Morien

Řeknu vám to na rovinu, na tenhle film jsem se dívala jen kvůli Paulu Bettanymu a jako vždy mě nezklamal. Zápletka filmu není nijak originální a my všichni už předem tušíme, jak to dopadne, ale on propůjčuje Peterovi ohromné charisma a táhne celý film na svých bedrech. K sypání vtipných hlášek jako by se narodil. Kirsten Dunst už nepůsobí tolik přesvědčivě, vypadá spíš jen jako ozdoba, aby tam Paul nebyl pořád tak sám. Sam Neill jakožto Lizziin otec hraje opravdu jen štěk, stejně tak ostatní herci, celé představení opravdu stojí jen na titulní dvojici, za povšimnutí stojí ještě Peterův tréninkový partner Dieter Prohl, sympatický Němec s roztomilým přízvukem. A to snad ne, málem jsem zapomněla na Peterova floutkařského brášku Carla v podání okouzlujícně čtveráckého Jamese McAvoye. No a když už jsem se takhle rozpovídala, ještě jsem byla nakonec překvapená, když jsem zjistila, že herečka, která ztvárnila matku povedených bratrů, totiž Eleanor Bronová, ta sakrastická šedovlasá stařenka, je démonická Ahme ze slavného beatlovského filmu Help a právě ta samá Eleanor, po níž pojmenoval McCartney neméně slavnou písničku Eleanor Rigby. Ale zpátky k samotnému filmu. Svižná hudba a zajímavý střih celý film osvěžují, kamera nám v několika momentech nabízí nečekané záběry, například když se ke konci filmu začne rychle zvedat vzhůru, až vidíme jenom planetu Zemi kroužit ve vesmíru a potom do ní bouchne tenisová pálka a my se velkou rychlostí vracíme zpátky do Anglie. Když je parné léto, večer a vám se nechce nic dělat, tak vás tohle příjemné pokoukáníčko velice osvěží. Nudit se u Wimbledonu rozhodně nebudete, jelikož ho natáčeli Angličané, najde se v něm i místečko pro typický britský humor.

Komediální snímek s akčním akcentem v zatáčkách, jehož slzopudné finále je oproti předchozí srandě tak nevýrazné, že mi ani příliš nevadí. Tolik skvělých herců na jednom místě prostě je zárukou kvality, respektive dobré zábavy, minimálně pro mě. Zejména Alan Tudyk je mi velmi blízký, také bych často lidem ve svém okolí nejraději nakopala nebo jim hodně, hodně ublížila. Prvotřídní konverzačka.

MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY. Jako nenapravitelný romantik mám tenhle příběh strašně moc ráda a je mi úplně jedno, kolik je toho v něm nelogického. Depresivní začátek zahrnující společnost, kde každý muž, žena i dítě mohou v klidu žít svoje identické životy, kde neexistují žádné filmy, hudba, obrazy na stěnách nebo hry pro zábavu a nad tím vším bdí klerik, který nikdy není zasažen a sám vždy trefí cíl, dokáže vycítil myšlenky ostatních, nikdy neselhává a nikdy se na nic neptá, to všechno navodí tak hutnou atmosféru, že právě ta sorta lidí jako já, která by se určitě dala k narušitelům, by si nejraději šla hodit mašli. Jenomže pak přichází něco, co právě "nám" hraje na strunu, a to prosté selhání lidského elementu, protože lidé zkrátka nemohou žít jako kopie. A na nikoho se při tom selhávání nekouká tak krásně jako na Christiana. Všichni ostatní herci zůstávají naprosto v jeho stínu. Prestona vybavil takovým charismatem a kouzlem, až to snad ani není možné. Ze začátku možná působí chladně a odtažitě, stejně jako boční zbraně, které nosí za každých okolností v rukávu. V jeho tváři se zřídkakdy pohne jediný sval a neustále ulízaný účes drží tvar za všech okolností, postupně ale začínáme tušit, co se za těmi svaly děje, co v sobě skrývají ty šedé oči. A když se nám po velkém finále i sám veliký klerik John Preston na malou chvíli usměje, moje srdce plesá tak hlučně, jako když se mlátí naběračkou do radiátoru ústředního topení. Stylizace filmu připomíná Matrix, i prvek lidstva ovládaného a zbaveného "svobody" není nepodobný, přesto má Equilibrium jinou atmosféru. V Matrixu jde jen o bombastické pohledné scény a jakousi "coolovost", ale Equilibrium hraje víc na city, což je při pálení obrazu Mony Lisy nebo při střílení bezbranných psů zcela zjevné, na diváka, nebo alespoň na mě, to ale funguje. "Nadbojová" Gun kata taky hodně připomíná Neovo řádění s agenty, celá ale působí daleko víc skutečně a člověk při sledování věří, že je něco takového možné. Mě osobně zaujalo daleko víc než matrixové souboje. Bojových scén je ve filmu docela hodně, a někdo říká, že jich je tam až příliš a že pohřbívají příběh, mně ale ta rovnováha vyhovuje. Člověk spolu s klerikem začíná chápat, že city občas bolí a že jinak než přes násilí to stejně nakonec nejde. Cena je vysoká, ale stojí to za to. Hudba je pěkná, melodická, působí stejně rozervaně jako obraz a neruší jej, ba naopak, pěkně doplňuje, strohé kostýmy "zfetované" společnosti a její matematický styl jsou v hlubokém kontrastu s přeplácanými pokojíčky "obránců citu", naplněnými voňavými doplňky a bachratými taburetkami jako z pracovny profesorky Trelawneyové z Harryho Pottera. A už dost, nebo ještě Eq začnu připodobňovat k bibli a tvrdit, že ho předpověděl Nostradamus. Zkrátka, co vám mám říkat, Equilibrium je prostě můj oblíbený film, a pokud mi na něj někdo sáhne, tak mu urazím ruku. Ale stejně ještě musím dodat, že na rozdíl od (své zjevné knižní inspirace) 1984 dokáže probuzení hlavního hrdiny zobrazit přesvědčivě a bez ponižování ostatních lidí, a že ačkoliv se věnuje převážně mužům, nemá potřebu tvrdit (na rozdíl snad od všech kultovních dystopických románů dvacátého století), že by ženy byly podřazeny mužům a že by všechny bez rozdílu vrozeně byly nebo nebyly schopny některých věcí. ♥♥♥ -"Mně, chudému, zbyly jen sny, které jsem k tvým nohám položil. Našlapuj opatrně, neb šlapeš po mých snech."

Na konci jsem vždycky strašně ráda, že se můžu rozhlédnout po otevřené krajině.

V dnešní době se opět vrací éra "cool" filmů z podsvětí, kde hrdiny jsou většinou černí upchlíci před zákonem, po celou dobu vám do uší duní rap a všechny postavy jsou tak in, že z toho div nehulíte marjánku. Tak dávno, dávno před tím tu byl drsnej polda z periferie s tváří ještě drsnějšího Samuela, pořádně nakrknutej na každýho haj***, kterej porušuje zákon nebo, a to ještě víc, má něco proti černejm. Já nejsem rasista, to by mě nikdy ani nenapadlo takhle povrchně soudit lidi, ale ten první styl filmů, co jsem jmenovala, není nic pro mě, asi kvůli té používané hudbě a vizáži, ale Shaft, to už je jinčí kafčo, tady se i já napiju. Abych ale řekla pravdu, ze začátku jsem myslela, že se mi Shaft líbit nebude, a že ani Christian Bale mě nedonutí se dívat celou dobu, ale nakonec mě i Samuel, i ostatní herci, i štáb i všechno přesvědčilo, že ten film je dobrý. Dobrý. A možná trošku lepší než dobrý... Všechny ty dnešní cool filmy by se od Shafta měly hodně co učit.

-"Is that a rain coat?" -"Yes, IT IS!" ♥♥♥ MŮŽE OBSAHOVAT (A TAKY ŽE OBSAHUJE) SPOILERY. (Varování: Tento komentář je stejně šílený jako film samotný, takže si řádně rozmyslete, jestli ho opravdu chcete číst.) Americké psycho je film. Pojednává tak trošku o lidské zvrácenosti (a samotě a touze), ale taky o tom, co dělat ve světě, kde je možné všechno (jenom ne to, co opravdu chceme). Patrik Bateman je MIPS (mladý idiot plný sil) z Wall Street. Každé ráno začíná tím, že si zacvičí a potom na svou kůži namaže tisícovky a tisícovky kosmetických přípravků. Potom jde do práce a tam sedí za stolem. Večery tráví v některé z newyorských restaurací se svými kolegy. Nejvíce ze všeho (pravděpodobně) se samozřejmě nudí. A co dělat v jeho situaci, aby se ještě zabavil? Vraždit. Líbí se mi paradoxní a satirické scény, které tento film předkládá. Líbí se mi, že Patrik Bateman prakticky na potkání vykládá, že rád vraždí dívky, do diáře si místo schůzek kreslí nechutné obrázky a když luští křížovky, tak do kolonek vypisuje jenom slova "bone" a "meat", ale jeho okolí to vůbec neregistruje. Jeho snoubenka vedle něj naříká nad tím, že se ji rozhodl opustit, ale že si maluje na kousek papíru voskovkami ženské tělo probodnuté motorovou pilou, to je jí jedno. Co to je za svět, ve kterém Patrik žije? Je vůbec obklopen lidmi? Copak se tak chovají - jako lidé? A co on sám? Buďto je ta nejchladnokrevnější bestie na světě nebo poslední přeživší lidská bytost. Nic mezi tím. A pokud existují ty filmy, kde si za celou dobu sledování neuvědomíte, kterého herce sledujete, nýbrž uvažujete o postavě jako o skutečném člověku, tak pro mě takový je Patrik Bateman. (Christian Bale zvládl svou roli (misi) DOKONALE.) Je ohromující, jak je okouzlující, až to bolí, ale zároveň i tak zraňuje všechny kolem sebe, hlavně svoji sekretářku, která jediná to s ním myslí dobře. Když závidí kolegům vizitky, když do telefonu vyjmenovává seznam svých zločinů, tak jenom bezeslovně prosí o trochu pozornosti, křičí, že chce být člověkem. Ale oni ho tak neberou. A tak film vlastně končí tak, jak začal. Beznadějně. Nevím, jestli bych se na něj dokázala podívat znova. Nejspíš až za hodně dlouho po tom prvním zhlédnutí. AP je tak násilnické a ubližující, hlavně na duši, že jsem už dlouho nebyla tak zdeptaná. -------------------------------------------------- Dodatek. Dnes (23. 8. 2008) jsem dostala nutkavou potřebu se na AP podívat znova. Tak jsem se podívala. A víte, co jsem zjistila? Já jsem si ten film pamatovala úplně jinak, než jak dneska byl. A taky jsem zapomněla, že pořád chtěl vracet kazety, což teda nechápu. Vždyť je to geniální! Co jsem také ocenila, že člověk pozná celou novou širokou škálu zvukových signálů pro alarm do auta. (A nejsem opilá, když tohle píšu, protože nikdy nepiju.) A taky mi možná došlo, proč se to jmenuje Americké PSYCHO. A ještě něco, ve skutečnosti tomuhle filmu dávám čtyři hvězdičky, něco jako v uvozovkách, ale na druhou stranu si prostě myslím, že čtyři hvězdičky jsou pro popis tohohle filmu zkrátka málo. Film je takový, jako jsem popsala Patrika - buďto pět, nebo odpad. Každý, kdo hodnotí film jako průměrný, ho dle mého názoru nepochopil.

Taková vcelku stupiditka, kterou naživu drží dobře zvolení a hlavně zajímaví herci, i co se týče těch menších roliček. Škoda jen toho konce. Proč někdy terorista nevyhraje? U Cilliana bych se za to přimlouvala všema deseti.

Čím to je, že všichni pohlední muži ve filmu zemřou strašlivou smrtí? Na mysli mám samozřejmě vyplašeného vojáka v podání Cilliana Murphyho a potom toho roztomilého albína. Jinak film vnímám spíš v jednotlivých epizodách než jako celek, protože Nicole moc nemusím a už vůbec ji nemusím, když milostně vzdychá. Nejvíc se mi líbil fragment v Nataliině domě. "Říkají, že válka je mrak, který zakryl zemi. Přitom to oni způsobili tohle počasí. A teď si stojí v dešti a křičí: 'Doprdele, ono prší!'"

Když se vaří z vody, musí se zapnout sporák. Ach jo, kdy já jen přestanu s vymejšlením těch metafor a příměrů?

Asi jenom proto, že tam není nesmělý kluk a ošklivá holka, co by se do sebe v průběhu zamilovali, mě rodinná linka filmu nerozčiluje a vnímám jenom ty úsměvné momenty.