Morien

(1001) Oproti Busterovým trhákům se to zdá takové slaboučké, ale co si budeme povídat, brečela jsem jako želva.

(1001) -"You know what I say? I say one down, a couple hundred thousand to go. I don't mean to get on my high horse, but I'm telling you, I do not like the deer. I'm sick of it; they're taking over. They're like rats. They're destroying the ecosystem. I see a dead deer on the side of the road and I think: That's a start." Já kdybych byla režisér v Hollywoodu, tak taky dělám jenom horory. A zvlášť horory s dávkou černého humoru (hehe) rozprostřeného rovnoměrně vůkol čarodějnic. Jenomže právě kvůli tomu zdejšímu druhu humoru je film tak suchý, že se na něj (zvlášť v první polovině, nebo spíš v prvních dvou třetinách, a když budu úplně upřímná, tak ve všech čtyřech čtvrtinách) opravdu špatně dívá, neplyne to, vůbec to neodsýpá. Nevím, jestli jsem už tak rozmazlená, že mi trochu nestačí, když má film jenom začátek, prostředek a konec a ještě to dopadne přesně tak, jak to hned od začátku vypadalo... Například stačí jediný pohled na Allison Williams v její první scéně a následující vývoj se divákovi podbízí mnohem dřív, než na něj dojde. Nicméně hudba byla skvělá, tu jsem si užila. Asi to nakonec shrnu do diagnózy "debut" a těším se na příště.

Origin of love. ♥

(1001) Nevím, no. Když jsem film viděla jako dítě, tak mě vůbec nebavil, a teď jako dospělému mi přijde, že Příběh hraček ani není moc dělaný pro děti, spíš pro dospělé posedlé nostalgií, což nejsem, takže mě to taky nebaví. Takže jsou to ve výsledku dvě dobré Buzzovy hlášky a potom čekání na nevyhnutelný happy end.

Mary, mother of Christ, what the heck.

(1001) Sakra, Scarlett vůbec nezní jako Scarlett. No ale jestli jí během natáčení bylo fakt 17, tak se není čemu divit. Nicméně. Mám ráda Scarlett, mám ráda Billa, mám ráda filmy, kde se nic neděje, a mám ráda filmy o nenaplněné lásce, ale mezi mnou a Ztraceno v překladu nějak nedošlo ke kontaktu. Možná nemám ráda Sofii Coppolu.

Ale jo, jednou za dvacet let ve mně vyvstane tajemná potřeba se na to podívat.

(1001) Tyjo, celkem se divím, že tenhle film James Stewart i Frank Capra ve zdraví přežili. Intelektuálové si stěžují, že je ten film politický, fašisté si stěžují, že je ten film demokratický, demokraté si stěžují, že je ten film oligarchický... Film se sice v porovnání s hrdinovým obloukem, jak by měl asi ideálně vypadat, dostane někam do půlky nebo kousíček za ni, ale vzhledem k tomu, jak moc je na výsledku vidět ohromné úsilí a práce, tak jsem s tím v míru a vlastně nemám panu Smithovi co vyčítat. Naopak jsem vlastně docela dost ráda, že tam nejsou původně zamýšlené milostné triumfy a oslavné mávací parády na závěr. Kdo by to byl řekl, že Jimmy Stewart toho balíka zvládne tak přesvědčivě. Sice si pořád říkám, že podvratnou postavu by zahrát neuměl a/nebo nechtěl, ale co se týče těch "klasických Hollywood" mužů, tak určitě patří k mým nejoblíbenějším. A ještě post scriptum, asi jsem v nějaké shovívavé náladě, ale moc se mi líbilo, jak se Jean Arthur teskně mžily oči.

(1001) Panečku, to byla jízda. Frank Sinatra byl oukej, ale to, co provádí Laurence Harvey, no jéje! ( Plus fun fact, je to otec Domino Harvey, což jsem předtím nevěděla.) Miluji zombie robotické herecké projevy a postavy, které jsou tímhle způsobem koncipované. A vůbec miluji filmy, které jsou studené, chladné, odtažité, bez emocí a prostě si jedou tu svou. Navíc je radost najít něco takového v mainstreamové produkci (protože tento film považuji za mainstreamovou produkci) a natož ještě v roce 1962! Mnoho bonusových bodů si film vysloužil perfektní snovou scénou vymývání mozků. Na bitku mezi Sinatrou a Henry Silvou byla také radost pohledět. Angela Lansbury se na větší část filmu jaksi propadne do pozadí, ale její finále je tedy finále ve velkém stylu. Chápu, proč tam byla postava ztvárněná Janet Leigh, protože hlavním hrdinou je Sinatrova postava a ne Harvey, ale stejně jsem se nemohla ubránit dojmu, že v případě této role bylo obsazení herečkou jejího formátu trochu nežádoucí rozptýlení. Hlavním důvodem, proč ale přese všechno nadšení a superlativa nedávám plné hodnocení, je způsob, jakým film občas spadá do žánru (černé) komedie, což by samo o sobě bylo super, ale já si myslím, že se tak děje nekontrolovaně a neúmyslně.

Provizorně, musím o tom ještě kontemplovat. Ale abych pravdu řekla, tak první věc, která mi po shlédnutí běžela hlavou, byla "bravo".