Morien

(1001) Sakra, kluci se s tím nepářou. Žádné osobní detaily, žádné emocionální bláboly. Asi začnu milovat Roye Scheidera. Fernando Rey byl skvělý. A William Friedkin ještě žije. Co si asi myslí o dnešních filmech.

Rasismus je špatný, áno. Navzdory všemu, co se ve filmu "děje", mi celek připadal absolutně uneventful, pojmenovávám takto pro nemožnost najít adekvátní české slovo. Celý film plyne v jedné úrovni, nikde jsem se nedojala, nikde jsem se nezhrozila, nikde jsem nezadržela dech, nikde jsem nebyla ohromena silou hudby a vždycky jsem dokázala odhadnout, co se stane v další scéně a jak to všechno dopadne. Asi třikrát jsem se mírně zasmála, ale to je tak všechno. Jako příklad toho, jak strašně nemoderní, neosobitý a zbytečný mi film přišel bych uvedla scénku s pojídáním hot dogů. Jakože ano, teoreticky chápu, proč tam je, má pomoci představit a načrtnout Tonyho charakter a nastolit lehce zábavný tón filmu, ale je to natočeno nudně a bezkrevně a žádná další scéna ve zbytku filmu se k tomu neodkazuje. Kdyby tam nebyla, film bude úplně stejný, a reálně je tam nejspíš jenom proto, že Nick Vallelonga ji tam se zatlačením slzy přidal jako jednu ze svých vzpomínek na tátu. A kdybych si tady v profilu filmu nepřečetla, že se jedná o komedii, tak bych to sama asi nepoznala. (Viggovo pitvoření mě nechalo chladnou, Mahershala mi přišel zajímavější.)

Chvílemi jsem nerozuměla některým momentům žánrového ladění, ale tomu, co neříkali, jsem myslím rozuměla. Nicméně myslím, že ti lidé, co pro film vymýšleli promo, mu nerozuměli vůbec. Už jen kdybych se měla věnovat tomu hloupému českému názvu: film se k žádné přílišné vášnivosti neuchyluje, naopak zůstává poměrně věcný a chce být prostě vyslyšen.

(1001) Proč by tohle někdo označil za důležitý výtvor filmové historie? Kroutím hlavou. Že je to jenom proto, aby lidé věděli, z čeho si dělají srandu Žhavé výstřely?

Je to takový typický debut, což znamená, že je tam příslib, hlušina a spousta věcí nedává smysl, ale... girl power. Noomi Rapace je smrtící stroj a Indira Varma je ďábelská bohyně. (Nicméně vlastně filmu musím udělit černý puntík za to, že si myslí, že když natočí postavu, jak drží zapálenou cigaretu, že to něco znamená. A tahle vyprázdněná berlička je tam použitá hned několikrát.)

Inu, i Keanu musí platit složenky. Na druhou stranu je to taky velmi psycho-meta zážitek, když si člověk uvědomí, čím si ten herec prošel v reálném životě.

(1001) -"Are my methods unsound?" -"I don't see any method at all, sir." Líbila se mi všudypřítomná bílá či barevná mlha a také myšlenka, že jde pouze o všeobjímající chaos. A dokud byli chlapci ve člunu, tak jsem byla vlastně spokojená a říkala si, že předsudky a obavy, s jakými jsem se k Apokalypse odhodlávala, nebyly oprávněné. (#teamfullmetaljacket #teamnelíbísemikmotr) Nicméně příjezd do brandovesnice byl pro mě extrémním zklamáním po tak rozmáchlé přípravě a nedokázal lépe a jinak do slov a obrazů přeložit či transformovat peklo, kterému jsme byli svědky během cesty proti proudu. Například vypravěčův voice-over na řece dával smysl, tam si prohlížel vojenské záznamy o plukovníkovi a dával nám tím najevo, co si o něm myslí a jak se vyvíjí jeho vztah k němu a k úkolu, protože plukovník sám nebyl přítomen a čas konat byl ještě daleko. Po příjezdu do vesnice už není potřeba mluvit, protože vše bylo řečeno a na všechny jeho nejhorší strachy se můžeme podívat očima, on ale v komentáři pokračuje a neříká nic nového, opakuje ty stejné teze a navíc ještě vysvětluje plukovníkovy promluvy, což je v tu chvíli otravné, nadbytečné a antiklimaktické. Také tím, že se ve vesnici střídá den a noc a den a noc a den a noc, film úplně přichází o momentum, které si do té doby budoval nestálým postupem vpřed za tímto jedním cílem... aby byl najednou rozmělněn do mnoha nenavazujících scén odělených stmívačkami?! Intenzita se rozplývá a pointu mám hledat ve zfetované mánii Dennise Hoppera a improvizační manýře Marlona Branda? Plukovník Kurz by měl říkat něco, co ještě nebylo řečeno, a nebo preferovaněji mlčet, ale klidně bych tam i viděla jeho osmnáctiminutový monolog a po něm aby došlo k finálnímu střetu, ale ne tuhletu rozmašírovanou nijakost poskládanou z náhodných "zajímavých" ala rebelský-výkřik hlášek. A nebo aby kamera prostě zůstala ve člunu a dívala se do džungle, zatímco Martin Sheen se vylodí a odejde vykonat své dílo. Celá ta návštěva vesnice je prostě redundantní a nesvědčí o ničem moc jiném než o Brandově neochotě spolupracovat s vypointovaným scénářem. A to mi zkrátka ke katarzi nestačí. We have met the enemy and he is us.

(1001) Pro mě Velká červená jednička patří k těm působivým válečným filmům. Po filmové stránce je sice takový... nejspíš musím říct naivní a zastaralý, respektive je prostě zřejmé, že Sam Fuller ještě patří k tomu starému Hollywoodu a mezi kinematografií začátku osmdesátých let takhle vedený film působí prostě jako zjevení z dob minulých. Při sledování jsem si vzpomněla na italský film Velká válka, který je z roku 59, a tam někam bych Jedničku asi pocitově zařadila. Navíc rámuje a proplétá vyprávění humorem, i tak ale dokáže stavět z velmi silných surových obrazů a autenticky dýchajících detailů. Oproti jednoduchému voice-overu mluví velmi důrazně mimoslovně a to ve mě vyvolává divácký zážitek takového kalibru, že jsou všechny ostatní nedostatky nebo námitky s gustem zameteny pod koberec. Navíc bych řekla, že to bude moje nejoblíbenější role Leeho Marvina, i když mám v jeho filmografii zatím ještě mezery. A stejně mi přijde šílené, že on i režisér tady pro kamery inscenují, čím si reálně prošli.

Nebýt toho, že jsem chtěla vidět Daniela Brühla s předkusem, tak by mě nejspíš ani nenapadlo takovýhle film vyhledávat, nakonec jsem si to ale i docela užila. Bohužel si tvůrci neodpustili takové blbosti, jako že Hunt zmlátí novináře a podobně, aby to bylo "zajímavější". Mě by zajímalo, jestli film doopravdy straní Laudovi, a nebo jestli se mi to tak jenom zdálo díky mé akurátní robotické povaze. Hans Zimmer nic moc, scéna v dešti, kdy se Nicky rozhodne zastavit, se mi sice vryla do hudební paměti, ale jinak šel soundtrack jedním uchem dovnitř a druhým ven. -"It's too dangerous."

Je pravda, že to přirovnání k televiznímu pilotu není úplně od věci. Jinak film nabízí podivuhodnou kombinaci absolutního chladu a barevně stylizovaného slow mou melodramatismu, a slovo "podivuhodnou" myslím zejména tak, jak vůbec někoho napadlo smotat tyhle věci dohromady. Za kamenným obličejem Nikolaje Lie Kaase každopádně kamkoliv.