěžejší a svižnější. Pořád nechápu tu zabíjecí fetiš. Několik vtipů mě upřímně pobavilo, ale jinak mi ta metavyprávěcí forma přijde pořád extrémně chtěná, nucená a tím pádem nefunkční. Nicméně je super, že už to nepůsobí tak strašně lacině jako jednička. (Ale zato pořád platí moje výtka, že na to, jak si film často dělá slovní vtípky z používání scenáristických klišé a podobně, tak je potom sám zcela vážně používá, a to je prostě divné.) Zazie Beetz je dost božská a Julian Dennison prezidentem. Docela jsem si užila soundtrack (tu původní hudbu, nikoliv použité populární písničky).

(1001) Myslela jsem si, že chladné a odtažité filmy jsou můj šálek čaje... No, očividně existují čaje, které ještě tak úplně nechápu a nebo prostě vůbec nejsou pro mě a nemá smysl zkoušet to a křivit si úsměv nepříjemnou chutí. Cathy Rosier je božská, ale víc jsem si z filmu neodnesla. Delon (pro mě celkem překvapivě) v sobě nemá dostatek charismatu, aby mě přiměl vkládat si do prázdného rámu vlastní obraz, jak to u podobných filmů bývá.

Okej, děcka, tohle je snad jediná reality show vůbec, kterou sleduji s nadšením a dbám o to, aby mi neunikl ani jeden díl. Doug Marcaida for president! (Wil Willis for secretary of state.)

Ach, osmdesátá léta, kdy se dvacet vteřin záběru na řvoucí tvář Chevyho Chase považovalo za komediální gag. Doufám, že takhle nostalgicky nebudeme jednou vzpomínat na Adama Sandlera:D

(1001) -"Did you ever see an elephant fly?" -"Well, I've seen a dragonfly." No sakra, pod vší tou "roztomilostí" se skrývá velmi temný příběh, což sice kvituji s povděkem, ale jinak mám přesně pocit, že to je kombinace kraťasu roztaženého na celovečerák a příkazu shora po předchozích finančních propadácích udělat film za co nejméně peněz. A karikovat animátory, co stávkovali, aby za svou práci dostali pořádně zaplaceno, jako opilecké klauny, to je docela sviňárna.

-"I wasn't born with enough middle fingers." Potěšilo, když jsem viděla, jak si Manson něco roztrhl v koleni a jak, když mu to zašívali, fascinovaně opakoval: "Ty vole, to je jak v MASHi. To je jak Hawkey v MASHi."

(1001) Když říkám, že mi někdo rozumí jako nikdo na světě, tak je to z mojí strany největší poklona obdivovaným tvůrcům. A Jancsó je v tomto smyslu OG, u kterého to platí úplně nejvíc. "Hvězdy na čepicích" jsem viděla před sedmi lety v kině a tehdy jsem se zamilovala okamžitě a velmi intenzívně. Ze zkušenosti vím, že se mi filmový vkus mírně (docela dost) mění s během času, a byla jsem tedy zvědavá, jak se proměnilo moje vnímání bezskrupulózního a bezčasého Jancsóva přístupu k filmovému pásu jako k sochařské hlíně, kterou lze manipulovat a ohýbat a týrat do toho nejmenšího detailu a přesto dosáhnout surového a syrového výsledného tvaru. Inu, už jen z toho květnatého popisu lze poznat, že ho miluji pořád stejně, a dokonce jsem připravena prohlásit, že to, co pod jeho vedením předvádí András Kozák (tady a také v A sedmnáct jim bylo let...) v roli ČLOVĚKA bude asi můj nejoblíbenější herecký výkon vůbec.

(1001) -"What the hell you doing?" -"Me? I write." -No. You wrong." Krucipísek, to je tak sebevědomé tvůrčí gesto, že se mi do něj vůbec nechce rýpat, i když bych našla spousta věcí, u kterých jsem brblala nebo které bych si ideálně představovala jinak. Asi to k tak těžkému tématu patří, že si Beatty vyrobí tenhle ohromně masivní film, aby diváka doslova umlátil argumenty a začaroval svůj svět make-believe na určitou dobu skoro do hmatatelného. A speciálně musím říct, že mě baví, jakým způsobem píše dialogy. Nicméně jak už to tak bývá u všech životopisných filmů, tak bůh ví, jestli si ten hollywooďan náhodou nepředstavuje ty revolucionáře jako Hurvínek válku. -"I'll walk you home." -"Why? I won't hurt anyone."

Já nevím, no, podle mě Spielberg jenom dokazuje, že patří do starého železa. Pro artikulovanější diagnózu odkazuji na komentář uživatele xxmartinxx, jako popkulturní úšklebek odcituji Vypsanou fiXu: "Dědo, dědo, dědo, dědo, pojď do lunaparku. A děda, děda, děda, děda rezignovaně mává holí projíždějícímu vlaku." (A ačkoliv nemám příliš ve zvyku vyjadřovat se pochybně o úsudku ostatních uživatelů, tak Douglasovo prohlášení, že je to "čistší a přehlednější" než Matrix, ve mně vzbuzuje touhu vhodit do komentátorské sekce holy hand grenade.)