Morien

"Please, just put the axe down and we can talk about this." Naomi Watts je taková skvělá a stejně se musí v práci potýkat s lidmi, kteří nevycítí ironii, ani když jim cestou domů cvrnkne přímo do nosu.

-"Pina, I still haven't dreamed about you! Please visit me in my dreams. I got news from Daphnis, who dreams of you all the time. It's not the same. It would be nice if you showed up! I'm waiting, Pina."

-"You can't be naive, you're a man of science." Nicole je tady úplně, úplně božská.

Neutopíš se dvakrát ve stejné řece, god dang it, Taylore!

Billa Skarsgarda do každé rodiny, ale silně mě zklamalo, že místo opravdového konce se rozhodli pro zadní vrátka. A po přečtení rozhovoru s tvůrci a druhém shlédnutí mi přijde, že ne že by si otvírali vrátka, ale spíš že ve stylu J. J. Abramse a jeho Ztracenců záměrně nemají ucelenou vizi, o čem vyprávějí (takové ty kecy typu "je to na divákovi, jak si to vyloží, a my vlastně nevíme, jak je to správně"), a snaží se pouze být tajemní jak hrad v Karpatech bez narativního účelu, což je autorský přístup, který mě vysloveně se*e, mimo jiné proto, že to shazuje a ponižuje divákovu snahu pochopit vnitřní fungování toho magického fikčního světa. Jak si mám užít hledání klíče, když ho tam tvůrci odmítli schovat?! Dang it. P. S.: Melanie Lynskey rules a Waitsovu píseň "Clap Hands" jsem po dokoukání seriálu poslouchala asi deset hodin v kuse a teď ji mám nastavenou jako budík, aby neminul ani jeden den, kdy bych tuto píseň neslyšela. P. P. S.: Je rovněž možné, že jsem idiot a ještě k tomu slepý idiot, neboť že má Billova postava každé oko jiné barvy jsem si všimla až při druhém sledování a až u předposledního dílu. A to jsem po většinu času zírala hlavně na něj, co si budeme povídat.

(1001) -"How do you do?" -"How do you do what?!" Jsem mírně, ovšem jen mírně na vážkách, jak tuhle Sněhurku ohodnotit. Na jednu stranu je to první film, který jsem kdy viděla v kině (a dokonce si tu návštěvu i pamatuji, usazení v sále, zhasínání světel a otevírání "the doors of perception"). Na druhou stranu film o spásné síle uklízení příliš nenaplňuje moje představy o poutavé pohádce. A to pořád mluvím z pozice toho dítěte v kině. Film jsem si tedy pustila znovu, abych se na něj podívala jako vzdělaný profesionál, nicméně jsem zjistila, že jsem pořád prosté dítě a kromě jednoho vtipu a několika mírně hororových momentů mě na tom nic nebaví.

Jako někdo, kdo už dobrých dvanáct let čeká, že onemocní rakovinou, si myslím, že je tento film ve skutečnosti zcela o této nemoci. (Mimochodem Ex Machina se mi vůbec nelíbila.) (A stejně jako u Ex Machiny film doprovází naprosto nevhodná hudba.)

Alicia a její svaly krása nesmírná, ale jinak to byl teda strašně marnej počin.

Chm. Asi nejvíc mě tam štvala ta Anne Hathaway, škoda, že v roli nezůstala původně obsazená (jestli jsem ty zákulisní drby správně pochopila) Jennifer Lawrence. A tedy ne že by ve mně normálně hollywoodská produkce vzbuzovala pocity důvěryhodnosti, ale tady jsem ani na chvíli nevěřila, že by to tak šlo provést či snad dokonce že je to plán chytrý. A za všechno může scénář, který působí hodně začátečnicky, všechno říká a skoro nic neukazuje, nikdy nemá navrch nad divákem a ve výsledku postrádá takový ten "smooth" pocit, který by zoufale chtěl mít. Asi jako když se při plánování heistu děvčata těší na to, že uvidí Lea, ale nakonec se před kamerou producírují jenom profesionální plastové "celebrity" typu Kardashianky. A co teprve moře balastoidních scén, jako když jedna parťačka učí druhou používat Tinder. What? Why?

Sakra, Michal Dlouhý je v té bílé košili tak androgynně sexy, že jsem úplně zapomněla na zbytek toho, co jsem chtěla napsat. Mimo jiné mě ale určitě napadlo, jak moc by se veskrze všem postavám hodila alespoň trocha vzdělání. Protože ti šeptající shrbení nepřemýšlející poddaní mi přijdou jako mnohem děsivější záporák než Ivana v celé své kráse, s blesky v očích a s Borisem v zádech. P.S.: HAPKA!