Morien

"I know I can do it," Todd Downey said, helping himself to another ear of corn from the steaming bowl. "I'm sure that in time, every bit of her will be gone and her death will be a mystery... even to me." ♥♥♥ Takhle by mělo vypadat béčko nové generace. Nabité kvalitními herci, opírající se o krále divných knih, podkresleno výraznou hudbou. Čvacht. --- 2024: A teď, co jsem si přečetla předlohu, ještě mohu s klidem prohlásit, že to je fantastický příklad skvělého převodu literárního díla do filmové řeči. I že preferuji filmovou verzi nad knižní. King je nejspíš naštvaný, že to není tolik o psaní jako ta novela, ale mně to celé včetně konce přijde ucelenější a čistější. Filmaři se správně rozhodli, které věci ignorovat a které posílit, ať už proto, že by to na plátně nefungovalo tak jako v knize, nebo proto, že to lépe slouží jejich revidovanému příběhu.

Film postavený na špíně, Deppovi a krvi, z čehož překvapivě nejčastěji se nám dostává Deppa, člověk by přece jenom čekal víc té krve. Pro mne mýtický snímek, který jsem měla od rodičů kvůli násilnostem dlouho zakázaný. Ach, je možné, že jsem kdy byla tak nevinná?

Byla jsem jednou dotázána, jestli existuje nějaká romantická komedie, co by se mi líbila. Bylo to myšleno jako narážka na to, že zřejmě neexistují žádné romantické komedie, co by se mi líbily. Inu, tato dokonce velmi sladká rozprávka o indiánech, Venušiných bradavkách a tančících maminkách prokazuje opak. Speciální pochvalu myslím film zasluhuje za to, jak vedle velkého plánu věnuje také důkladnou pozornost drobnokresbě. Byl to také jeden z prvních filmových soundtracků, který jsem zařadila do svého výběru poslechové hudby, ne-li zcela první. A poslední půlhodinu přirozeně pokaždé brečím non-stop. -"Don't you dare pity me."

Film, který je natolik postavený na hlavu, že už ho zase vidíme na nohách. A z toho pramení můj problém: Nejsem si úplně jistá, jak přesně mám snímek uchopit.

Nejspíš jedna z nejlepších Poirotových adaptací, rozhodně moje nejoblíbenější. Tolik poetiky a citu se najde v málokterém celovečerním filmu, nemluvě o takřka impresionistickém obrazu a nádherné hudbě. Herci svým postavám vdechli život doslova a do písmene a jejich vášněmi zmítané osudy opravdu bodají do srdce, pokud jste naladěni na stejnou vlnu. Z protagonistů z trochu osobních důvodů vyzdvihnu Tobyho Stephense... viděla jsem ho tady den po sledování Dnes neumírej a musela jsem si říkat: "Je to opravdu ten stejnej chlap?" Je, kdyby nic, tak zuby to řeknou za něj. Ale to jen tak mimochodem, zkrátka tohle si pustím ráda znovu a znovu, když mám depku nebo záchvaty melancholie. Jeden z těch filmů, které mi opravdu změnily život (nebo náhled na něj). ♥♥♥

Recyklace na entou provedená takovým způsobem, že z toho já, v podstatě odpůrce kůl moderních akčních filmů, skáču nadšením do stropu. To nejspíš asi proto, že film chápu jako parodii na sebe sama a je docela možné, i když ne nutné, že to byl i záměr tvůrců. Při pohledu na všechny herce mám pocit, že si natáčení užívali jako blázen, což i ve mně při sledování vyvolává příjemné pocity. A navíc se kvůli Dnes neumírej stala ještě jedna zázračná věc - zjevil se mi ryšavý bůh-ďábel s modrozelenýma očima, jehož ženě budu navždy závidět, že je jeho žena. Toby Stephens má prostě nejkrásnější zuby a lícní kosti na světě a vyrovnat by se mu snad mohl jenom Buster Keaton, který byl za á taky děsivě dobrý a za bé vypadal skoro totožně. Bývaly časy, kdy jsem uměla ten film zpaměti a kdy jsem si říkala, že bych se díky nimu aspoň částečně domluvila v Koreji = Zabijte ho! Už brzy zvítězíme! Otče! - takové fráze jistě ocení každý turista.

Televizní nadprůměr, který mi do zorného pole přivedl několik herců, kterých si od té doby všímám. Většinou zůstávají na televizním poli, ale co na tom sejde.

Co jsem viděla tento film, už nikdy nebude můj pohled na lifting obličeje a centrifugu stejný jako předtím. (To je až neskutečné, jak moc Toby Stephens s přilepenou bradavicí vypadá jako Clint Eastwood.)

Jednolitý sled dokonale namalovaných obrazů, ale ačkoliv impresionismus hluboce obdivuju, vždycky se mě víc dotýkal expresionismus. Takže je tady ta líbivost a jímavost, která mi nikdy nedovolí dát plné hodnocení, i když postava umanutého balvana-básníka Lenského v podání skvělého Tobyho Stephense se mi zaryla pod kůži. Ralphovi by prospělo taky občas něco zahrát, nejen oblizovat dámám palce.

V momentě, kdy k nejroztomilejším chvílím filmu patří Paul Bettany utahující si na noze cilici, by se měl režisér zamyslet nad možností, že je něco shnilého ve státě dánském. - Zpětně po opakovaném shlédnutí jsem k filmu shovívavější, neboť mě přece jenom hlavní premisa jaksi dojímá. A zároveň by mě zajímalo, jestli si Tom Hanks připadal jako blbec, když musel svojí kolegyni herečce říct onu větu. Protože rozhodně vypadá, jako že si připadá jako blbec, když tam tak stojí v tom sklepě, s tou parukou, svítí na něj filmaři lampami a je úplné ticho, protože majestátní hudbu dodá až postprodukce.